mediatory

Foursquare: Facebook of places

2010-04-12T22:35:00.003+02:00

Sociální sítě jsou zábavné. Jednou se na nějakou z nich přihlásíte a je dost pravděpodobné, že na ní alespoň příštích pár týdnů zůstanete. Je to mor. A hlavně ztráta času.

Ale také je to zábava. Nedávno jsem při hledání aplikací do Androidu narazil na Foursquare, pro ajťáky a early-adopters pravděpodobně nic nového, pro člověka jako já docela zajímavá aplikace. Je to vlastně to samé jako Facebook, jen své statusy nevytváříte na základě událostí, ale na základě míst. A kupodivu při jejím užívání nemusíte ani mít zapnuté GPS, aplikaci většinou stačí informace získané pomocí nejbližšího vysílače. To ale předbíhám. O co že se jedná a proč se teď pokaždé, když někam přijdu, snažím stát starostou?

Foursquare je location-based aplikace. To znamená, že k tomu, aby správně fungovala, potřebuje znát alespoň vaší přibližnou polohu. Ukažme si to na konkrétním příkladu:

Právě jsem přišel do restaurace. Odemykám telefon, pouštím Foursquare a chvíli čekám, než se mi načtou nejbližší místa (Venues). Mou polohu telefon určí buďto přibližně pomocí vysílače, nebo přesně pomocí GPS. Jakmile jí zjistí, najde v okruhu cca dvou kilometrů nejbližší místa. Místo (Venue) může být prakticky cokoliv - restaurace, škola, hotel, bazén, supermarket, trafika, něčí pracoviště, pokud si ho založí, tak i něčí domov, opravdu cokoliv, co byste místem nazvali (když na to přijde, tak klidně i vaše oblíbená lavička - i na takové už jsem narazil). Jakmile místo najdete ve výpisu, otevřete si jeho profil a "checknete" se do něj, tedy označíte, že jste do něj právě přišli. Krom toho můžete k místu přihodit tip (třeba že tu mají hnusné těstoviny, nepříjemnou obsluhu, že tu jednou za rok mají skvělé zelené pivo apod.).

Tím, že se na místě checknete, získáte body, které odemykají různé odznaky (berte to třeba jako bobříky odvahy - jsou vám k ničemu, ale udělají radost a ostatní vidí, jak pokročilý uživatel jste...má to i jiné výhody, o těch ale později). V tom osobně nevidím takovou zábavu, jako ve "starostování". Pokud totiž na to místo chodíte nejčastěji z uživatelů Foursquare, stanete se na něm starostou (Major). K čemu to je? K ničemu, ale ten pocit! Z vypisování statusů na Facebooku přece také nic nemáme, ne?

Samozřejmě si do profilu můžete přidávat různé přátele (narozdíl od Facebooku ale množství přátel na FS neudává ani tak váš sociální rozmach, spíš prozrazuje, jak moc geekoidních přátel máte, nebo jak moc vašich přátel má iPhone/Android/Blackberry/podobný komunikátor), přátele pak sledujete. Je to opravdu stejné voyeurství, jako Fcbk, jen tu bude časem o něco těžší lhát - zatím se můžete z pohodlí domova checkovat třeba ve skandinávské restauraci na druhém konci světa (výhoda early adopters a jim podobných geeků je v tom, že většinou netouží po zbytečném podvádění), v nejbližším FW updatu ale bude vše potřeba opřít o GPS a to neoklamete.

Při pohledu na stránku o FS se tvůrci chlubí tím, že starostové některých kaváren ve Státech třeba mívají slevy, ale že pravý účel FS se ještě hledá. Je to mladá sociální aplikace, každopádně ten potenciál je v ní ohromný - z komerčního hlediska dost možná větší, než ve Facebooku. Kdyby se na profily různých Venues daly navázat třeba různé akce, soutěže, slevy, nebo "podaplikace" ve formě her (opět použiju srovnání s ksichtoknihou - třeba jako Farmy), mohl by časem z Foursquare vzniknout zlatý důl. Jen si to představte - váš kamarád se právě checknul v nějaké zapadlé restauračce a jelikož se tam stal starostou, dostal zadarmo krvavý steak. A podle toho, co "zakřičel" na Facebooku (se kterým se FS při checkování propojuje a vypisuje -pokud tomu tak chcete- vaše check-iny do statusů s případným komentářem) mu zatraceně chutnal. Koho by taková událost nepřimněla zajít si tam taky? Podniku by se to přitom pořád vyplatilo.

Rozšíření FS je samozřejmě podmíněno výbavou uživatelů, což prudkost jeho rozmachu značně snižuje. Třeba na Nokii ještě FS aplikace neexistuje, a tak je omezená jen na majitele zařízení jako iPhone, telefony s Androidem, Blackberry a pár dalších. Tahle základna sice roste, ale nikdy nedovolí rychlou adopci uživatelů.

Aplikace jako taková - tedy minimálně na Androidu - je navíc uživatelsky dost neatraktivní, skoro se až chce říct nepřívětivá. Nefunguje úplně ideálně, pořád má mezery (třeba pohled na mapu s nejbližšími venues je nemožný, pokud aplikaci "neoklamete" přes search tlačítko a zpětné tlačítko - složitě se to vysvětluje, prostě nemůžete otevřit mapu s nejbližšími venues nějakým jednoduchým způsobem) a hlavně je ... nudná.

I přes to ale zvládá být FS ve své podstatě zábavné a atraktivní. Při checkování do různých míst můžete vidět, kdo se sem checknul v nejbližších hodinách a už jen soudě podle toho si troufám říct, že v Praze aplikaci používá relativně velké množství lidí (což nemění nic na tom, že se mi při synchronizaci s Facebookem a Twitterem podařilo sehnat jen ostudné dva aktivní přátele...). Nedivím se jim. Stejně jako další sociální sítě, i tahle je zatraceně zábavná. Většinou mívám na technologické novinky a různé fenomény čich a tak si z fleku troufnu říct, že o Foursquare ještě uslyšíte. Minimálně odemně;).

více na http://foursquare.com/

První návštěva Pacificu

2010-03-16T21:30:00.003+01:00

I když se kalendář teprve přehupuje přes první čtvrtletí, dá se skoro bezpečně říct už teď, že je Pacific nejočekávanější televizní událostí roku. Aby ne. Tahle gigantická minisérie pochází z produkce Stevena Spielberga a Toma Hankse, kteří se podíleli na podobném válečném projektu Bratrstvo neohrožených, a podle ukázek se jedná o seriál, který bude svou výpravností ještě působivější. Jestli předčí Bratrstvo i kvalitativně, ukážou až další díly, po včerejší premiéře toho prvního ale ve srovnání se svým starším bratříčkem Pacific neobstojí. Proč?

Předem upozorňuji, že soudit minisérii po prvním dílu je jak soudit film podle jeho první poloviny. Jelikož nejsem Mirka Spáčilová, tak si to nemůžu dovolit. Navíc i přes docela negativní postoj k epizodě první věřím v díly další. Ani ne tak proto, že trailery straší velkolepými obrazy, za které by se svého času nemuselo stydět ani Zachraňte vojína Ryana, jako spíš kvůli důvěře ve Spielbergovu produkci.

Seriál uvádí historickou vsuvkou Tom Hanks, který po komentáři několika archivních záběrů dává prostor skutečným veteránům a jejich monologům, vstupům tak dobře známým z Bratrstva neohrožených. Následuje klasická expozice a tady nastávají první problémy. Chápu obsazení zpravidla neznámých tváří, jejichž přítomnost má zaručit, že divák nebude ovlivněn nějakými staršími charaktery, které herci ztvárnili. Ale popravdě je o to těžší se s některými hrdiny seznámit, typově mi navíc někteří přijdou dost podobní. Přitom na samotné představení je překvapivě málo času (nebo spíš není dobře zúžitkován), vojáci jsou okamžitě posláni do džungle a člověk - troufnu si říct - je začne rozlišovat až na samotném konci epizody.

Všechno mezi tím je z vypravěčskéhoo hlediska absolutně nefungující bloudění džunglí. Ano, výprava je místy působivá a atmosféra se jiným způsobem nastoluje jen velmi těžko, přesto by pochod po ostrově, na který jsou hlavní hrdinové vysazeni, nemusel fungovat tak epizodně. Vojáci jdou. Pak jdou jinde. Pak chvíli nejdou. A zase jdou. A nejdou ...

Je to trochu unavující. Příběh se nikam neposouvá, což by tolik nevadilo, kdyby se objevila nějaká práce s charaktery. Možná je to namlsaností z Bratrstva, ale ono se stačí podívat na jiné ko-produkce HBO (famózní John Adams, Řím ...) a zjistíte, že práce s charaktery je v těchto seriálech tím nejdůležitějším. Pacificu krom působivé koncovky prakticky chybí. Jestli je poslední pětiminutovka předvojem nápravných opatření tohoto problému, můžeme jen doufat. Jak ale píšu na začátku - ve Spielberga není důvod nevěřit, tudíž se dají čekat lepší časy. Spielbergův podpis je mimochodem na Pacificu znatelný asi stejně jako na Bratrstvu neohrožených. Některé prvky z Ryana jsou prostě tak silně zakořeněné v žánru válečného filmu, že se z nich málokdo dokáže vymanit po svém.

Úvod Pacificu na televizní obrazovky zůstává každopádně nesmělý a z vypravěčského hlediska působí dost nejistě. Doufejme, že mají scenáristé problémy jen s prvními kroky. Pacific je přece jen běh na dlouhou trať a mapuje poměrně velkou válku. Minimálně v jednom je každopádně jasno už teď: seriál je to velkolepý a nesrovnatelný s jakoukoliv jinou televizní produkcí. A pevně věřím, že na něj jednou budeme vzpomínat úplně stejně, jako dnes na Bratrstvo neohrožených.

Knižní trailer: Strážci Varadínu

2009-11-29T13:08:00.006+01:00

Před několika týdny mě oslovil Juraj Červenák, v literární komunitě známý jako autor fantasy, ve filmové jako občasný recenzent a mimo jiné jako novinkář na ČSFD. Trochu se známe osobně, protože s náma jednou točil MovieZone FM (čemuž samozřejmě vždycky následuje pivní seance;), to ale nehrálo roli. V prosinci mu vychází nová knížka a přišel s konceptem, který je na západě celkem známý, u nás je ale naprostou novinkou. Chtěl na ní nastřihat trailer.

Ačkoliv už jsem několik trailerů pro radost (nebo na vyzkoušenou) střihal, o knižních jsem tušil, ale nikdy se s něčím takovým nesetkal. Ďuro měl naštěstí jasnou představu o výsledné podobě. Dodal mi scénář a veškeré potřebné podklady (hudbu, obrázky, grafiku obalu), takže jsem myslel, že přicházím prakticky k hotové věci. Vložit na časovou osu hudbu, naházet k ní pár obrázků (a dodělat k nim motion) + pár textů, na tom opravdu není nic složitého. Chce se říct, že s přesnými instrukcemi by to dokázal každý, kdo má alespoň základní znalosti střihu ve Final Cutu, Premiere nebo Vegas. Tak jednoduché to ale samozřejmě nebylo.

Podklady jsem dostal někdy před týdnem, na ose poskládal materiály, jak kázal scénář a nechal vychladnout mozkové závity. Návrat k dílu byl ale bolestivý, uvědomil jsem si totiž, že chybí pořádná hudba a že přechody mezi textem a obrázkovou grafikou mají ke koukatelnosti hodně daleko. Ďuro původně chtěl na začátek traileru The Hunters Prelude (původ neznám), pak si to rozmyslel a poslal mi skladbu ze soundtracku Van Helsinga, která gradovala až podezřele souběžně s příběhem scénáře. Jenže skladba měla přes dvě minuty a bylo mi jasné, že s něčím tak nudným a nedynamickým jako pohyb obrázků a pár písmenek nemůžu jít přes minutu. Což se ukázalo jako mylná domněnka, protože výsledný produkt skončil někde na minutě a čtvrt, každá další vteřina by ale byla bolestivá.

Dokonce jsem tušil, že bude potřeba alespoň dvou hudebních motivů, jeden by gradoval moc pomalu a nemohl bych si určit, v jakých momentech se budou objevovat klíčové obrázky nebo grafika - vše by bylo předurčeno tempem jedné skladby. Výběr a střih hudby byl tedy nejdůležitější, to mi bylo jasné od začátku. Vyberou se špatné skladby a trailer půjde k čertu.

Jenže při proposlouchávání se hudbou na harddisku jsem nemohl přijít na tu správnou kombinaci. Zkusil jsem jich tolik, že už si nejsem ani schopný vzpomenout na jména jednotlivých skladeb. Několikrát jsem kvůli nim všechno měnil, trápil se s přechody mezi jednotlivými motivy ... bylo to vážně utrpení. Nad výběrem hudby a jejím komponováním do změti obrázků jsem proseděl dobrých pětadvacet hodin. Takhle dlouho mi nikdy nic netrvalo.

Ale trpělivost se vyplatila. Když se podíváte na výsledný klip:

...zjistíte, že obsahuje tři hudební motivy. Použité skladby jsou dokonce čtyři (jedna ale není slyšet, buďto z ní jsou použité jenom bubny, nebo "dojezd" - toho si lze všimnout na úplném konci při zjevení obalu): Prophecies z Two Steps from Hell, From the Abyss ze stejného alba a Infernalis, jehož původem si teď nejsem stoprocentně jistý - buďto opět to samé album, nebo Abbey Road od Immediate Music. Poslední zmíněná je použitá dvakrát za sebou - pokus, který funguje překvapivě dobře.

(Jeden z okamžiků, kdy jsem se s hudebním střihem vyloženě pral - tady jedna z jeho prvních podob)

Výběr Prophecies bylo to nejjednodušší. Skladbu jsem nedávno použil při legrační "reklamě" na tenisovou školu a věděl jsem, že je to jeden z nejlepších songů pro úvod do dramatického děje. Ďurův scénář přitom diváka uvádí do roku 1660, kdy je Evropa tak trochu v prdeli a za rohem čeká další hrozba. Ideální kombinace. Horší to bylo s druhým hudebním motivem, právě s tím jsem se pral nejdéle. Všelijaké hudební kombinace nefungovaly, přechod z ženského zpěvu v Prophecies do jakékoliv instrumentálky nepasoval, ani když jsem do něj nasamploval všelijaké bubny nebo podobné pazvuky, které vadné přechody většinou zachraňují.

Volba očividně padla na From the Abyss, která byla na prostřední motiv skvělá - rozjíždí děj a přitom už sama o sobě naprosto famózně graduje. Navázat jí na Prophecies nebylo lehké a stejně jako u druhého hudebního přechodu, i tady mám stále pocit, že tu něco vázne. Nakonec jsem si pomohl ještě jedním nastřižením bubnů z Prophecies a "slide" efektem z naprosto jiné skladby.

Z obou hudebních přechodů - ten druhý se objevuje při nápisu "Proslulý válečník" - jsem měl hrůzu, jak se teď ukazuje, trochu zbytečně. Když se na klip dívám zpětně, obzvlášť ten druhý, kde se střihá z From the Abyss na Infernalis, zní výborně a je skoro nezpozorovatelný. V době střihu, kdy jsem ho slyšel tisíckrát za sebou, mi ale zněl hrozně a nutno podotknout, že jsem se musel poprat s dobrými dvaceti verzemi toho samého střihu, než jsem se dostal k té finální - buďto jsem prodlužoval první a zkracoval druhou skladbu, nebo naopak, nebo jsem všelijak protahoval jejich prolnutí...hotové peklo. Opakování Infernalis dvakrát za sebou pak bylo naprosto jednoduché, návaznost totožných motivů je vždycky hladká.

Jak a kde se hudba střihá, nebo jak jsou za sebou poskládané jednotlivé texty nebo obrázky s motionem, je krásně viidět na tomto obrázku, který reprezentuje časovou osu těsně před exportem:

Je na něm vidět, že drobné prostřihy vznikly i v rámci samostatných skladeb - obzvlášť Prophecies je prostřiháno na několika místech a jsou do něj vloženy ještě ustřižené bubny (z té samé skladby, jen z její jiné části). Dvakrát za sebou použité Infernalis nebyl původní záměr, k tomu jsem došel až poté, co mi Ďuro oprávněně vynadal za příliš rychlý závěr - tehdá ukázka končila někde na minutě-nula-pět. Dokončoval jsem jí po čtvrté hodině ranní a už jsem jednoduše neřešil, jak konec zní. K prodloužené podobě jsem se každopádně dohrabal.

Výsledná koláž názvu knihy je z přebalu, který mi v PSDčku Ďuro poslal. Design nápisu "Kniha první", který se do klipu vůbec nehodí, tedy není z mojí ruky, stejně tak ani "Strážci Varadínu" nebo "Dobrodružství kapitána Báthoryho". Jsou mým vlastním photoshop skillem (který je dost mizerný;) vyphotoshopované z coveru. Všechny ostatní použíté obrázky jsou rozpohybované, většina i stejnou rychlostí. Moc jsem neřešil pravidla střihu, každopádně jsou pohyby snad vždycky proti sobě, takže tu vzniká potřebná dynamika. Třeba jízda po Báthorym funguje skvěle hlavně díky parádnímu grafickému zpracování hrdiny, za to autorovi posílám vztyčené palce.

Abych všechno sjednotil, použil jsem na celý klip dost přehnanou vinětaci. Ta mi mimochodem také trvala zatraceně dlouho, protože jsem se díky dlouhému spánkovému deficitu nebyl schopný rozpomenout, jak se vinětace v After Effectech dělá (přitom je to naprosto jednoduché) a jak se jí říká anglicky, takže jsem nemohl najít ani návod. Nakonec jsem si musel dvě hodinky zdřímnout, abych si na takovou pitomost vzpomněl....

Zpětně jsem s ukázkou spokojený, ačkoliv je mi jasné, že nestojí na ničem jiném, než na skvělé hudbě a Ďurově scénáři, kterého jsem se držel zuby-nehty. O něco podobného prý hned začali mít zájem i další autoři, tak vlastně i trochu doufám, že si střih traileru na knížku někdy zopakuju. On je to strašný voser, ale nakonec jsem si to svým způsobem užil.

Budoucnost distribuce: Blu-ray vs. VoD

2009-11-20T11:12:00.005+01:00

Jak budeme v letech příštích nakupovat filmy?

Mluví se o tom, že Blu-ray bude poslední fyzické médium. Logický závěr. Rychlost, dostupnost i kvalita internetového připojení se stále zvyšují a tak se otevírá prostor pro VoD: službu, jejíž popularita roste raketovou rychlostí a -což je důležité- jejíž snadnost a praktičnost užívání dělá z nákupu a sledování filmu naprostou hračku. Co se týče druhé stránky, tedy archivace dat, což je stejně funkce, kterou u Blu-raye paradoxně užívá málokdo, od toho tu budou další generace harddisků a jejich flashových bratříčků (i o distribuci filmů na paměťových kartách se sem tam vede debata, to je ale slepá ulička). Budoucnost je tedy jasná: nebudou to holografické disky, co zastoupí Blu-raye, ani jiné technologické vychytávky v zápisu laserem. Filmy si budeme stahovat. Jenže proč? Nemyslete si, že v tom má prsty pouze uživatelský komfort, prim hrají také technologie a finance. Právě těm se chci věnovat.

Abychom si rozuměli, tak krátký úvod, trocha technologické hatmatilky. Teoretické rozlišení filmu (teoretické proto, že se nijak nedá změřit, pořád je to analog) je někde mezi 6k a 8k. To jsou vysoká čísla vzhledem k tomu, že Blu-ray nabízí Full HD, tedy 1920 x 1080 bodů, nebo-li 2k (bez 80ti pixelů). Jen pro srovnání, ačkoliv je vzhledem k aplikaci rozdílných kodeků v jiných datových tocích naprosto irelevantní: DVDčko je 720 x 576, tedy nějakých 0,72k. Rozdíl mezi analogovým zdrojem a jeho degradovanou digitální kopií je propastný i v případě Blu-raye, k tomu stačí velmi jednoduchá matematika. Jenže čísla nejsou všechno. Na filmy koukáme očima, ne kalkulačkou.

To je techno-úvod. Teď na krátko do světa financí. Pokud dneska chcete odprezentovat film na Blu-rayi, musíte se řídit jistým standardem. Takže video musí být ve FullHD (720p/1080i se objevují velmi ojediněle - na prstech jedné ruky bych je spočítal), zvuk jakbysmet (i když tady se při SD mhouří očkem). To znamená, že se filmový pás musí naskenovat - většinou se to dělá ve 4k - a až z tohoto zdroje vzniknou Blu-ray a DVD. To znamená, že se 4k downscaluje na 2k a "0,72k". U nového filmu to není problém, naopak rutina, dělat se to musí. Ale co filmy starší? I katalogové tituly dejme tomu z roku 2000 mají zastaralou kopii. Ta je většinou - což pro DVD stačilo - ve 2k, je plná kompresních vad, nečistot, bývá softwarově přeostřená (DVD pak vypadalo lépe) a tak dále. Takovou kopii pro Blu-ray použít nemůžete (můžete, ale dopadne to jako tragický Gladiátor...). Takže se musí dělat kopie nová. Takže vzít analogový zdroj, naskenovat, případně vyčistit, vytvořit nový master a pak se vrátit k tvorbě Blu-raye.

Z finančního hlediska je to samozřejmě náročná operace. Stojí peníze. A to jsme u relativně nových filmů. Taková klasika, ta se musí ještě náročně restaurovat a celý proces vyjde třeba na milion dolarů. Dostat film na Blu-ray není nic snadného. A to je právě jeden z háčků, díky kterému má VoD výhodu. Video on Demand může být v různých rozlišeních a datových tocích a kvalita filmového přepisu se tu nehlídá. Neříkám, že by to bylo dobře, ale tahle situace otevírá vrátka filmům, které by se nedostaly ani na Blu-ray, ani na DVD. Studio jednoduše udělá nějakou mizernou kopii a pošle jí na VoD server. Titul bude dostupný a i to málo lidí co si méně populární film - který by se na BD a DVD vydat nevyplatilo - koupí, celou operaci zaplatí.

Otevírají se tak dveře archivním filmům, doslova tisícům disneyovek a jiným pokladům studiových trezorů, které by jinak nespatřily světlo světa. O tom se mluví hodně. Blu-ray má vysoké nároky na kvalitu a objeví se na něm spousta kvalitních a populárních filmů, nikdy ale nebude možné odprezentovat na něm podobnou nabídku jako na DVD. A už vůbec ne tu, kterou je schopné v budoucnu vytvořit Video on Demand.

To ani nemluvím o aktuálnosti. Televizní filmy, dokumenty, seriály, to všechno může na BD vycházet se zpožděním (seriály samozřejmě až na konci sezony). VoD takhle omezené není, může se aktuálně doplňovat, nemluvě o tom, že se tu snadněji inzeruje na cílové skupiny.

Takže VoD je levnější, praktičtější, rychlejší a dokáže nabídnout více. V čem se Blu-rayi ještě léta nevyrovná? Samozřejmě ve zmiňované kvalitě. Datové toky filmů na Blu-rayi se pohybují kolem 20-30Mbps, u zvuku třeba 2-5Mbps (soubor pak mívá kolem 25-38GB!). To jsou vysoké rychlosti, kterých je stěží schopná dosáhnout i kvalitní internetová přípojka. Jistě, existují takové (UPC u nás nově nabízí 100Mbps připojení...), ale je jich minimum, málokdy dosahují slibovaných výšin datového toku a hlavně jsou zatím drahé. Tedy alespoň ve většině zemí (najdou se výjimky jako Švédsko).
Internetové připojení ještě není dostupné všude a i když bude ... podívejme se do třeba pět let vzdálené budoucnosti, což je taková rozumná předpokládaná životnost Blu-raye. Opravdu budou mít domácnosti internet s rychlostí nad 30Mbps? Většina nebude.

(Jen podotýkám z vlastní zkušenosti: mám UPC o nějakých 30Mbps a skoro nikdy téhle rychlosti nedosáhnu, u přítelkyně jsem na 16Mbps od 02 -což je provider většiny českých domácností- a mám problémy i se streamem pitommého SDčka z nováckého serveru. V Americe na tom nejsou o moc lépe.)

Blu-ray nabízí ultimátní kvalitu. Může se zdát, že pouhé 2k ze zdrojového 4k resp. 6k je pramálo, jenže viděli jste někdy opravdovou projekci na velké plátno z Blu-ray disku? Na osmimetrové uhlopříčce vypadá obraz z projektoru za 80 tisíc stejně jako kinoprojekce v nějakém menším kině. Vlastně vypadá lépe, protože je zbavená nečistot, vad perforace pásu, zkratů ve zvuku, je ostřejší ...
To ani nemluvím o současných digitálních kinech. Vždyť digitální sály ve většině českých kin (v PODSTATNÉ většině) promítají ve 2k - ano, v prakticky stejném rozlišení jako má Blu-ray. Že se jedná o nekomprimované kopie? Při dnešních výkonech moderních kodeků je to úplně jedno. Ten rozdíl je nezpozorovatelný.

Tím se dostávám k zásadní myšlence tohoto pojednání. Ačkoliv semnou maniaci s kalkuačkou v ruce a extrémisté, kteří žijí v domnění, že "čím víc, tím líp", nebudou souhlasit, pravda je taková, že 2k stačí. Je to strop. Kvalita, kterou v rámci domácích projekcí léta nebude potřeba překonat. Rozlišení, které i přes podstatný rozdíl v těch "káčkách" představuje ultimátní prezentaci filmu. Vyšší rozlišení už jsou nepotřebná, maximálně narazíme v kinech na 4k. Jenže ono si lidské oko s takovým náporem vizuálních informací stejně nedovede moc dobře poradit. Ano, vyvíjejí se kamery o mnohem vyšších rozlišeních, vždycky se ale skončí u 4k projekce, 2k reprodukce doma, nebo přepisu na analogovou pětatřicítku (nebo pětasedmdesátku pro IMAXy). Dlouhá léta tomu nebude jinak.

Proč to říkám? Za a) je tu zmiňované "rozlišení lidského oka", pak je tu limitace optiky, vedle toho fakt, že momentálně instalované projektory se v kinech nebudou DLOUHÁ léta obměňoovat, stejně tak stěží budete kupovat novou televizi, když vám letos pod stromečkem přistane dvaačtyřicetipalcové FullHDčko. A tak dále. Dostali jsme se do bodu, kdy už další krok do rozlišovacích výšin není potřebný. To nejlepší máme už teď. Jen to ještě neumíme zplna využít. Vážně si někdy zkuste FullHDčko na velkém plátně.

Vracím se tedy k VoD. Právě fakt, že už se nebude v rozlišení kráčet dál, dává VoD velký prostor. Tahle služba sice neumí FullHD v BD kvalitě, ale umí ho. Už teď. Takže bude schopná nabízet nejnovější filmy v přijatelné kvalitě, stejně tak nesehnatelné filmy v kvalitě mizerné. Ale budou. Pak je tu onen faktor pohodlí, ostatně je mnohem jednodušší koupit film z pohodlí gauče pouhým stiskem tlačítka na ovladači, než se hnát do krámu, nebo čekat, než dorazí pošťačka. A hlavně je to ve všech ohledech výhodnější pro distributora a filmová studia.

Tím neříkám, že Blu-ray ze dne na den zanikne. Naopak, největší sláva ho teprve čeká na horizontu příštích několika let. Kvalitativně bude stále nejsilnější hráč, bude nabízet přidanou hodnotu v podobě nepřeberného množství bonusů a dokumentů. Navíc je tu důležité fyzické vlastnictví, které třeba mně osobně přijde velice důležité. I když už teď Blu-raye nemám kam dávat, jejich fyzickou přítomnost bych za nějaký virtuální soubor na disku (jehož životnost rozhodně není tak dlouhá) nikdy nevyměnil. Takových lidí je spousta, stejně jako lidí opačného ražení - jak jinak.
Ukázat na exemplární příklad v podobě virtuálně distribuované hudby a "skoro-smrti" CDček se přímo nabízí. S filmem to jednoho dne dopadne podobně, ačkoliv je tu mnoho faktorů, které se u hudební distribuce neobjevují (tím základním by mohl být fakt, že hudba je podstatně "mobilnější" médium).

Pointa? Jiné disky ani nic jim podobného už se neobjeví. Životnost Blu-raye by se tím paradnoxně mohla prodloužit (CDčko mezi námi také ještě léta bude), takže ještě dlouhé roky budeme kupovat filmy na plackách. Progeresivnější uživatelé ale budou už brzy přecházet na internetovou distribuci a docela věřím, že až se něco takového v použitelné podobě objeví u nás, bude služba slavit úspěch i u konzervativních českých duší.

Top Gear je zpět a v HD

2009-11-18T22:21:00.002+01:00

Čtrnáctá sezóna. Zábavní pořad o automobilech jménem Top Gear za sebou má už zatraceně velké množství epizod a nezdá se, že by ho v brzké době čekal konec. Na to slaví až moc velké úspěchy a hlavně: funguje. Za těch čtrnáct sérií se stačil vyprofilovat do podoby, ve které se s ním momentálně setkáváme a která se stěží někdy změní: Není to klasický motoristický pořad, kde by moderátor usedl za volant nejnovější Škodovky a začal vést monolog o převodech, dynamice jízdy, uspořádání tlačítek na palubní desce a místě v zavazadlovém prostoru. Za a) se tu do Škodovek nesedá, za b) tu jde o design, motorizaci a rychlost, kterou proveze auto profesionální řidič (The Stig) napříč závodní tratí. A o to, jestli sporťák vypadá dobře v přestylizované koláži, která klasické testy nahradila.

Samozřejmě nic z toho Top Gearu nevyčítám. Klasických motoristických pořadů existují tuny, konkrétně v Británii pak "recenzentskou funkci" přebírá lacinější Fifth Gear, který je jakousi civilní verzí dražšího bratříčka a jde mu opravdu o poměr ceny a výkonu. V Top Gearu si divák prohlédne ta nejkrásnější a nejdražší auta na světě, uvidí je v akci na závodní trati, díky vtipné moderátorské trojici se přitom skvěle pobaví a navíc si užije v televizní produkci nevídanou vizuální atrakci, kterou pořad bez debaty je. Ideální zábava pro chlapa v jakémkoliv věku. Top Gear si vlastně zpravidla užije i ženská. Třeba při rozhovoru s celebritou. Nebo při pohledu na mužného Jeremyho Clarksona.

Náplní pořadu jsou krom rozhovorů s celebritami a zábavnými spoty o sportovních automobilech také částečně naskriptované úkoly, kdy se moderátorská trojka vydá v nějakých superdrahých (nebo naopak superlaciných) vozech napříč exotickou zemí a "producenti jí zaúkolují". Jsou to zábavné pohádky o trojici mentálně nedospělých mužů, která si vozí zadek auty snů a má z toho neskutečnou hlínu. Stejně jako divák. V rámci hodinové stopáže se o autech, která se v ní objeví, dozvíte pramálo, zato určitě zjistíte, jak by Richard Hammond ospoileroval starou Dacii, kdyby na to měl dvě stě liber a půl dne.

Všechna tahle zábavná videa mezi vstupy ze studia mají jedno společné. Je to vizuálně přestylizovaná podívaná, na kterou v televizní produkci rozhodně nejsme zvyklí (kor v britské BBC). Jistě, za posledních pár let se tenhle vizuální styl okoukal a pokud člověk dává při sledování alespoň trochu pozor, už musí mít režii se střihem obrazu a zvuku prokouknutou skrz naskrz. Ale těžko to něco změní na kvalitě nebo zábavnosti Top Gearu.

Je s podivem, že takhle technicky vyspělá show nezaútočila na televizní přijimače ve vysokém rozlišení jako jedna z prvních. Na to si museli fanoušci počkat doteď (tedy pokud vynecháme Polární speciál, ten dokonce vyšel na Blu-rayi) - do čtrnácté sezóny.

A jak TG vypadá v HDčku? Vlastně skoro stejně. Když o tom tak přemýšlím, tak se díky vyšší ostrosti částečně vytratil onen filmový look (ať už to zní absurdně jak chce, kompresí vznikající neostrost dávala zaniknout televiznímu looku kamer, které se pro natáčení pořadu používají, v HDčku tenhle neduh i přes značné filtrování a obrazovou postprodukci opět vyniká). Jenže tuhle - zvlášť pro diváky zvyklé na SD ripy stažené z internetu - novinu kompenzuje nádherný pohled na vyleštěné automobily, které teď víc než kdy dřív vypadají jak z nějakých photoshopem retušovaných fotek.

A naopak poznáte, že tahle trojka v autech asi opravdu strávila velké množství času, když vidíte zaprášenou palubní navigaci a podobné detaily, které by v nízkém rozlišení prostě zanikly. Stejně tak poznáte, kdy se střihne mezi SD kamerou a HD kamerou (kamery namontované uvnitř automobilů jsou stále v SDčku).

I ty výlety do vzdálených zemí najednou dávají větší smysl. Krom úchvatných aut se budeme moct dívat i na úchvatné scenérie.

Quickpost: Blue-ray stále žije

2009-11-11T19:44:00.002+01:00

Blu-ray je mezi námi už desítky měsíců a přesto si spousta lidí není schopná zvyknout na jeho název. Většinou to chápu, Blue-ray zní při znalosti angličtiny logicky, proto jsem takovou hrubku vždycky s úsměvem toleroval i u novinářů, kteří zjevně netušili, o čem píšou. Co jde ale mimo mě a s čím se nesetkávám poprvé: hrubku u profesionálů. U lidí, kteří s produktem každý den pracují.
Co je ještě víc zarážející? Když se Blue-ray objeví v reklamě na produkt společnosti Sony, tedy té společnosti, která má Blučko na svědomí. Třeba jako v téhle na Vegas pro (v nejnovějším vydání časopisu Pixel):

Jasně, člověk si musí uvědomit, že tohle mají na svědomí asi nějaké externí reklamní společnosti. Ale neměly by dostat předem schválený text?
A když už jsme u textů, jistě jste si všimnuli také žlutě zakroužkovaných částí ... tak mě tak napadá: neměl by ty reklamy psát někdo, kdo neprošel kompletní lobotomií?
Tolik hrubek nejsem v jediné větě schopný nasekat ani já. A to nepíšu reklamy, proboha!

Restaurovaný Jan Špáta

2009-11-10T00:44:00.002+01:00

Většinou se zmínkám o čemkoliv českém straním, Špáta ale zasahuje do historie naší kinematografie tak hluboko a zásadně, že by ho byla ostuda přehlížet. Díky na naše poměry velmi ojedinělému projektu vychází osmnáct vybraných děl z jeho filmografie (čítající jinak přes stovku titulů) ve čtyřdiskové edici na DVD. Nejen, že je to tvůrcova premiéra na digitálních nosičích (bohužel se jí osobně nedožil), filmům jako takovým navíc byla věnována ohromná píle, o které si u nás mohou nechat zdát i ty největší klasiky.

"Po jednáních s Krátkým filmem a Národním filmovým archivem se autoři projektu rozhodli pro nové přepisy obrazu z filmových zabezpečovacích materiálů Intermediát pozitiv (IMP), což je první zabezpečovací kopie z originálního negativu. Některé intermediáty bylo třeba vyrobit, protože neexistovaly. Všechny intermediáty se nejprve chemicky laboratorně čistily a poté nasnímaly v rozlišení 2K a zapsaly na nosiče HD CAM SR. Volba této technologie padla proto, že je vhodná jak pro digital cinema, tak i pro veškeré běžné použití (HD televize, Blu-Ray). Technologie 4K ještě není tolik rozšířena a přesahuje finanční možnosti tohoto projektu. Záměrem autorů bylo vytvořit nové mastery v kvalitě, která bude v nejbližší době plně uspokojovat potřeby všech běžných způsobů distribuce."

Špátova edice se dá za směšně nízkou cenu sehnat tady a další podrobnosti o ní (včetně zpráv o kino re-releasech) pro změnu tady.

Osobně takový projekt nesmírně oceňuji, protože vím, jak je na něj v Čechách těžké najít finanční podporu. Stát bohužel poklady naší kinematografie upřímně nezajímají a tak buďto končí někde hluboko v archivech, nebo na obludných přepisech pro trafiková DVD a televizní vysílání. Reprezentativní kopie u nás ale nenajdete.
O to větší škoda je, že Špáta vychází pouze na DVDčku. Ve výše zmíněné citaci se sice mluví o tom, že jsou mastery připraveny pro všechny moderní způsoby distribuce, tudíž se nabízí i možnost releasu jeho filmů na Blu-rayi. Zjevně to ale nebylo ve finančních možnostech projektu. Vzhledem k tomu, že u nás málokdo Špátu bude ochotný ocenit koupí DVDčka jako takového, se není čemu divit - distribuovat filmy na Blu-rayi by byla finanční sebevražda (i při pomyšlení na dlouholeté udržení na trhu).

Samotný master v 2k navíc pro přepis na Blu-ray nebývá dostačující. Respektive mohl by být, ale to by celá předchozí restaurace musela probíhat ve 4k. Není to žádná zákonitost, ale vzhledem k tomu, že rozlišení Blu-raye se bez pár bodů rovná 2k, veškeré přehlédnuté vady intermediátu a masteru by na něm vyniknuly. Proto se v zahraničí při restaurování klasických filmů pracuje ve 4k (ale i v 6k), aby downscale do FullHD rozlišení vypadal dobře.
I přes to bych ale Špátu na Blu-rayi uvítal. Rozhodně by jeho filmy vypadaly bez debat famózně, ostatně práce UPP určitě nebude odbytá. Ztráta při komprimaci na DVD jí ale trochu shazuje. Škoda.

Většinou horor, občas komedie: Supernatural

2009-11-09T18:20:00.000+01:00

Na Supernatural (česky Lovci duchů, momentálně běží na Prima Cool s dost odpudivým dabingem) už jsem stačil pět ódy na MovieZone a podle ohlasu v diskuzi se nedá říct, že by se jednalo o neoprávněné nadšení. Ten seriál má neskutečně vzestupnou tendenci a ačkoliv nejnovější - podle všeho poslední - řada po dlouhé době prokazuje kvalitativní stagnaci, pořád je to jeden z nejlepších seriálů, které americká televizní produkce dokázala v posledních letech vyplodit. Což samozřejmě nemůže brát vážně nikdo, kdo viděl pouze první série.

Co je na Supernaturalu tak skvělého? Těží z neotřepané dějové linky (fungující na pozadí těch největších hororových klišé) a hravosti tvůrců. Nic víc ke slávě prakticky nepotřebuje. Supernatural velmi opatrně balancuje na hranici vážného seriálu a seriálu parodického, který si utahuje snad z veškerých hollywoodských postupů, z kultovních filmů a dokonce z televizní produkce.

Tuhle skoro až komediální stránku, kterou po dlouhé době připomněla nejnovější epizoda (S5E08), vždycky zastře hlavní děj, jehož vážnost logicky převažuje. Zpravidla ale platí, že čím větší filmový fanoušek, tím víc ocení, s jakou hravostí se tvůrci do podobných epizod pouští. Vezměme si za příklad zmiňovanou poslední epizodu. Sam a Dean, hlavní postavy celého seriálu, jsou uvězněni ve falešném světě tzv. Trickstera, tedy postavy, která dokáže vytvářet dokonalé iluze prakticky čehokoliv, tedy svým způsobem ovládat realitu.

Sam a Dean se ocitají v nemocničním prostředí, načež zjišťují, že se z nich staly hlavní postavy praštěného lékařského sitcomu. Pár minut na to už jsou z nich soutěžící v japonském pořadu "Nutcracker" (jehož pointu, předpokládám, není potřeba rozepisovat;), pak pro změnu protagonisté reklamy na prášky proti pohlavním chorobám, pak kriminálky CSI, pak Knight Ridera (!!!) ... jak říkám, neskutečně hravá epizoda.

Nejkrásnější na ní je právě to, jak si režisér, scénáristé i zbytek štábu perfektně utahují ze zaběhlých žánrových stylů. V alternativním CSI si Sam a Dean v noční scéně neustále nandavají a sundavají sluneční brýle, přičemž vrhají významné pohledy do dálky, do nebe, nebo do mrtvoly (Horacia z CSI Miami pozná i seriálový analfabet). V sitcomu z nemocničního prostředí má sestřička dramatický proslov o Samových pocitech z operace (za slzopudné hudby), v reklamě zas postavy vzpomínají, jak jim bylo předtím, než jejich organismus napadla zákeřná nemoc ... jsou to krásně provařené postupy, ze kterých si Supernatural dělá patřičnou legraci. Při Samově převtělení do Deanova vozu á la Knight Rider už jsem slzil smíchy.

Přitom celou epizodu uzavírá odhalení jedné z nejdůležitějších postav posledních několika sezón, která přináší důležitý dějový zvrat. Takhle to bývá ve všech epizodách, které nějak parodují subkulturu, utahují si ze zaběhlých tvůrčích postupů, nebo jednoduše citují z filmů. Podobných odkazů najdete napříč pěti sériemi Supernaturalu nepřeberné množství a všechny fungují naprosto dokonale. A pak, po legraci zabalené ve vážném hávu: BUM. Zvrat jak poleno.

Na seriálu je obdivuhodná nejen dějová linie, která se za poslední dvě a půl sezóny rozrostla do nepředvídatelných rozměrů. Jsou to právě takovéhle drobnosti, které z něj dělají zábavu o několika rozměrech. Bezduché vyplňování stopáže mezi začátkem a koncem sezóny se nekoná. Děj se neustále hýbe kupředu a když už odpočívá, jsou to odpočinky stylové. Viz tato epizoda nebo ta, kde se Sam a Dean nechávali zmlátit postavou, kterou hrála Paris Hilton. Koho hrála? Norského boha, imitujícího celebrity ... a zrovna imitoval Paris Hilton. Sledovat prototyp celebrity, jak jízlivě komentuje tento fenomén (a fenomén čivav!), je k nezaplacení. Stejně tak Supernatural jako takový.

V: Nový seriál o mimozemšťanech

2009-11-05T10:50:00.000+01:00

V for Visitors. Přiletěli na naší planetu, nad šestnácti velkoměsty zaparkovali své ohromné vesmírné koráby a slibují, že přiletěli v míru. Že s námi chtějí sdílet technologie, vědomosti a vůbec být za dobré kamarády. Jenže opravdu nemají nekalé úmysly? Vyšetřování agentky FBI, které je původně zaměřeno na teroristické buňky, zjišťuje, že tyhle mimozemské duše nepřiletěly ze dne na den. Že už jsou mezi námi léta. A mají plán ...

V je vedle Flashforwardu pravděpodobně největší letošní hit, tedy minimálně co se očekávání týče. ABC do něj vkládá velké naděje, divák doufá v epickou podívanou. Doufá v invazi trochu jinak. V seriálových kruzích to tak samozřejmě funguje jen málokdy, většinou hrají na kvalitu jen první a poslední tři epizody celé série, takže něco velkolepého můžeme očekávat pouze v malých dávkách. I přes to se bude jednat o jeden z letošních největších televizních projektů. Jsou v něm celkem známé tváře, objevuje se tu dost trikových záběrů ... ano, V je televizní blockbuster. Jenže stačí to?

Po letech sledování amerických seriálů už se snad ani neodvažuji odhadnout, jakým směrem se V v dalších epizodách vydá. Televizní scénáristé jsou duše nepředvídatelné. Pilotní díl ale v mnohém napovídá, skoro by se až chtělo říct, že moc. Jako by se snažil všechny klíčové otázky položit už v první epizodě a částečně si na ně i odpovědět. Ultimátní otázka, se kterou teď zřejmě bude operovat celá série, tedy zůstává "Proč a jak"? Už víme, že "ufoni" nepřiletěli s dobrými úmysly, ale co s naší planetou chtějí dělat? Těžko hodlají experimentovat na nás, když si dovedou vyrobit genetickou repliku čehokoliv, co je napadne, že?
Vedle těchto otázek se ještě nabízí ta, zdalipak se seriál bude ubírat stejným směrem jako jeho předchůdce. Jedno "V" už totiž existuje a minimálně jeho základní premisa bude zřejmě totožná. Stejně jako BSG se ale i "V" zřejmě pokusí o vlastní pojetí celého příběhu. Původní show jsem neviděl a nikdy o ní donedávna neslyšel, to je záležitost předchozích generací.

Možná ještě ultimátnější otázka je "Bude V za něco stát?". Nemůžu si pomoct, ačkoliv jsem se na něj upřímně těšil, první díl mě nezaujal ani zdaleka tolik, jak jsem původně očekával. Ano, jsou tu mimozemské lodě, mimozemšťané "oblečení do lidí", na naší planetu přiletěl nový druh života, jenž bude zajímavé poodhalovat. Minimálně prvnímu dílu však chyběla šťáva. Něco, po čem bych si řekl vyloženě "to je pecka, s tímhle seriálem chci strávit dalších dvacet hodin života". Postavy a jejich osudy mě neberou a vlastně mě ani tolik nezajímá, co že to ti mimozemšťané s naší planetou chtějí provést. Seriál položil spousty otázek, neznalost odpovědí mě ale vůbec netíží. Je to špatnou expozicí, nudnou režií (minimálně pilot by se vždycky měl vymykat průměru!), ani ten scénář mě nezaujal. Hrdinové působí uměle, zápletka straší, že by se mohla nechat strhnout do béčkových vod.

Strašně rád se budu mýlit, protože sci-fi filmů nebo seriálů není nikdy dost. Zvlášť těch vyloženě dobrých. V zatím ale vypadá, že se mezi ně nezařadí. Ještě chvilku mu budu fandit a rozhodně od něj nechci nikoho odradit, klasické nadšení, které po pilotech mívám, se tentokrát prostě nedostavilo.

Stahovák: Internete, Natoč to!

2009-11-02T20:26:00.000+01:00

Televize Nova chystá spustit svůj vlastní hudební kanál, další evropskou odnož slavné stanice MTV. Důvody ke zrušení nejdéle žijícího českého porevolučního pořadu Eso! jsou proto rovnou dva: 1) pořad by byl sám o sobě ve stínu celé hudební stanice zbytečný, 2) moderátor Leoš Mareš bude hlavní tváří novácké MTV, takže by byl nesmysl objevovat se i v Esu. Jenže zrušit Eso není jen tak, divákovi musíte vymyslet nějakou náhradu. Za těchto okolností vznikl nový pořad Stahovák.

Stahovák se snaží podřizovat diváckému profilu Esa, tzn. snaží se na sebe strhnout pozornost mladých lidí, tipuji ve věku od dvanácti do nějakých sedmnácti let především. Takovou generaci samozřejmě není snadné zaujmout, jedná se o mládež, která se ve velkých uvozovkách narodila s internetem v ruce. Těžko byste v téhle skupině lidí hledali někoho, kdo by s internetem neuměl pracovat. Dá se zajít ještě hlouběji - každý z těchto diváků má jistě své vlastní ICQ, Skype, profil na Facebooku, sem tam se účastní diskuze na nějakém fóru, browsuje několik stránek denně a hlavně - bez debat má skrz naskrz prolezlý fenomén jménem YouTube. I když je jeho sláva pravděpodobně za zenitem a lepší už to nikdy nebude, pořád se jedná o síť, na které nějakou dávku volného času tráví závratné množství lidí. Ze zmiňované generace dokonce její podstatná část.

Stahovák je, jak jsem načrtnul už v nadpisu, takové Natoč to! v novém hávu. Mladá moderátorská dvojice Kotka a Mádla má za úkol vyplnit čas nicneříkajícími řečmi, během pouštěných videí dělat podivné zvuky a opět vymýšlet všelijaké průpovídky. Kdyby začali z rukávu tahat ještě vtipy, ve kterých sami "hrají", byl by to celý Petr Rychlý. A Stahovák už by se opravdu nemusel jmenovat Stahovák. Ta myšlenka je totiž totožná - hledat videa, kde si lidé všelijak ubližují, stávají se jim komické nehody, nebo vykonávají kuriózní aktivity a ta pak pouštět tlemícímu se divákovi.

Jenže vtipné je, že mladý divák už všechna z těchto videí viděl. Pořad mu nemá co nabídnout. Osobně jsem na YouTube konkrétní klipy vyhledával málokdy a linkům na ně v diskuzích jsem se vždy vyhýbal. Přesto jsem z prvních několika dílů Stahováku, co byly odvysílány, byl schopný identifikovat tak třetinu "vtipných" videí jako ta, která už jsem někdy viděl. Nedovedu si představit mladého člověka, který má odkazů na YT denně plný mail a sdílí je s přáteli, že by si pustil pořad jako Stahovák, aby se na ně podíval ještě jednou. Navíc s tím omezením, že nemůže pauzovat, nemůže přizpůsobovat velikost videa ... nemůže nic. Stahovák se tomu sice snaží přizpůsobit, videa pouští dvakrát, zpomaluje je, ona uživatelská svoboda tu ale pořád chybí. A divák který se podobným videím na internetu vždy poctivě vyhýbal? Ten si Stahovák nepustí tuplem, ne?

A pak je tu Kotek s Mádlem. Já naprosto chápu, že jakožto mladá moderátorská dvojice jsou prakticky jediná možná volba pro pořad s takovým zaměřením a vzhledem k dementnosti celé myšlenky svou práci zvládají skvěle. Zjevně ještě neumějí moc dobře improvizovat a rádoby cool scénky a průpovídky nakonec stejně smrdí psaným slovem. Ale jinak jsou dobří (pokud jim odpustíte mírně přihřáté kreace). Jenže oni, ačkoliv jsou na svůj věk nesmírně charizmatičtí, nedovedou z pořadu jako Stahovák udělat něco víc. Jejich moderování chybí šťáva Marešova přednesu a zároveň mladická uvolněnost, kterou měli přinést především.

Těžko jim to zazlívat, hloupý nápad málokdy zachrání dobré moderování. Stahovák neměl nikdy vzniknout. Ačkoliv se snaží držet trendů a těm méně znalým, kteří se na něj sem tam omylem podívají, dokonce vysvětluje "internetové pojmy", furt je to jen pořad, který je myšlenkou naprosto "out". Něco takového naše televize nepotřebuje a když už dramaturgie jó chce něco podobného protlačovat, proč ne na onom MTV? Na Nově samotné by se tak uvolnilo místo třeba pro patnáctistou reprízu Stefanie. Zní to blbě, ale spokojených diváků by bylo zřejmě o dost víc.

O technickém zpracování mluvit snad ani nebudu. Sluneční brýle v prvním dílu byla jedna z největších estetických odporností, co jsem za posledních pár měsíců v televizi viděl. Není nad to, když se v detailu moderátorovy tváře odráží půlka štábu a studia. Prezentace těžce komprimovaných videí v digitálním nebo HD vysílání? O tom už v rámci nováckého programu asi ani nemá cenu diskutovat. Třeba v Televizních novinách běžná praxe.

IFA 2009: Sumo sumarizace

2009-10-03T18:17:00.004+02:00

Je třetího října a na mediatory zase měsíc nepřibylo ani písmenko. Skoro tradiční stav, kterému se poslední dobou z jakýchsi záhadných důvodů nejsem schopný vyhnout. Slibovaný report z Berlína si ale nenechám ujít ani po měsíci. A jelikož je zatraceně pozdě na nějaké přímé zpravodajství, nabídnu ho alespoň ve formě zamyšlení nad zbytečnostmi, které se na IFA objevily.

Výstava to byla velkolepá. Když mě na to upozorňovali v letadle kolegové, mával jsem nad tím rukou. Když jsem cestou z letiště jel kolem hlavní budovy výstaviště, částěčně jsem pochopil, o čem mluvili. Když jsem toho samého dne stál uprostřed rozlehlého komplexu a kolem mě se tyčily ohromné haly, připadal jsem si jak v jiném světě. IFA je vskutku gigantická výstava (také je po Las Vegas největší na světě) a za tři dny, co jsem pobíhal po největších stáncích firem jako Sony, Panasonic, Sharp, Philips nebo třeba Samsung, jsem jí stačil "prolézt" tak třetinu. To jsou tři dny běhání, žádné očumování jednoho modelu televizoru. Prakticky jsem se nezastavil a stejně toho stihl tak málo. To jen pro představu.

Problém je samozřejmě v tom, že jako letos maturující student a člověk značně zasypaný prací (přidejte do toho rodinu a přítelkyni a máte pekelnou kombinaci) jsem po návratu do Prahy neměl čas prakticky na nic. Na HDmagu jsem spráskal pár článků o těch nejzásadnějších expozicích, probral se patnácti sty fotek, co jsem během tří dnů nacvakal a většinu z nich naházel do galerky na Facebook. To jen abych alespoň částečně ospravedlnil, proč sem nepadlo ani písmenko. Během IFA samozřejmě nebylo kdy psát - po večerech firemní večírky, po nocích alespoň pár hodin spánku. Fyzicky docela náročná práce, nechápu jak může být většina novinářů tak obtloustlá;).

Na IFA jsou samozřejmě k vidění veškeré trendy moderní spotřební techniky, ať už jsou to fotoaparáty, kamery, televizory, projektory, audiotechnika, prostě co vás napadne. Zvlášť, když člověk vidí všechno pohromadě, si uvědomí, do jakého stádia se vývoj tohoto odvětví dostal. Výrobci už vymýšlejí naprosté nesmysly. V LCD a plazma technologiích se není moc jak posouvat dopředu, zásadní je tedy snižovat náklady a nechat růst uhlopříčky (a zároveň klesat spotřebu). U přehrávačů také není moc co vylepšovat a kvalita ručních HD kamer kvůli velikosti optiky nemá kam dál jít. Přitom AMOLED technologie jsou daleko od praktického využití, kamery už se můžou jenom zmenšovat, protože o to jde lidem asi především a přehrávače jeden nad druhým můžou vyhrávat spíš díky designu, než funkcím, které jsou většinou totožné. Ale aby bylo možné představit něco nového, protože výrobci se přece nějak předhánět musejí, začíná pozvolna integrace softwarových funkcí, které dřív s danými produkty neměly nic společného.

Televize se vám najednou může připojit k internetu, Blu-ray přehrávač pracuje s YouTube, zobrazovače se předhánějí v tom, který bude mít vyšší framerate, což je mimochodem trend, který straší už i v promítacích technologiích a pak je tu samozřejmě stereoskopické zobrazení, tedy 3-D. Zatímco krok k 3-D je pochopitelný, protože se z něj zanedlouho stane hit, ostatní funkce jsou zbytečné jak ponorka na parkovišti.

Třeba internet v televizi. Krom Sharpu ho představil snad každý a u všech z nich jsem se musel pozastavit nad tím, jak nepraktická funkce to je. Manipulovat s ukazatelem, zadávat adresu a vůbec dělat cokoliv s prohlížečem, je pomocí klasického dálkového ovladače nesmírně nepraktické a otravné. Ano, funkce má budoucnost, ne že ne, ale nejdřív se musí zapracovat na jejím ovládání a hlavně na uhlopříčkách. Ta je u dneska kupovaných televizorů v průměru někde mezi čtyřiceti a dvaačtyřiceti palci (teď si čísla cucám z ... palce), přičemž průměrná pozorovací vzdálenost bývá kolem tří metrů (zase cucám). Při takových velikostech a vzdálenostech se samozřejmě po internetu brouzdat nedá, ani když má televizor nějakou zoomovací funkci. Je to o oči a vzhledem k tomu, že dneska každý, kdo si koupí podobně vybavený televizor, už stejně v domácnosti má alespoň jeden notebook, internetový televizor je mu k ničemu.

Nebo se snad najde někdo, kdo chce surfovat před sledováním Televizních novin? Vážně je to příjemnější, než usednout k počítači? Abych výrobcům nekřivdil, v televizorech vznikají také různá internetová menu, kde si několika kliky můžete naject na streamovaná videa, nebo na počasí a podobně. To mě ale začne zajímat až v okamžiku, kdy se taková funkce objeví třeba jako overlay přes sledované vysílání.

A když už jsme u té budoucnosti, LG předvedlo bezdrátový ovladač, který funguje na stejném principu, jako ovladače herní konzole Wii. S tím už by se brouzdalo mnohem snáz, nehledě na to, že se nabízí kompletní restrukturalizace uživatelského rozhraní. Trochu nepochopitelně se LG chlubilo spíš tím, že má v televizi integrované hry. Fakt úchvatné! Nejhorší je, že za všechny podobné nesmysly, z nichž stejně většinu nevyužijeme, musíme jako koncový uživatel připlácet.

Na televizorech je fascinující ještě jedna věc: jak rychlou snímkovou frekvencí se každý chlubí. 100Hz je málo, teď letí 200Hz a některé firmy vytahují kuriozity jako 600Hz (Panasonic). K čemu, proboha?! Ano, na sledování sportu je taková dvousethertzová technologie super, i když nepřirozené pohyby zůstávají. Co se ale potom děje s filmy, je naprosté zvěrstvo. 120Hz bych považoval za přijatelný strop, dál už je každá vteřina filmu nepřirozeně ostrá, rychlost pohybů působí nestabilně, zážitek z filmu je díky přepočtům snímků podstatně horší. Upřímně nechápu, jak se na to lidé mohou dívat a už vůbec nerozumím tomu, proč se výrobci snaží snímkové frekvence tahat tak vysoko. Jakmile jde o přepočet, je to špatně.

Podobně absurdní mi přijde Blu-ray player, který se připojí k YouTube. Ano, přehrávače vysokodefiničního formátu se kvůli BD-Live k internetu musejí připojit tak či tak, proč toho tedy nevyužít. Jenže YouTube? Pomineme-li fakt, že doba jeho největší slávy už je dávno za námi, tudiž jeho integrace do veškeré elektroniky je zatraceně opožděná, vyvstává důležitá otázka: který early adopter by se, proboha, chtěl přes svou HD televizi a HD přehrávač dívat na rozkostičkovaný SD stream (fakt, že existuje i rádoby-HD mutace YT, teď pomineme)? To je jak Jaguár na galuskách!

Achjo, jak moderní technice fandím, tak jí občas nerozumím.

Ony tyhle funkce odrážejí moderní trendy celkově. Všechno ve všem, to by mohlo být dnešní heslo. Vaše HD kamera připraví video k uploadu na YT (nebo to rovnou udělá), foťák opatří obrázky GPS souřadnicemi a sdílí materiál s ostatními systémy přes wi-fi, televizor brouzdá po internetu. HD kamera o velikosti diktafonu nahrává FullHD, fotí, přehrává videa a hudbu ... pro mladé lidi jsou tyhle věci užitečné, ale na IFA jsem postrádal elektroniku pro puristy, pro opravdové milovníky. Pro ty, kteří si nekoupí televizi, ale holý zobrazovač, ne all-in-one soupravu, ale BD player, DVD player, receiver, repro. A na pitomé YouTube se podívá v práci, když mu ho někdo pošle mailem.

Playstation 3 Slim: evoluce revoluce

2009-09-01T00:58:00.004+02:00

Když třetí Playstation dorazil na trh, čekaly se od něj velké věci. Aby ne, herní konzole za $500 by měla umět vařit ovocné knedlíky, aby některým lidem stála za koupi. Pokud se na ní člověk podíval z technologického hlediska, viděl hotový zázrak: výkon, jehož potenciál doteď nikdo nevyužil, ohromné množství nových funkcí (prima multimediální centrum), Blu-ray mechanika (svého času nejlepší Blu-ray přehrávač) a navrch parádní design. Sony slibovalo velké množství exkluzivních titulů a firmware updaty zase možnost konzoli neustále obohacovat o nové schopnosti. Přidejte k tomu PlayTV (televizní tuner, mám ho a jsem s ním nadmíru spokojený) a z Playstationu je investice, která se vyplatí prakticky za jakoukoliv cenu.

Samozřejmě ze mě mluví tak trochu alibismus, protože jsem za přístroj sám dal skoro sedmnáct tisíc (kupoval jsem ho krátce po uvedení na trh), proto chci zmínit také druhou stránku věci: normální zákazník si takové detaily přeci neuvědomuje. Skoro dvacet tisíc je prostě hodně. I čtyři sta dolarů, tedy jedna z prvních slev, je pořád příliš - zvlášt, když konkurenční Xbox stojí méně. Bez debat jeden z důvodů, proč je Playstation 3 konstatně nejhůře se prodávající konzole.

Playstation 3 Slim, diskutovaný asi měsíc, ohlášený někdy před dvěma týdny na Gamesconu a přicházející do prodeje právě dnes, je proto vítaná novinka, která by měla Sony pomoci v návratu na výsluní. Dost podstatná změna velikosti a designu (viz srovnávací obrázky) není to jediné, co nová verze konzole přináší. Změna je hlavně v hardwaru, který umožnil novou cenu: procesor už je vyráběný jinou - levnější - technologií (45nm, přitom je prý výkonnější a hlavně o dost méně žere), chlazení je zase o něco méně hlučné, konzole obsahuje novější HDMI čip, funkci BRAVIA Sync (synchronizace s televizorem Bravia - pokud jí máte, přístroje se můžou např. společně zapínat a vypínat) a zase o něco větší HDD (120GB). Co ubylo? Sony z přístroje odstranila možnost nainstalovat operační systém. Dejte sbohem Linuxu. Aha, nezájem. Menší množství USB portů (2) oproti úplně první verzi Playstationu (ten má 4) bylo už u modifikací "tlusťocha", takže nic nového.

Změna HDMI čipu potvrzuje, o čem se velmi dlouho spekulovalo, tedy že jeho starší verze neuměla bitstreamovat HD audio (DTS-HD a Dolby True HD). Nová to totiž umět bude (aniž by se s tímto updatem v rámci FW počítalo pro starší generaci), takže fanoušci HD zvuku konečně budou moct naplno zneužít receiver. Ne, že by v tom byl pro většinu uší rozdíl, ostatně dekódované LPCM je prakticky to samé, PSko to ale softwarově babrá, tak ať mají všichni klid.
S novým Playstationem přichází také upgrade firmwaru na 3.0 a s ním nemalé množství vychytávek (o tom jindy), Evropa se navíc konečně dožije svého VideoStore - jenže jen v několika zemích (v té naší samozřejmě ne). Problém s právy je bohužel pro Evropu velkou brzdou.

Nejdůležitější na příchodu "slimouše" je však propad ceny. Sony jí konečně dostalo pod úroveň XBoxu (i když, Microsoft si to nenechal moc dlouho líbit a cenu chvíli na to také snížil) a to pro mnohé bude znamenat, že se konečně odhodlají ke koupi, v níž jim doteď nebránilo nic jiného než peníze. Znám takových lidí několik a je celkem jasné, že na světě jich budou statisíce. "Tlusťoch", tedy starší model, byl zlevněn už v den ohlášení Slimu, jenže kdo by si teď za $300 kupoval velkou, hlučnou a hřející konzoli, když za stejnou cenu může získat drobnějšího a úspornějšího bratříčka.

Z marketingového hlediska je důležité, že je teď PSko stejně drahé jako XBox (obojí po slevách). Můžeme konečně srovnávat, aniž by někdo argumentoval cenou: Playstation nabízí Bluetooth a wi-fi, Blu-ray mechaniku, Playstation Network (takže i on-line hraní) zdarma a DivX certifikaci (vybírám z toho nejzajímavějšího). K Xboxu si wi-fi rozšíření musíte přikoupit, Bluetooth nevede, má pouze DVD mechaniku (dá se přikoupit externí HD DVD), síť se ročně platí a DivX certifikaci nemá (i když formát přehraje). O menší poruchovosti PSka ani nemluvě, papírově je prostě podstatně lepší. To jen pro srovnání, co si budeme povídat - stejně je to nakonec o tom, komu je která konzole pohodlnější a jaký je u které výběr her.

Bude zajímavé sledovat, jak změna cenové politiky Sony zahýbe s trhem. Tomu vede s náskokem v řádech milionů Wii od Nintenda (tedy pokud nepočítáme Playstation 2, toho je stále prodáno nejvíc) s Xboxem uprostřed a Playstationem 3 na samotném konci. Je jasné, že teď se výrobku od Sony začne prodávat podstatně víc. Ale o kolik? Bude schopný konkurovat Xboxu? Je dost možné, že éra "třistašedesátky" tímto tahem končí a Sony konečně natrhne Microsoftu prdel. Ale také je možné, že se nic moc nezmění a svět bude mít jasno: Playstation už není, co býval a pařani ho nechtějí.

Každý chce být Superstar

2009-07-01T17:07:00.004+02:00

V neděli jsem pomáhal s organizací pražského castingu na další sezónu Superstar. Boy, what a fun!

Od té poslední se toho hodně změnilo. Zúčastní se jí soutěžící z Česka i Slovenska, finalista bude odměněn finanční sumou a o produkci se stará televize Markíza, která na projektu s Novou spolupracuje (vlastně bych to měl formulovat obráceně, na to jsem ale moc velký vlastenec). Na brněnském i pražském castingu, tedy na prvním kole prosývání těch největších pěveckých jelit, proto dělal pouze slovenský štáb. Pomáhalo nás tam sice ještě dalších čtyřicet lidí (sehnat takovou kopu sebevrahů mi dalo celkem zabrat), byli jsme ale opravdu jen jako pomocná síla.

> Takhle bych vypadal, kdybych se v soutěži snažil o Káju Gotta. Tričko nám chudá slovenská produkce nenechala. Bídáci jedni!

Casting probíhal v Corynthia Towers. Soutěžící ráno přišel, s davem si ještě před hotelem zazpíval v moderovaném karaoke, prošel registrací, dostal na prsa číslo a pak byl přidělen spolu s dalšími devíti k jednomu z mých lidí (něbo dokonce ke mně), kteří stáli na číslech od šestky do dvacítky. Každé takové číslo reprezentovalo pokoj (ano, klasické apartmá), ve kterém už čekala komise. K té jsme samozřejmě budoucí hvězdy připouštěli po jedné. Po vstupu před komisi se člověk představil, do kamery odzpíval připravené písničky a buďto odešel s prázdnou (v průměru osm z deseti), nebo dostal velkou růžovou (super-gay) kartu, se kterou postupoval do dalšího kola. Přišlo asi čtrnáctset lidí, postoupilo něco pod dvě sta.

Když se na to soutěžící ptali, odpovídal jsem jim s ironickým úsměvem na rtech a dělal z nich blbce, pravda je ale taková, že mi to samotnému hned nedošlo. Ne, půl druhého tisíce lidí nehodnotila porota s Hejmou a spol., to by přece bylo bláznovství. Místo toho čekalo v pokojích asi patnáct komisí, složených z hudebníků, producentů a všelijakých dalších individuí, která jsou schopna zhodnotit, jestli člověk stojící před nimi skrývá nějaký talent. Měl jsem tedy dostatek času na to, abych nejen lidem sdělil, co všechno mají udělat a co se s nimi bude dít, ale také na drobný pokec. Jelikož mi pod rukou prošlo něco kolem sta lidí, dokázal jsem si udělat celkem solidní obrázek o tom, jací se do takové soutěže hlásí. Vrátím se k nim ještě později, ale ve zkratce by se dali označit třeba, ehm, jako banda dementů.

> Pracovní morálka mých týmů byla neoblomná!

Ale zpátky k produkci samotné. Každá komise měla vlastního kameramana, přičemž po chodbách a halách jich muselo pobíhat dalších několik. Tipuji tedy, že v hotelu bylo dobrých dvacet kamer, možná i víc. Každá přitom za celý den musela zaznamenat alespoň sedm hodin záznamu. Představte si, jaký (s prominutím) voser musí být všechen materiál střihat. A to je záznam jednoho jediného dne z jediného města. Možná i proto se dělaly části hrubého sestřihu rovnou na místě - mezi hlavní halou, kde se shromažďovali všichni soutěžící čekající na odvod ke komisím, a produkčním zázemím seděli dva lidé a zpracovávali záběry (nechápu, jak jsem si to mohl nepohlídat, ale ruku do ohně za to, že to bylo v Premiere, bych nedal).

Nad hotelem, jak je vidět na fotce, pokud na ní kliknete (foceno mobilem, tak nečekejte žádné zázraky) ještě poletoval malý vrtulník na vysílačku, který poskytoval letecké záběry. Všichni jsme se shodli na tom, že ho chceme domů.

Největší legraci jsem každopádně měl z lidí, kteří se soutěže zúčastnili. Neberte mě špatně, jsem sice dost škodolibý, nehodlám se však okamžitě pouštět do (s)prostého výsměchu. To, že mi prakticky každý přišel jako pošahaný blázen, retard, hloupý exhibicionista, nebo sjetý student, je totiž subjektivní záležitost (normální mi přišly jen tři slečny a to jen proto, že měly pěkně tvarovanou figuru, tvářily se inteligentně a byly zticha...všechny si odnesly gay-kartu).
Jenže když před vámi šaškuje opitý dědula z Moravy, má na sobě maskáče a doufá, že z něj bude Superstar, je něco špatně. Ještě bych pochopil slečnu, jejíž jméno je Smrt (!!!) a nosí čočky, díky kterým vypadá, jako by měla místo očí dva portály na cizí planetu (každý, kdo se na ní podíval, sebou bez legrace škubnul leknutím, osobně jsem se při pohledu do jejích očí málem pozvracel, vypadala jak ... smrt), ta má alespoň styl a její hlas málem sbořil levou věž hotelu.

Jenže místo podobně originálních interpretů (ať už je to zvrhlé jak chce, originalitu té dívčině neupřete, navíc se tvářila dost inteligentně - dokonce mluvila o High-End výstavě, která se v CT koná!) se na castingu objevovala individua, která zjevně netušila, co s životem, o zpěvu věděla naprosté hovno a přišla to zkusit, protože náhoda je blbec. Vyloženě hravých lidí s trochou myšlenek v hlavě tu bylo pramálo. Je mi jasné, že ke vstupu do showbyznysu dneska člověk nepotřebuje ani základní školu, stačí nějaké to mojo, jenže to skoro každému chybí. Tolik nevýrazných a nudných chlapů a ženských jsem pohromadě nikdy neviděl.
A těch puberťaček! Hloupá a naivní děvčata, která vůbec neměla tušení, do čeho jdou (pár takových se objevilo samozřejmě i v chlapeckém zastoupení), ale viděla v televizi Leoše, chtěla se na něj naživo podívat a dá-li pánbůh, možná se i objevit v nějakém pěkném sestřihu v pořadu samotném. Nestačil jsem se divit, jaké množství jim podobných se tu objevilo. Slečen se skutečnými ambicemi, holek, na kterých by bylo vidět, co chtějí a že se cítí pevně v kramflecích, tu bylo pramálo. Možná co by na prstech jedné ruky spočítal.

> Vyčerpaný slovenský štáb (tedy jeho část a v něm přimíchaní lidé od nás) v hlavní "odběrové" hale po vyklizení

Osobně je mi Superstar a všechen ten humbuk kolem ní celkem ukradený. Tahle soutěž dávno ztratila jakýkoliv smysl a našemu hudebnímu průmyslu těžko přinese něco nového. Na výsledek soutěže se rychle zapomene, na jejího vítěze také. Vždyť má vyhrát sto tisíc éček, dost možná už ve smlouvě ani nemá ony kouzelné formulky, které předchozím výhercům slibovaly, že je Nova bude propagovat ve svých pořadech - žádné, ve kterých by to šlo, už totiž naše nejúspěšnější komerční televize nevyrábí.

Přišel mi ale zajímavý ten mlýnek na maso, jak jsme pražskému castingu říkali. Rychlost, jakým bylo maso zpracováváno, přehodnocováno a posíláno do pryč. Bylo to až brutální. Před hotelem děti dvě hodiny tvrdly, pak čekaly třeba další tři hodiny v hale s tisícovkou dalších, pak byly nahnány do uzoučkých chodbiček bez jakéhokoli kyslíku (a ten smrad!), kde čekaly další půl hodiny na čtyřminutovou popravu. A šmitec! Tohle musím podstoupit, abych se stal pravou Superstar? V davu se vždycky nějaký talent najde, superstar ale ne. Ta si musí kariéru vybojovat. Ne v soutěži. V životě. Zbytečnost SS hvězd potvrzuje prchlavá "popularita" bývalých finalistů. Nikdo si na ně nevzpomene.

Smrt filmovému plakátu?

2009-06-27T18:33:00.002+02:00

Při brouzdání internetových vod jsem narazil na krátké video, které slouží jako jakási experimentální náhražka klasického filmového plakátu. Idea je taková, že místo tištěného posteru vystavíte na obdiv displej, na kterém se digitální plakáty mohou střídat jak často se člověku zachce. To samozřejmě není nic revolučního, ostatně podobně koncipované jsou dneska třeba reklamy ve velkoobchodních centrech, hotelech a podobně, kde se na plazmě zobrazují klasické videoreklamy. Čert ví, možná už někde to samé používají na zobrazování klasických posterů. Tohle video bylo zvláštní ještě něčím.

Vzniklo na objednávku lidí od Hallmarku a točeno bylo na RED ONE kameru. Téhle technologii fandím hodně, výjimečně ale nepíšu novinku kvůli ní - ostatně stejného výsledku by se dalo dosáhnout prakticky jakoukoliv videokamerou. Kouzlo nápadu se skrývá v tom, že se plakát hýbe:

Living Movie Poster - Diplomacy from Alexx Henry on Vimeo.

Na 1timstreet o něm mluví jako o revoluci a předpokládají, že by za nějakých pět let mohl být součástí klasické filmové propagace. Zas tak světle jeho budoucnost nevidím, ostatně je tu pár faktorů, které tomu budou bránit - vznik takového "plakátu" bude časově i finančně jistě náročnější a distribuce potřebných zobrazovačů mnnohem dražší. Samozřejmě by se pak ušetřilo jinde (plakáty by se nemusely vozit), tohle jsou ale celkem zásadní negativa, na která každý slyší. Do budoucnosti podobné té v Minority Report, kde na člověka mluví i Corn Flakes, máme ještě daleko.

Narazil jsem na něj čirou náhodou a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby podobný způsob tvorby plakátů někdo zkoušel už předtím. Takže to berte spíš jako kuriozitu, o kterou se chci podělit a se kterou se budeme - dá-li Pánbůh - za pár desítek let vídat v kinech. Ono koukat na pohyblivý plakát má něco do sebe, jenže ty tištěné také mají své kouzlo, nemluvě o tom, že se na nich výtvarník může mnohem víc vyblbnout.

Transformers: Pomsta poražených (recenze)

2009-06-19T17:51:00.003+02:00

Když Michael bay na svém blogu zmínil, že Spielberg právě dokoukal nedokončenou verzi Transformers 2 a označil je za Bayův zatím nejlepší film, očekávání fanoušků už asi nemohla stoupnout výše. První Transformers, stejně jako jakýkoliv jiný film Michaela Baye, jsou čistokrevný blockbuster, film, kvůli kterému snad takový pojem vznikl. Je v něm spousta krásných slečen, děsně tvrdých chlapů, geniálně vymodelovaných robotů, výbušné akce a humoru. Něco takového je sen mnohých filmových fanoušků, prostě na chvíli vypustit a nechat se unášet sérií líbivých záběrů a akce bez hlavy a paty. Když tedy na kina zaútočily první ukázky Transformerů opět v akci, skoro všichni začali očekávat ještě větší pecku. Dávalo to smysl - Bay je megaloman, studio mu dalo podstatně vyšší rozpočet a volné ruce a zatím jediná Bayova dvojka (Mizerové) byla zatraceně nadupaná - dokázala, že když tomuhle režisérovi dáte hodně peněz, stylově se vyblbne a dovede to nejlepší z prvního filmu do ještě extrémnější podoby.

Takže od druhých Transformers se toho čekalo hodně. Možná až moc. Tři hodiny po projekci nad tím filmem přemýšlím a nemůžu se rozhodnout, jestli je chyba na Bayově straně, nebo na té divácké. Vím jen, že nás sedělo v kinosálu velké množství fanoušků prvního dílu a všichni jsme odcházeli s chutí někomu ublížit. Byli jsme zklamaní, hodně zklamaní. Jenže když si snažím vybavit, co jsem od druhých Transformers čekal a porovnám to s tím, co jsem dostal, víceméně mezi ty dvě myšlenky můžu vepsat rovnítko. Je tu víc humoru, víc robotů, větší výbuchy, víc akce. Bay splnil očekávání, která přicházejí s druhým dílem, problém je tedy někde jinde. Transformers tentokrát nedrží pohromadě a krom výbuchů přibyly také momenty, které nefungují tak dobře. A právě v těch vězí asi největší slabina filmu.

Roboti z jedniček a nul totiž nemohou po plátně poskakovat pořád, v okamžicích, kdy od nich Bay odvrací kameru, ale všechno přestává fungovat. Chemie mezi postavami zůstala víceméně stejná a herci si své role do jednoho užívají, jenže z per scénáristů tentokrát vylezla spíš vata, vypointované humorné epizodky z jedničky trpí klasickým dvojkovým syndromem - snaží se být lepší a přitom samozřejmě ubližují samy sobě.
Ne že by se nad nimi člověk nepousmál, pořád je tu spousta humoru - od obyčejného až k tomu naprosto absurdnímu (zhulená maminka, nadržený robůtek, varlata Devastatora atd.), ve kterém si Bay tak libuje. Jenže jako by scénáristé tentokrát neudrželi krok se zběsilým tempem režiséra, ve dvou hodinách jsou takových scén najednou tuny, ale žádná není dotažená do konce. Stává se z nich obyčejná vata, jedna humorná scénka za druhou, které člověk ani zdaleka nedocení tak, jako když v jedničce Sam debatoval s rodinou, jezdil po městě na růžovém kolečku, nebo když počítačový hacker proskočil oknem a hodil tygra do bazénu. Momentky jsou úsměvné, ale neuvíznou v paměti. Nezachrání to ani návrat většiny postav z prvního dílu.

Bay a jeho scénáristé přece jen mají v rukávu komediální eso - transformeří dvojčata, která hlavní hrdiny doprovází většinu filmu a jednoho pošahaného Decepticona, který se zamiluje do Megan Fox a konvertuje k Autobotům. Jakmile se jeden z nich objeví na scéně, je o legraci postaráno. Jenže v takových okamžicích člověk akorát zpozoruje odlesk slávy hlášek z prvního dílu a posteskne nad tím, že podobně absurdní humor tentokrát chybí živým postavám. Tedy s výjimkou Johna Turturra, ten je kouzelný i tentokrát. Jinými slovy - co v prvním dílu fungovalo jaksi na hraně, tentokrát fungovat přestalo úplně.

Člověk by byl řekl, že když už konečně dojde na akci, Bay mu vynahradí všechno to nervozní poposedávání v sedačce a pořádně naloží počítačům z ILM. A vskutku, robotů přibylo, není jediné scény, kdy by divák pochyboval nad genialitou digitálních efektů a té akce tu zřejmě také bude víc. Opět si jí ale neužijete tak, jak tomu bylo před dvěma lety. Bay stále používá své trademarky a ve velkém (!!!) množství záběrů se opakuje nebo vykrádá sám sebe, pořád byste jeho akci poznali od jakékoliv jiné i v naprostém lihu, ono kouzlo se ale nadobro vytratilo. Zmizely nějaké opravdu kulervoucí záběry, které by člověk nadosmrti nemohl vypustit z hlavy (z prvního filmu jich můžu jmenovat spoustu - rvačku na dálnici, přílet Starscreama na přehradu, slow-motion kotrmelce Iron Hidea, Starscream a jeho letecký souboj se stíhačkami, jeho přistání nad Shiou a další...), prostě něco, o čem budete kamarádům nad pivem vyprávět a věty okořeňovat spoustou oslavných sprosťáren.

I tady se toho najde hodně - Primeův první kontakt s Megatronem v továrně, následující famózní bitka v lese (která je akčním vrcholem, v půlce filmu trochu škoda...), likvidace letadlových lodí, rvačka Bumblebeeho s nějakým podivným hadem, či co to bylo a nějaké další. Všechny souboje jsou naleštěné, je v nich spousta pohyblivých kovových součástek a výbuchů, v Bayově měřítku je to ale jakýsi standard a člověk čeká právě na těch někoklik extrémních eye-candy okamžiků, které by mu vytřely zraky a urvaly uši. Jenže ony se nedostaví.

Nechápejte mě špatně, té akce je tu pořád neskutečné množství, málokterý film si na Transformers může vyskakovat. Ale člověk necítí to vzrušení a husí kůži, když se něco začne dít. Jako by to najednou byla samozřejmost, což platí i pro roboty jako takové - jsou na scéně skoro pořád a divák díky tomu přestává obdivovat, jak jsou naleštění a vypiplaní ... už tu jen jsou. V prvním díle jak Bay tak divák slavili pokaždé, když se nějaká kovová potvora objevila na plátně, protože to prostě byla událost. Teď je jich tu hafo, scény jsou jimy přeplácané a stejně jako jsou samozřejmost oni, jsou samozřejmé i megalomanské výbuchy, likvidace pyramid, armádní propaganda, čtyřiadvacet hodin zapadající slunce a všechny podobné vylomeniny, nad kterými by člověk v jiném filmu slintal - pokud by se objevily jednou, dvakrát.

Přitom Bay akci upřednostňuje a všechno jí přizpůsobuje. Proto se během dvou střihů je schopný dostat z centra velkoměsta do (pra)lesa, proto je armáda schopná přesunu z Ameriky do Egypta během nějakých dvaceti minut, proto se tu všichni můžou pořád bít hlava nehlava. Jenže člověk se tím lehko přesytí a navíc ho okamžiky mezi akčními sekvencemi spíš otráví, než aby ho pobavily.

Trochu paradoxně jsou do pozadí utlačováni i samotní roboti. Prim tu samozřejmě hraje Optimus Prime a Fallen, kteří si v přeplácaném finále narychlo také dají po hlavě, o něco víc času na plátně si utrhl také zbabělec Starscream a jeho nadřízený a samozřejmě Bumblebee. Všichni ostatní jsou ale jen figurky, se kterými si Bay dělá co chce. Během těch dvou hodin a několika minut se nestačí pořádně věnovat ani nejdůležitějším Transformerům, ostatní proto působí zbytečně. Tak jen zmíním, že z Optima tvůrci tentokrát udělali neskutečného bijce a pokud si někdo zaslouží ve filmu obdiv, je to právě on. Navíc překvapivě hláškuje (když zrovna někomu trhá ruce) a je hlavní postavou onoho zelenkavého vrcholu filmu. Ostatní roboti -možná proto, že je jich tu tolik - si nevysloužili ani vlastní představovačky a člověk je prostě nebere jako postavy, nýbrž jako kulisy. Teď už slavnou představovačku za trasnformování a obletu kamery si vysloužil jen Prime a Iron Hide, což je na začátku filmu a poprvé i naposledy, kdy člověku zamrazí v zádech - i když to se ve mě možná jen probudila nostalgie a vzpomínky na ta samá kouzla z prvního filmu.

Transformers jsou pořád neskutečně nabitý akční blockbuster, který v člověku rozpumpuje adrenalin. Akorát tvůrci, jak vzali jedničku a roztáhli jí do dvojky (struktura filmu je podezřele podobná), zapomněli povyházet momenty, které by ve větším měřítku nemusely fungovat. Vrcholem je, když Bay cituje/opakuje sám sebe a své trademarkové záběry používá bez jakékékoliv invence. Pokud jste od něj už několik filmů viděli, bude vás to hodně trápit.
Své mojo ztratil i Steve Jablonsky, který složil tak famózní hudbu pro první díl. Ve dvojce se neobjevil jediný silnější motiv (tedy krom těch zopakovaných nebo upravených z jedničky) a soundtrack už není ani zdaleka tak hravý. Ve filmu se úplně ztrácí, což je vzhledem k tomu, jak dokázal dojímat nebo zvedat ze sedačky během jedničky, opravdu škoda.

Pořád Transformers srovnávám s jedničkou, k čemuž mám samozřejmě svůj důvod. Tak to na závěr zkusím bez toho: Transformers 2 jsou akcí nadupaný blockbuster se spoustou naprosto špičkových digitálních efektů a snahy být za každou cenu vtipný. Ne vždycky se to filmu daří a ne vždycky člověk slintá s otevřenou pusou, když si dva kovoví giganti dávají do huby. Je to pěkná a naleštěná podívaná, která má šťávu, občas ale Bay přeskočí na jinou kolej a i přes všechnu snahu zavděčit se divákovi zábavu nezvládá. Vznikají tak hluchá místa, po kterých si divák nárokuje něco zvláštího, něco navrch. Bay přitom doručuje "pouze" svou akci, kterou tentokrát nijak neozvláštňuje. Po dvou hodinách už budete mít všeho toho šrotu akorát tak plné zuby, zvlášť poté, co se závěrečný duel přemění v nejslabší a nejnepřehlednější akční scénu filmu. Je tu spoussta radosti, ale také spousta zklamání - zvlášť pro ty, kteří milovali jedničku a čekali něco lepšího. Pokud se vám nelíbila, druhému dílu ani nedávejte šanci.

Give me a HUNCH!

2009-06-16T22:30:00.003+02:00

Dát si k večeři zdravý salát, nebo si užít nějakou smaženou prasárnu? Pustit si romantickou komedii, nebo vypnout u akčního filmu? Poprosit přítelkyni o ruku, nebo jí dát kopačky a užívat si svobody? Pokud se občas nejste schopní rozhodnout, nebo jste na to moc liní a pohodlní, zakladatelé Flickeru pro vás mají novou službu, která by vám měla usnadnit život. Jmenuje se Hunch, spuštěna byla před pár dny a hodlá za nás dělat všechna rozhodnutí. Nebo nám v nich alespoň pomáhat.

Práce s HUNCHem je úplně jednoduchá. Člověk se klasicky registruje, určí si uživatelské jméno, vyplní všechny důležité informace a rovnou se pustí do odpovídání na základní profilové otázky. To aby si o vás server udělal alespoň drobnou představu. Předpokládám, že odpovědi si ukládá na nějaké speciální úložiště, které v případě úniku poslouží jako precizní spamovací nástroj. Už teď jsem jen tak na vyzkoušenou odpověděl na dobrých osmdesát otázek (typu "nosíš to či ono oblečení", "líbí se ti takovej či onakej bejvák", "jíš radši hranolky od McDonalds nebo od Burger Kingu" apod.), na jejichž základě by mi mohl chodit celkem precizně zaměřený spam. Ale o to tvůrcům jistě nejde.

Odpovědět nám server může jen na otázky, které už má uložené. Jestliže se tedy chci rozhodnout, jak dál naložit s přítelkyní, nejlepší je do "Today, I´m making a decision about..." kolonky napsat klíčové slovo (girlfriend) a vyhledáváač automaticky nabídne možnosti - podobně jako lišta ve FireFoxu. Bohužel tu není přednastavená otázka, jestli u ní mám dnes večer spát, takže už se zřejmě nikdy nerozhodnu správně...
Ano, zdá se mi to jako velmi zbytečný nástroj. Na základě odpovědí uživatelů vyhodnocuje všelijaké žebříčky oblíbenosti a dokáže odhadnout, co se komu může líbit (po nějaké minutě a půl odpovídání na různé podotázky mi Hunch trefně nabídl ke sledování Dollhouse - když jsem se ho zeptal, na co dneska koukat), nedovedu si ale představit jednu jedinou situaci, kdy bych potřeboval s nějakou z nabízených věcí poradit.

Spíš než jako zajímavý informační nástroj nebo pomocník Hunch působí jako obyčejná atrakce. Samozřejmě mu to nelze zazlívat, když se ale naloginuji na Facebook, podobně koncipovaných otázek vidím zodpovězených stovky - oblíbenost kvízů je na Facebooku abnormální (a nepochopitelná!) a když se nad tím člověk zamyslí, víceméně fungují úplně stejně (navíc k tomu, abych věděl, že nejsem romantik, že momentálně nesním a že nepotřebuji laserovou operaci očí, nepotřebuji internet) - také tu odpovídáte na sérii otázek, na jejichž základě pak server vyhodnotí, kterou z možností vám vyplivne jako výsledek.

Samozřejmě je tu ona možnost učení se, kdy si Hunch profiluje uživatele a aby odpovídal na otázky precizněji, vyhodnocuje i zpětně. Tyhle informace jsou ale důležité jen v případě nějakých obtížnějcích rozhodnutí (třeba na co jít do kina apod.) a přijde mi spíš nebezpečné, než praktické, aby ležely někde na cizích serverech.
Z těch sta otázek, na které už jsem mohl odpovědět (ano, během psaní mi přibývají;) je zajímavé, že jsou všechny psané -ehm- přijemně. To znamená, že pokaždé mi sedí nějaká odpověď, nikdy se nestane, že bych něvěděl, na co kliknout. Navíc jsou to otázky k věci a ze života, takže si o člověku Hunch zjevně opravdu snaží udělat představu. Na druhou stranu - i když zadám otázku a Hunch o mě má v databázi nějaké informace, stejně se mě zeptá na dalších -řekněme- deset věcí, než mi odpoví. Jinými slovy - odpovědi, které už odemně má, jako by mu byly k ničemu. Pravda - když chci přeskočit další odpovídání a kliknu na "Give me a Hunch", dostanu odpověď rovnou.Vv případě výběru večeře jsem dostal doporučení na Lasagne, Burrito a Fettuccine alfredo, což jsou jídla, kterými bych nikdy neopovrhnul. Jenže komu tohle nechutná?

Hunch je prima hračička, u které se při nudění v práci člověk možná vyblbne, ale nevěřím, že bych tam zavítal víckrát než jednou. Už teď nevím, na co bych se ho ptal a až zítra budu vyrážet do fotolabu, určitě budu vědět, co tam chci. Stejně tak budu vědět, že si cestou dám něco u McDonalds, koupím si noviny a budu poslouchat Hanse Zimmera. Tak nějak nerozumím, k čemu by komu Hunch měl být. Ale takových "blbnucích" serverů jsou tuny, tak si třeba žádné ambice nedělá. Jen doufám, že na něj přejdou všichni ti praštění kvízaři z Facebooku.

Nový Xbox: Evoluce místo revoluce?

2009-06-15T16:42:00.000+02:00

O Xboxu se teď díky projektu Natal mluví ve velkém a stejně jako je tomu pokaždé, když padne zmínka o budoucnosti konzole, řeší se i příští model. Všichni se tak nějak smířili s tím, že by se měl jmenovat Xbox 720, ačkoliv je to vlastně jen fanouškovský název, kdy ale vyjde a co bude umět, to nikdo neví.
Nejnovější spekulace ve světle novinek z E3 znějí celkem logicky a pravděpodobně, ačkoliv se nejedná o nic jiného, než o nepotvrzenou zvěst. Souvisejí právě s Natalem - Microsoft slibuje, že až se Natal dostane do obchodů (premiéra stále není jasná), bude to, jak když vychází zbrusu nová konzole. Jinými slovy: Microsoft kolem releasu Natalu hodlá udělat solidní humbuk a macatou reklamní kampaň. Co když se ale chystá ještě něco?

1UP hlásí, že až se příští podzim (podle nich) nový Xbox objeví, nebude to vyloženě nová platforma, ale jakási evoluce třistašedesátky. Dokonce si ptáčci štěbetají, že by se tahle verze mohla jmenovat právě Natal - bude to totiž konzole, do které bude snímací zařízení rovnou implementováno. Nejen to, ačkoliv hry na něj budou stále zpětně kompatibilní s 360kou, na verzi Natal by měly vypadat lépe - konzole bude schopnější lepších grafických výkonů, možná renderování ve vyšším rozlišení, vyšších frameratů a tak vůbec. Prostě to bude takový lepší Xbox 360.

Vzhledem k tomu, jak byl Natal prezentován, si dovolím, když už jsme u těch spekulací, přihodit i jednu vlastní. Natal, jak je z promovideí z E3 zřejmé, nebude schopný ovládat jen hry, ale také multimédia - tedy televizi, přehrávání filmů apod. Co když se tedy Microsoft snaží (nezpomeňte, že veškeré pojednání je zatím založené na nepodložených informacích) vybudovat jakési centrum domácí zábavy, kolem kterého se bude motat ovládání víceméně veškeré elektroniky? V rámci Xbox Live Microsoft už teď z Xboxu dělá jakýsi komunikátor, když implementuje Facebook, Twitter a další podobné služby a zjevně se snaží o to, aby člověk u přístroje seděl co nejdéle. Že by tedy evoluce třistašedesátky přinesla jakýsi multifunkční přístroj, v jehož rámci bude krom hrání možné komunikovat přes všelijaké sociální portály a ovládat domácí zábavu (že by se objevila i Blu-ray mechanika?)? Pravda, trochu to kontrastuje s tvrzením Microsoftu, že Xbox je POUZE herní konzole (to jsme slyšeli právě když se objevovaly spekulace o BD mechárně) a že takové funkce nepotřebuje, ale prezentace z E3 tvrdí něco jiného a pokud z něj MS chce opravdové multimediální centrum, za a) už k tomu se svými videostreamovacími službami má z poloviny nakročeno, za b) k tomu podporu Blu-raye bude potřebovat.

Natal je pro MS velmi důležitý a nedivil bych se, kdyby na něm opravdu založili další konzoli. Ostatně nástup Wiička je jasným znamením, že podobná koncepce funguje. Koukněte na promovideo z E3 a zkuste si odpovědět sami - má Natal na to, aby z Xboxu udělal naprosto nový nástroj, schopný prakticky čehokoliv?

Video Games | Project Natal | E3 09: Family Play

XBox 360 | Playstation 3 | Nintendo Wii

Troufnu si říct, že ano.

E3: Pohyb místo válení

2009-06-12T22:03:00.002+02:00

Mnozí z nás ten sport provozují, já mu říkám gaučing. Je to velmi složitá pohybová disciplína, vyžaduje totiž ohromnou trpělivost. Víceméně je to o tom, že si sednete na křeslo, gauč, přinejhorším židli, do ruky vezmete ovladač a zbytek zábavy necháte na starost televizi. V té nejextrémnější variantě vám ovladač v ruce zůstane a vy jím kážete dění v herní konzoli.

S Wiičkem od Nintenda se tohle dost změnilo. Člověk se ke hře musel postavit a ještě k tomu (při nejlepším) máchat rukama. Neslýchané! Jenže jak se ukázalo, běžní hráči zřejmě nebudou tak líné kůže, herní konzole od Nintenda totiž poráží veškerou konkurenci o stovky prodaných kusů denně a herní průmysl se tak během posledních roků podstatně přeměnil. Jako by se lidé najednou u her chtěli hýbat. Prosím, neberu jim to, já si zůstanu u Sixaxisu a starého dobrého joysticku.

Každopádně pokud chtějí ostatní konzole udržet krok, zřejmě musejí přijít s technologií, která - ehm - opisuje. Prostě s něčím, u čeho se také můžeme hýbat. Vedle nového PSPčka a hlavních herních novinek proto největší buzz vznikl kolem dvou motion-control technologií Microsoftu a Sony. Jedna se jmenuje Natal a druhá čert-ví-jak. Obě mají jedno společné: člověk se při jejich používání musí hýbat, aby se na displeji před ním vůbec začalo něco dít. Chcete si zahrát Tonyho Hawka? Připravte si prkno. Chcete si dát lightsaber duel? Rozcvičte si ruce, nebo si vykloubíte rameno. Počátkem letošního E3 začíná hraní her být fyzicky náročné.

To samozřejmě trochu přeháním, ale oproti starému dobrému paření na N64ce, PSXku nebo starších konzolích je to podstatná změna. Jistě, její začátky nejsou v letošním E3 ale v příchodu Wiička, jenže letos se tahle hýbací vylomenina objevila na zbývajících dvou systémech, čímž se dostala mezi opravdové hráče (nintenďáci prominou).

Natal od Windowsu se snaží být revoluční jak jen to jde. Je to pomalu druhá konzole, kterou člověk šoupne pod televizi a má vystaráno. Pomocí kamer a dalších senzorů systém sleduje, co zrovna děláte a aniž by k tomu potřeboval nějaký ovladač, nebo snad rukavičky se záchytnými bodíky, dokáže přesně zjistit, jak se hýbete. Nejen to, vnímá i obličejové grimasy, gesta, rozpozná hlasové příkazy, dokáže poznat, co máte za oblečení a ani bych se nedivil, kdyby vám zanedlouho začal připomínat, že máte plný močák a pravděpodobně byste si měli skočit na toaletu.
Je to jistě technologicky nejsložitější zařízení a podle prototypu předvedeného na E3 také nejméně přesné. Jenže dovede toho spousty, jen si zkuste představit ten potenciál - hry, jejichž postavy interaktivně komunikují s hráčem ("Ahoj, dneska ti to modré triko sluší, nedáme kámen-nůžky-papír?"), hlasem a gesty ovládané multimediální centrum a já nevím co ještě. K Terminátorovi a Skynetu už je to jenom pár krůčků.

Zařízení ještě nemá určené datum premiéry, takže čert ví, kdy se ho dožijeme. Až tu bude, zaručeně bude drahé, hry na něj budou podobného rázu jako na Wiičko a určitě to bude děsná bžunda. Já vám nevím, poskakovat jak magor po obýváku (který asi bude potřeba kvůli takové blbůstce přestavět) mi nepřijde jako ideální způsob trávení volného času. Ten potenciál je bez debat obrovský a z technologického hlediska je to nesmírně zajímavá věc, kterou bych si moc rád vyzkoušel. Asi jsem ale moc konzervativní, do domu bych totiž takovéhle zvířátko nepustil. Možná časem - až budu mít zpětnou projekci se čtyřmetrovou uhlopříčkou a FPSka budou vypadat "fakt hustě".

Ovladač od Sony je mnohem blíž tomu od Nintenda. Podle staronových soňáckých patentů navíc dost možná bude i podobně vypadat. Prototyp, kolem kterého Sony zjevně na poslední chvíli připravilo tiskovku, vypadal jak kouzelná hůlka těsně po včelím pigáru. Také se ale jednalo o zkušební verzi a narozdíl od zbytku podobných zařízení byl neskutečně přesný. Člověk by s ním mohl pomalu vytvářet umělecká díla. Šermování by s ním mohlo být o něco realističtější než u Nintenda (Star Wars mě na Wiičku celkem zklamalo) a vůbec - vzhledem k výkonu Playstationu 3 bude hraní graficky vymakaných her zřejmě velmi zajímavé. Počet tlačítek je na ovladači stejný jako na Sixaxisu, takže z hlediska tlačítkových kombinací nedojde k žádným změnám.

Obě zařízení jsem samozřejmě z opisování osočil trochu krátkozrace, protože je to jak říct, že Škodovka opisuje od Fordu, když dělá auto se čtyřma kolama. Je to přizpůsobení se trendům herního trhu a ty jsou jasné: pohyb v bejváku za každou cenu! Asi nejzajímavější bude sledovat Natal od Microsoftu, který v sobě bez debat skrývá digitální šelmu, důležité ale také bude, jak takové ovladače zahýbou s trhem. Teď to jen chce, aby za něco stály také hry, které je budou podporovat. Vytvářet gamesu jen proto, aby se předvedly schopnosti technologie motion-controlerů, je totiž slepá ulička.

Čaroděj i země Oz v HD

2009-06-12T11:31:00.004+02:00

Když si člověk čte o podobných novinkách, chce se mu kleknout na kolena a poděkovat Bohu za vynález jménem Blu-ray. Jasně, za pár let ho nahradí technologie, která přinese ještě vyšší rozlišení a ještě víc přiblíží zážitek z kina, dneska ale těžko najdete lepší komerčně dostupnou reprodukci filmové kopie (i když v rámci rozlišení stále degradovanou...).

O Technicoloru už jsem jednou psal - to když jsem se zmiňoval o revolučním remasteringu klasiky A Star is Born, který Warneři scanovali v 6k. Tehdá jsem mluvil hlavně o tom, jak je těžké zpracovat Technicolor pro prezentaci na DVD (Gone With The Wind). Technicolor je totiž spojení tří negativů, kdy každý zaznamenává jiné barevné spektrum a až dohromady dají úžasně barevný obraz. Je to vskutku nádherná podívaná, dnešní technologie podobně krásné barvy nikdy nepodají a proto jsou filmy jako Čaroděj ze země Oz neopakovatelné (k porovnání mě napadá pouze Karlík a továrna na čokoládu Tima Burtona, která je z výtvarného hlediska velmi podobná, tak úchvatně jako Oz ale nevypadá). Jenže master pro DVD téhle klasiky už je starý (byl dělaný ve 2k, pokud mě paměť neklame) a při přepisu na Blu-ray by prozrazoval až moc velké množství obrazových chyb. Když se tedy Warneři rozhodli pro vydání nové edice ve vysokém rozlišení (k sedmdesátému výročí!), museli se do remasteringu pustit znovu.

Co to znamená? Opět vytáhnout staré negativy (všechny tři), případně se dát do jejich hledání, pokud byly pro DVD master použité pouze kopie první nebo dokonce druhé generace, naskenovat je, správně je přes sebe nakomponovat, vyčistit od veškeré špíny, upravit barvy, kontrast, všechno co vás napadne.
Blu-ray vyjde 29. září a proč to všechno píšu - podle novinek zahraničních serverů se skenoval každý negativ v obludných 8k. Nejsem si jistý, jestli se jedná jednoduše o dezinterpretaci tiskové zprávy, nebo je to skutečný údaj, nicméně je to kuriozita. Už u Star is Born se odborníci shodovali na tom, že 6k je víceméně zbytečných - 6k je totiž horní hranice teoretického rozlišení kinofilmu. Jít o 2k dál, to se zdá vskutku zbytečné.

Jedná se ale o scan, ze kterého se restauruje obraz - až z toho se dělá master, který slouží jako zdroj pro encoding Blu-ray videostreamu. Přitom tenhle "mezimaster" už má "pouhých" 4k, což je vlastně rozlišení, ve kterém se dneska scanuje většina filmů. Že by tedy zakopaný pes byl zrovna tady? Čím větší rozlišení, tím lépe se samozřejmě film čistí, ale není takový blow-up zbytečný? Těžko říct, možná nám něco víc prozradí dokumenty na disku. Studia se takovými vymoženostmi většinou ráda chlubí.

Každopádně k oné oslavě formátu - Čaroděj ze země Oz se nejen dočkal zvěčnění v digitální podobě (tyhle mastery už budou bez debat moct sloužit i formátům příští generace), ale navíc se na něj budeme moct podívat v takové podobě, která kvalitativně předčí i dobovou projekci. Warneři se chlubí tím, že se jedná o jedno z jejich nejlepších BD, čemuž také odpovídá bonusová výbava (4 hodiny nových materiálů a několik archivních, dosud neviděných kraťasů, archivní propagační materiály atd., dohromady nějakých šestnáct hodin bonusů). Jelikož se jedná o jednu z největších klasik, je to bez debat zasloužené zacházení.

Hlavně je radost vidět, že se o filmy někdo stará. Že se i o něco náročnější divák dočká filmů v tak úžasné kvalitě, kdy pojem "domácí kino" už není jen připodobnění. Warneři jsou sice mezi majors jediné studio, které se o své klasiky tak extenzivně stará, najdou se ale i jiní (i když ne studia) - v Británii je to třeba Artificial Eye, které se zaměřuje na celosvětovou produkci (třeba i Asii), ve Státech světoznámý Criterion, jehož Blučka jsou většinou považována za to nejlepší na trhu - nedávno vydaná Sedmá pečeť je uměleckým dílem nejen z hlediska filmařiny, ale i z hlediska technologického. Ten film vypadá úchvatně. Nedávno jsem koukal na Třetího muže (také Criterion) a musím uznale zakývat hlavou - jak se tihle lidé starají o remastering filmových veleděl, je obdivuhodné. To samé platí pro každého, kdo přiloží ruku k dílu a dopomůže filmům dorazit do našich domácností v té nejlepší kvalitě. Klaním se a děkuji!

Rozlučka s Filmpubem

2009-06-11T21:57:00.004+02:00

Každý, kdo se posledních deset let zabývá filmem, tam zákonitě musel alespoň jednou zabrouzdat. Mnozí ho samozřejmě četli pravidelně - jmenoval se Filmpub a pokrýval nejdůležitější novinky českého i zahraničního filmu. Věřím, že spousta lidí má k adrese www.filmpub.cz dokonce velmi osobní vztah - jako příklad bych mohl uvést sám sebe. Když jsem se před nějakými šesti-sedmi lety začínal o film zajímat ve velkém, na Filmpubu jsem hltal snad každý článek a doufal, že se jednoho dne něčemu podobnému budu věnovat také. S jistou nadsázkou by se tedy dalo říct, že mezi jinými to byl právě tenhle web, kdo mě přivedl ke studiu videotvorby a psaní o filmech, později pak i o elektronice, domácí zábavě a tak vůbec. Nebo mě k tomu možná nedostal, ale -ehm- byl tu pro mě.
Dneska mám to štěstí, že píšu na web, který má částečně stejnou základnu jako Filmpub a na poli českého internetu se jedná o to nejlepší, co tu najdete (nad MovieZone je už "jen" ČSFD, což je ale filmová databáze a ne novinkový server; přijde mi to jak konkurovat Wikipedii s magazínem o vaření). Nejvtipnější na tom je, jak jsem si doteď neuvědomoval, že píšu s lidmi, kteří mě k psaní inspirovali - i když samozřejmě vím, že kluci pro Filmpub, stejně jako pro Filmweb, SvětDVD (kam jsem měl tu čest asi pěti mini-články také přispět), Blockbaster, Premiere a já nevím kam ještě, psali.

Jenže Filmpub poslední dva roky stál s prominutím za hovno. Odešla část redakce, která se navíc sem tam obměňovala, texty kvalitativně hopsaly nahoru a dolu, začali se ztrácet čtenáři, jiní přicházeli a v diskuzích se rozpoutalo peklo. Osobně jsem FP přestal sledovat nějaké čtyři roky zpátky, když jsem začínal na iOberonu (nyní Filmo), to jsem tak nějak přestal mít potřebu číst české články. Akorát poslední rok jsem tam občas skočil na polední kávu, abych se pousmál nad urážlivými komentáři a bulvárními články. Atlas, pod který FP spadal, zřejmě žil v domnění, že tahle změna v bulvární - tedy přístupnější pro masy - magazín "filmové hospodě" prospěje. Místo toho odešli poslední pořádní čtenáři a Filmpub se proměnil v bažinu plnou čtenářského hmyzu, živícího se na sračkách nejvyššího kalibru. Promiňte ubohou a hrubiánskou metaforu, vzhledem k tomu, co se na FP v článcích a komentářích dělo, mě ale nic lepšího nenapadá.

http://www.vykypel.cz/filmpub/

Je to smutný konec jedné velké legendy, na kterou budou vzpomínat tisíce čtenářů. Původně jsem chtěl napsat něco dojemného s osobním odstupem, jenže pohled na posledních pár měsíců života tohoto webu mě od toho odradil. Je mi upřímně líto, že Filmpub skončil svou existenci - převzalo ho Aktuálně.cz, které z něj udělalo svou podrubriku a trochu sprostě smazalo veškerý archiv článků (a to je, přátelé, ohromná škoda!). Tak mu zamávejte a vzpomínejte na něj v dobrém. Vzpomínejte na časy, kdy to byl web o filmu, který se nedal nemilovat.

Notebook vs. netbook: Co je malé, to je hezké

2009-05-14T19:22:00.006+02:00

...aneb krátce o tom, jak jsem k netbooku přišel.

Posledních pár měsíců mě trápil technický stav notebooku. Jsou to přesně dva roky, co jsem si Toshibu (řada Satellite) koupil a sám jsem se divil tomu, že má ještě sílu fungovat. Ano, baterka zvládla nějakých sedm minut práce s textovým editorem, což z ní nedělalo žádného přeborníka, procesor se konstantně přehříval, i když větráček hučel jak o život a zápis ani čtení z HDD už se mi nezdály kdovíjak skvělé - bylo jasné, že se tenhle neudržovaný přístroj dřív nebo později sesype. Přes to se o něm ale nedá říct, že by zklamal. Vždyť v mých službách zažil nezpočet bolestivých pádů (včetně švihu přes rameno, na který jsem byl obzvlášť pyšný, zdemoloval čelní pravý roh a odstranil pepínač wi-fi), několikrát jsem do něj vylil pití, s prachem z koberce si ty dva roky tykal každou noc, během kterých postahoval 7TB dat, překódoval dobré 3TB videí všeho druhu, délky a rozlišení, naklepal jsem do něj statisíce znaků a za ty dva roky jsem ho vypnul (krom restartů) jen párkrát - odpočinul si dohromady maximálně týden. To je zatracený zátah. Navíc ho neustále nosím s sebou v batohu.

Jako počítačový stařeček proto posledních pár měsíců spíš přesluhoval, ačkoliv výkonostně byl pořád na špici (aby ne, stál mě pětatřicet tisíc ve výprodeji modelové série...). Když tedy asi před týdnem odešel harddisk, byl to jen poslední článek v řetězci událostí, které vedly ke konci tohoto věrného služebníka. Jistě, mohl jsem koupit nové úložiště, novou baterku a nechat si opravit chlazení. Furt by se mi ale viklal displej, měl bych nakřáplý roh a nemohl vypínat wi-finu. Oprava by mě vyšla na několik tisíc a výdrž, o kterou mi kvůli psaní jde stejně nejvíc, by pořád nebyla úplně ideální. Začal jsem tedy pomrkávat po nějakém novém modelu.

Musím ale do pátku počkat na výplaty a týden bez notebooku - tedy bez psaní článků, dělání zápisků, stahování, sledování televize a sitcomů (filmy a seriály sleduji přes Playstation 3 na plazmě) a samozřejmě bez surfování po internetu je pro mě celkem nemyslitelná záležitost. Půjčil jsem si tedy mininotebook (nebo netbook, chcete-li) od mámy, která ho dostala jako vánoční dárek a nepotřebuje ho tak urgentně - má ještě ten samý model Toshiby, co já (samozřejmě úplně zdravý, zapnutý je hodinu denně a zůstává prakticky pořád na stole). Je to Eee PC od Asusu, model 901. Osazený je tedy Atomem 270, 1GB RAM a má jen 16GB SSD disk, což - pravda - na textové aplikace a e-maily bohatě stačí. Díky tomu je přístroj neuvěřiteln rychlý (tedy vzhledem k výkonu) - z režimu spánku naběhne do pěti vteřin!

Je to malá mrcha s 8.9´ LCDčkem, tudíž má velmi malou klávesnici, na které člověku sem tam ujede nějaké to písmenko. Za ten týden, co ho mám půjčený, jsem si na ní zvyknul a troufnu si říct, že píšu tak osmdesátiprocentní rychlostí oproti psaní na klasickém notebooku, jen mi občas vypadne nebo naopak "přepadne" písmenko. Touchpad je příšerný a pracuje se mi s ním strašně. Wi-fi je -řekl bych- o něco slabší.

Jinak je ale tenhle prcek neuvěřitelně příjemný společník. Nepřehraje samozřejmě 720p videa, ale s 480p trailerem si ještě v klidu poradí a SDčkové DivXy mu nedělají žádný problém. Ještě zkusím CoreAVC, jestli by Atomu neulehčilo, nakonec by mohl zvládnout i tu sedmsetdvacítku. Je to ale vzhledem k velikosti displeje zbytečné.

Největší výhodou takového prcka je výdrž baterie. Na Power Saving mód přežije nějakých sedm hodin práce s texty, pro užívání internetu bych tak hodinu-hodinu a půl odečetl. To je pořád zatraceně dlouhá doba. Zkoušel jsem, jestli bude mít netbook sílu doprovázet mě celý den - během cesty do školy jsem na něm psal (cca hodina), během focení v ateliéru přehrával hudbu (další hodina, repráčky mimochodem hrají na nic, lepší je používat sluchátka), další hodinu jsem pak seděl v pizzerii a surfoval se zapnutou wi-fi, venku na lavičce před fotolabem stačil shlédnout epizodu How I Met Yout Mother (20 minut), půl hodiny cesty tramvají další psaní, u přítelkyně pak zůstal zapnutý ještě další hodinu. Mezi tím vším jsem ho samozřejmě uváděl do stavu spánku, během práce jsem upravoval jas podle potřeby a vypínal zvuk a wif-fi s bluetooth, když jich nebylo potřeba. Výsledek? Přišel jsem domů a byl mi připravený sloužit další hodinu.

Je to tedy přístroj, který je naprosto ideální pro kancelářské práce a pro člověka, který neustále někde pendluje a potřebuje, aby mu notebook vydržel na baterii velmi dlouho. Samozřejmě po něm nemůžu vyžadovat žádné náročné zpracovávání dat (encodingem videí budu muset zase zaúkolovat desktop), ale zvládne to nejdůležittější.
Místo drahého modelu (ano, dal by se sehnat takový notebook, který je hodně výkonný a zároveň vydrží na baterku třeba tři hodiny...) jsem se tedy rozhodl, že investici do nového přístroje zmenším v desetitisíový vklad do netbooku - jen ne do tak malého, ale do 1000HE, který má 10´ displej, klávesnici o 90% standardní velikosti, klasiký HDD a výdrž baterie o nějakou hodinu delší.

A konečně jsem pochopil, v čem tahle mánie spočívá. Moderní člověk chce přenosné zařízení, které ho bude dlouho doprovázet, zvládne internet a DivX videa, možná nějaký ten video-stream (zvládne i ten novácký, YT HD ale už ne) a bude si na něm moct prohlédnout fotografie. Asus EeePC má navíc velmi pevnou konstrukci, skvěle se s ním manipuluje. Opravdu jsem z něj nadšený a už se nemůžu dočkat, až budu mít svůj vlastní. Teď už jen doufat, že zvládne výkonostně práci s PCTV tunerem, který jsem si poslední dobou zvykl používat hodně často.

P.S.: Zmínku o mechanice jsem záměrně vynechal. Za A se dá přikoupit externí, za B jsem jí za poslední dva roky skoro nepoužil...

D-Box v akci

2009-05-08T18:45:00.005+02:00

Na HDmagu jsme nedávno publikovali rozsáhlejší článek o D-Boxu, kde se věnuji jak historii, tak budoucnosti a samozřejmě hlavně funkčnosti těchto vibračních křesel (nejen) pro domácí kino. Jelikož se jedná o magazín, který se věnuje právě domácímu kinu, herní část D-Box vybavení jsem záměrně vynechal. Přitom firma, u které máme D-Box k dispozici, nedávno zakoupila i dva herní simulátory, které jsem si také měl šanci vyzkoušet - jeden letecký, druhý automobilový. Seděl jsem tedy jen v druhém, níže ale přikládám i obrázky toho s letadýlky. Omluvte mizernou kvalitu, foceno narychlo mobilním telefonem.

Automobilový simulátor. Tahle sranda vyjde na pětadvacet tisíc ... dolarů. Stejně jako ten letecký je čerstvě postavený, takže samozřejmě není ideálně rozestavěn (viz překrývající se LCD). Obrázek jde do tří monitorů, každý zakrývá třetinu zorného pole (člověk tedy v autě vidí i do stran).

Volant má zpětný tah a vibrace křesla jsou neuvěřitelně reálné.

Vibrační písty. Slyšet nejsou, cítit rozodně ano.

Letecký simulátor. Klučina (na druhém obrázku, na prvním je vidět "podvozek" a subwoofer) má na kšiltu přidělanou minikameru/pohybový senzor, podle kterého hra přizpůsobuje pohled pilota (jinými slovy: hne hlavou hráč, hne jí i pilot)

Na závěr obrázek, jehož existenci jsem vtipně zapoměl - v druhé řadě můžete vidět, jak vypadá D-Box receiver pro klasické domácí kino.

Jak vytočit PlayStation 3

2009-05-04T16:59:00.005+02:00

Jen takový drobný vstup bez hlavy a paty:
Včera večer jsem pouštěl DVDčko přes PlayStation. Byl horký den a místnost, ve které jsem byl, je za přímého slunečního světla pomalu jak skleník v botanické zahradě. Komunističtí budovatelé holt chtěli dopřát obyvatelům svých panelových domů co nejvíce světla a tepla zdarma. Díky tomu mívám v pokoji pravidelně pekelné vedro a elektronika samozřejmě trpí - musí víc chladit. Když ale včera Playstation začal hučet až moc, uvědomil jsem si, že teplo nemusí být jediný element, který ho nutí k nadměrnému roztáčení chladícího větráčku - jelikož jsem bordelář a úklid mi nic neříká, prachu mám v pokoji víc než v celém bytě dohromady. Zaprášené by tedy mohly být i vnitřnosti Playstationu, díky čemuž by se mohl přehřívat a musel tedy i více chladit.

Jenže jak dostat prach ven, aniž bych musel přístroj rozebírat? Vzpomněl jsem si na kamarádovu historku o videu, které viděl na internetu: majitel PSka tu obrátil přístroj vzhůru nohama a přinutil ho tak k roztočení větráčků na maximální rychlost, což všechen prach z přístroje vyhnalo (vyfoukalo, chcete-li).
Důvod? Teplo z procesorů sálalo na druhou stranu, na které shodou okolností stojí tepelné čidlo. To zaznamenalo nadměrné přehřívání a zavelelo větráčkům plný výkon. Šikovná finta a jelikož jsem si na nic inteligentnějšího nevzpomněl, vzal jsem mašinu od Sony do vany a trik vyzkoušel na vlastní pěst.

Opravdu to funguje, jen se obávám, že by člověk musel být ještě větší prase než já, aby přinutil nějaký prach vát ven: buďto se PSko zázračně pročišťuje samo, nebo se částice nedostaly přes filtry, žádná mračna prachu se totiž neobjevila. Zato hluk se ozval pořádný - po prvních třech minutách začal větráček zrychlovat a než jsem si stačil do kuchyně skočit pro pití, už řval na plné koule - slyšet byl na druhém konci bytu o stech metrech čtverečních. Ten hluk bych přirovnal k tomu, co předvádí malý ruční vysavač, což je na herní konzoli a BD player celkem solidní bordel.

Samozřejmě jsem ho k tomu přinutil, ale zkusme se na to podívat z tohoto úhlu pohledu: Xbox všichni proklínají, že řve jak kdyby ho někdo držel za varlata. Jenže přístroj od Microsoftu už využívá veškerý svůj potenciál, zato třeba Uncharted, které už je samo o sobě nad síly X-Boxu (alespoň podle programátorů), prý využívá nějakých 40% výkonu Cell procesorů Playstationu 3. Znamená to, že až se objeví hry využívající 80-100% výkonu konzole (tedy za nějaké tři-čtyři roky), bude Playstation 3 větrat a hučet na plný výkon? Bude mi vedle televize hučet ruční vysavač? Upřímně doufám, že ne. Každopádně pokud máte čtvrt hodiny času a jste pan/paní hračička, zkuste si tuhle tepelnou hrátku také. Ať uslyšíte, jak se tenhle konzolový lev dokáže rozeřvat, než začnete nadávat na X-Box.

Nova (nejen) dnes v HD

2009-05-02T19:33:00.001+02:00

Diváci, kteří příjimají TV Nova v HD (tedy majitelé satelitů nebo ti, kteří chytají experimentální vysílání čtvrtého multiplexu) si dneska budou moct užít pořádných vizuálních orgií: Nova bude v 1080i vysílat Růžového pantera bez upscalingu, bude se tedy jednat o kopii, která do akvizice přišla už ve vysokém rozlišení o 1920x1080 řádcích. Pokud je moc nenadchne výběr filmu, nemusejí se HD pionýři strachovat - třiadvacátého pojede v HD titul mnohem atraktivnější: Casino Royale.

Nestává se přitom moc často, aby Nova HD vysílala materiál, který je v HD už při příjmu kopie. Mnozí majitelé televizorů s vysokým rozlišením a potřebným příjimačem si možná myslí něco jiného, většina programové struktury je však upscalována z klasického SD, které přichází do akvizice na soňáckých Betách. Ano, vlastní tvorba už je většinou v 1080i natáčena (Televizní Noviny, všelijaké Ordinace a podobná zvěrstva, publicistické pořady, Snídaně ...), i ta se ale občas upscaluje. Většina filmů je pak logicky vysílána ze starších kopií, jednoduše proto, že získat tu novou něco stojí a televizi se to nevyplatí. V klasickém HD se objevuje filmů maličko, jen nové seriály se do éteru dostávají z vyššího rozlišení.

Nutno podotknout, že upscalovací mašina barrandovských umí divy, pokud je tedy materiál v SD dost kvalitní, občas je mezi SD a HD problém poznat rozdíl. U nových kopií to proto laik nebo majitel menšího zobrazovače opravdu nemusí poznat. Stačí ale, aby byla kopie filmu stará, aby měla mizerný authoring, nebo aby byla jednoduše zmršená a dostaví se přesně opačný výsledek - obrázek v HD vypadá ještě hůř, což byl třeba příklad včerejšího Hříšného tance (vypadal jak jetá VHSka).

Změní se v budoucnosti poměr upscalovaného a nativně "vysoce rozlišeného" materiálu ku prospěchu HDčka? Možná. Bude to částečně záležet na finančních výsledcích televize, které jsou sice stále skvělé, ale její majitel CME na tom není moc dobře. Drobnou naději by mohla do éteru přinést angažovanost společnosti Time Warner, která nedávno odkoupila třicetiprocentní podíl mateřské společnosti TV Nova (tedy právě CME). Tenhle obchod přináší možnost levnější koupě seriálové a filmové produkce a zároveň představuje pro barrandovské trochu trablí: společnost si totiž představuje, že by Nova měla určitý podíl svého vysílání (jelikož mám tuhle informaci z doslechu pár dní zpátky, za živého boha si nevzpomenu, o jak velké množství se jednalo) dostávat do vzduchu už z HD zdroje. Vím, že když jsem to číslo slyšel, bylo absolutně nereálné, pro fanoušky ale existuje jistá naděje, že onen poměr SD vs. HD se v budoucnu bude měnit. Jednoduše díky tomu, že Time Warner teď na Novu bude tlačit.

Vypnuli nám televizi

2009-05-01T15:20:00.004+02:00

Analog bude už za tři roky minulostí - do roku 2012 se jím přestanou šířit televizní kanály po celé republice. Jak moc bolavý proces to je, teď mohla okusit většina obyvatel Prahy, tedy alespoň ta, která chytá signál z žižkovského vysílače (Cukrák pojede do října). Komerční televize do poslední chvíle váhaly, jestli žádost o vypnutí analogu podají, protože čekaly na výsledky průzkumů připravenosti pražských domácností. Nakonec to ale všechno dopadlo a před včerejší dvacátou hodinou "padl" žižkovský analog (v televizním zpravodajství TV Nova dokonce živě).

Výsledky průzkumů mluvily celkem jasně ve prospěch digitálu - připraveno na něj bylo 97% domácností, což je proti březnovým osmdesáti procentům znatelný rozdíl. Prodavači elektroniky museli v posledních měsících a týdnech vrnět blahem. Pokud jste jim v poslední době neudělali radost koupí STB nebo televizoru s digitálním příjimačem, na vašem televizoru se momentálně obrázky nepohybují - naopak problikává jeden jediný:

Osobně jsem v počátcích digitalizaci fandil, ačkoliv je můj televizor napojený na kabelovku, takže se mě změna ve vysílání víceméně netýká. Potenciál televize se s příchodem digitálního vysílání rozrůstá - především se s ním objevuje možnost HDTV vysílání a příjmu, což je úžasná záležitost, EPG také potěší a ona "digitální kvalita", což je samozřejmě jen ubohé vábítko, jelikož takový pojem není nikterak definovatelný, má také něco do sebe. Obrázek digitálu je při plném signálu a dobrém zdroji (=kvalitním vysílání) opravdu jak víno, jenže má také své negativum - drobnost, která dokáže přerůst v nepříjemné trable.

Problém spočívá ve stabilitě příjmu. Signál můžete mít klidně i stoprocentní, ale stačí aby fouknul vítr a neupevněná anténa se trochu zhoupla a už máte několikavteřinový výpadek, nebo spíš kostičkování jak v krabici s legem. A když už je upevněná - stačí, aby na ní sednul pták a výsledek je stejný. Nebo nedej bože, aby kolem jezdila auta, nebo aby byl poblíž aktivní mobilní telefon - každá příchozí zpráva nebo hovor jsou zkázou křišťálově čistého obrazu. Na vlastní oči to poslední dobou zažívám velmi často - když se s přáteli chceme při grilování koukat na hokej, vytáhnu notebook s externím tunerem, tudíž s vlastní malou anténkou, naladím televizi a jakmile se někdo kolem antény projde, začne se obraz sypat. O tom, že se s anténou nesmí hnout, ani nemluvě - stejně tak o zmiňovaném používání mobilních telefonů. Jistě, ty měly vliv i na analog, jenže ten jen mírně zazrnil a bylo po legraci. Digitální signál se rozpadne a set-top-boxu chvíli trvá, než se s problémem popere. Pětivteřinový výpadek není nic neobvyklého.

Není to dáno jen malou anténkou - k PlayTV u Playstationu mám připojenou velkou anténu se zesilovačem, která je na okně a ačkoliv signál hlásí 70-90%, stačí, aby zapršelo a obraz klidně padne (pravda, v cestě signálu stojí panelový dům, za klidného počasí ale nemám žádné problémy). To všechno se stávalo i analogu, jenže ten tyhle trable přežíval v mnohem větším klidu. Prostě se na vteřinku zdeformoval, nebo něco podobného, digitál ale i při skvělém příjmu jednoduše padne. Je příjem slabý? Tím hůř - obrazu se člověk prostě nedokope. Přitom pokrytí Prahy si může být silné jak chce, sám to zjišťuji právě s mobilním tunerem - na některých místech je problém televizi sledovat i přes to, že jí člověk v klidu naladí - obázek je neustále rozsypaný. Nebo člověk chytí jen některé multiplexy - třeba ve Strašnicích chytám paradoxně jen HD kanály (Nova a CT1), ale další kanály tu mají velké problémy (samozřejmě se jedná o problém konkrétní lokality, ne celé městské části).

Digitál je krásná věc, ale je to spíš způsob, jak člověka přinutit k přechodu na nějakou jinou službu - IPTV, satelit, nebo kabelovku. Těm (krom satelitu, ten si nerozumí s počasím) takové problémy nehrozí, navíc nabídnou i nějaké další služby, dohromady pak dostanete třeba internet s kabelovkou (tudíž i spoustou dalších kanálů) za velmi rozumnou cenu. Jistě, digitální vysílání uvolnilo frekvence dalším stanicím (Z1, TV Barrandov, Prima Cool a další) za pár let umožní příchod neexperimentálního 1080i a 720p a kouká se na něj opravdu příjemně, s jeho příjmem jsou ale problémy a nadále budou - jen počkejte, co se vyrojí stížností, že pan A a paní B nechytají kanál C, přitom jim kanál D i E funguje naprosto normálně.

Workprint filmu Wolverine ke stažení

2009-04-01T09:41:00.004+02:00

Foxové mají na krku solidní průšvih. Přesně měsíc před premiérou utekla na internet workprint verze jejich pravděpodobně největšího filmu: X-men Origins: Wolverine, tedy x-menovský spin-off s Hughem Jackmanem v hlavní roli. Nic většího studio na léto naplánovaného nemá, snad až na konci roku se objeví Cameronův Avatar, pravděpodobně nejdražší film všech dob.

Že se na internetu objeví workprint verze nějakého filmu, se sem tam stává - třeba Eli Roth na něj svaloval neúspěch svého druhého Hostelu. Tzv. DVD screenery se pak často objevují před udělováním Oscarů, zpravidla se totiž kopie DVD distribuované mezi členy Akademie (ta na jejich základě hlasuje...) dostane na internet. Aby se ale online objevil workprint (tedy jakási nedokončená verze filmu) jednoho z největších blockbusterů letošní sezóny a to celý měsíc před jeho celosvětovou premiérou, to je událost vskutku ojedinělá.

O to zvláštnější je, že se to stalo zrovna pedantským Foxům. 20th Century Fox je známé bojem proti pirátství, stejně jako trochu nevhodným přístupem ke svým produkcím (režiséři se se studiem často rozcházejí ve zlém). Že si na svá autorská práva dávají pozor, všichni vědí (ostatně studio je snad jediné, které stále trvá na regionálním dělení BD, stejně jako na jeho pokročilejší SW ochraně), že se Wolverine objeví na internetu proto nenapadlo ani ty největší pirátské snílky.

A přece. Jedná se o nedokončenou verzi, do které ještě nebyly vestřihány záběry z dotáček, nejsou v ní dodělané speciální efekty (akční scény se odehrávají před green-screenem, kaskadéři jsou uvázaní na "neodrenderovaných" lanech apod.) a pravděpodobně bude chybět i nějaká hudba a finišovaný zvukový mix.
I tak ale budou moct statisíce lidí - a že si jich takové množství film jistě stáhne - poznat, jestli jeden z letošních nejočekávanějších filmů vůbec za něco stojí. Podle prvních ohlasů: nestojí (abych citoval jednoho známého: "LOL. Je to fakt extramrdka. Ty triky beru, prostě nejsou hotový, ale střih a kameru už nikdo nepředělá. Mam pocit, že tohle bude komerční průser století a nikdo na to nepude :)").

Foxové teď budou mít co dělat, aby průser vyžehlili. Pokud je Wolverine opravdu takový průšvih, dostane se to mezi velké množství lidí a studio bude zřejmě žalovat každého, kdo mu vleze pod ruce. Někdo nést následky musí, jinak to u Foxů nefunguje. Uvidíme, co z toho udělají média a jak se k tomu postaví producenti, ještě bude veselo.

Disney a jeho pruhy

2009-03-09T23:56:00.003+01:00

Nějak si nedovedu představit, co konkrétně to vyřeší, každopádně Disney odpověděl na volání "zoufalých" diváků, kterým vadí, že mají na televizorech během sledování filmů ve 4:3 černé pruhy a vytvořil pro ně kulisu, která doplňuje zbytek obrazu. Výsledek je takový, že se na Blu-rayi místo černých pillarboxových pruhů objeví něco jako opona, na které pracují speciální výtvarníci od Disneyho. Třeba pro výroční edici Pinocchia (70 let!) vzniklo dohromady šestnáct různých oponek, které se během ubíhající stopáže postupně mění (a zřejmě graficky doplňují scénu). U Disneyho říkají, že tak vzniká přirozená kulisa filmu a pro diváka je to přiblížení zážitku z kina, majitelé plazem jsou zase nadšení, že nebudou mít nerovnoměrně vypálený obraz.

Nevím tedy, jak konkrétně tzv. Disney View přibližuje zážitek z kina a už vůbec nevím, proč lidem ty pruhy vadí - na využití obrazovky se sice něco změní, na tom, jak velkou část 16:9 displeje 4:3 obraz využije, ale samozřejmě ne. Přitom právě o to lidem většinou jde. Je to příjemné zpestření, neřeší ale problém, který mají méně technicky zdatní diváci s porozumněním formátům všeobecně - s nepochopením 16:9, 2.35:1, 4:3 a jim podobným se občas setkávám i na odborných fórech, i když samozřejmě z úst uživatelů, kteří se přišli poradit. Průměrný Američan pak o něčem takovém nemá ani šajna.
DisneyView se bude objevovat jen u animáků, u filmu ve 2.35:1 by to byla solidní úchylárna. Jen doufám, že bude DV možné vypnout a nebude součástí videostopy - řešení pomocí Javy se přímo nabízí. Osobně tomu totiž vůbec nefandím.

UPDATE: Funkce je vypínatelná.

Ano, šéfe - Vím, cos dělal v pátek

2009-03-08T22:38:00.003+01:00

Páni, to byl ale příšerný zážitek! Vlastně mě nenapadá horší způsob, jak zabít nedělní večer. Nová show televize Prima je všechno, jen ne zajímavý a už vůbec ne dobrý pořad. Hodina mučení vystavěná na tom, že se nějaká nezaměstnaná a zřejmě i trochu sociálně indisponovaná žena nechá zhypnotizovat, aby ze sebe několik hodin pod vedením scénáristů z Palmovky dělala naprostého idiota, vážně není ideální způsob zakončení příjemného víkendu.

Na Vím, cos dělal v pátek je špatně snad všechno - nemá žádné tempo, stejně jako většina primáckých pořadů zaostává z technického hlediska a obvyklý průšvih se dá čekat i na moderátorské pozici: Lukáš Hejlík není pohotový a chybí mu smysl pro humor (pokusy o žerty většinou skončily nahraným smíchem publika). Hodina je pro Vím... velmi dlouhá doba, ve skutečnosti by se celý pořad dal sestřihat na dobrou polovinu - pak teprve by byl možná alespoň trochu zábavný. Vždyť proč ne - někomu se může líbit, jak zhypnotizovaná žena není schopná napočítat do desíti a randí s nějakým cizím mužem, aniž by věděla, že je to už dávno její přítel. Osobně mi tenhle pořad přijde zbytečnější než příšerné Nic než pravda, i když hloupější je stěží.
Prima se opět ukázala jako televize naprosto neschopná vybudovat vlastní úspěšný formát. Místo slibované velkolepé show plné neviděného (veškerá zvědavost musí všechny přejít po nějakých dvaceti minutách, dál už se jen opakuje to samé: žasneme nad tím, jak silná může hypnóza být a jak nudnou záležitost z toho na Primě dovedou udělat) se dostavila velmi sterilní podívaná, která v budoucnu nemá čím překvapit, atmosféru zabíjí příšerným jinglem, chybí ji gradace a působí lehce nedomrle.

V tomhle světle pak působí o tři dny starší Ano, šéfe! jako hotový zázrak. Pořad vybudovaný na !koupené! licenci podle světoznámého Kitchen Nightmares Gordona Ramsaye sice opět trpí tím, že na Primě není nikdo schopný natočit show tak, aby byla zábavnější než procházka domovem důchodců, na druhou stranu si na nic nehraje a zachraňuje ho zajímavý Zdeněk Pohlreich, šéf pražského Café Imperial.

Ten na pozvání přijde do restaurace, která se díky kuchyni a vedení řítí do propasti a svými radami se jí pokusí vzkřísit. Není přitom tak důrazný jako legendární ďábel Ramsay, občas ale dovede být přísný a narozdíl od jiných televizních celebrit (zdravíme opičáka Babicu!) jídlu zjevně rozumí. Ano, šéfe! není ani tak o vaření, jako spíš o vedení hospody/restaurace, i když se bystřejší divák sem tam nějakému kulinářskému kouzlu možná také přiučí. Důležité je, že Ano, šéfe! operuje ve skutečném prostředí s naprosto obyčejnými lidmi, díky čemuž je příběh i přes nerozumně dlouhou stopáž (která je nerovnoměrně využitá) svým způsobem napínavý a hlavně pořád zajímavý.

Ano, šéfe! by si také zasloužilo zkrátit a ve střižně by si měli chlapci uvědomit, kterým okamžikům se má cenu věnovat a které diváka nezajímají. Pohlreich umí být zábavný skoro v jakékoliv situaci, jeho "kruciprdel" bude brzy často citovaná nadávka a co je hlavní: jeho nový pořad bude brzy velmi oblíbený. Zatím jsem nenarazil na nikoho, komu by se nelíbil (shodou okolností jsem se v pátek ráno při exkurzi Barrandov TV bavil s jejím technickým ředitelem Michalem Kratochvílem, který dříve vedl to samé oddělení na Primě a i on byl z nového pořadu příjemně překvapený - jen to technické zpracování mu samozřejmě nevyhovovalo). Je to jeden z mála pořadů, kterým na Primě opravdu fandím a pokud ho trošku vypilují, máme se ještě na co těšit. Rozhodně doporučuji se na něj podívat.

VieraCast s Novou

2009-03-08T17:05:00.001+01:00

Nově se podařilo podepsat s Panasonicem zajímavou smlouvu. Příští řada jejich HDTV bude v rámci služby VieraCast obsahovat v hlavní nabídce modifikovanou verzi internetového portálu nova.cz, díky čemuž se bude divák moct podívat na jakýkoliv pořad novácké tvorby zmáčknutím jediného tlačítka na ovladači.
Podobná služba, kdy se váš televizor připojí k internetu a nabízí vedle nějaké formy zpravodajství další možnosti interakce, se stává v posledních řadách plochých televizorů (nejen od Panasonicu) velkým trendem - nabízejí je třeba Samsung a Sony. V menu takového televizoru se tedy vedle klasického televizního vysílání ve formě PiP objevují další informační a zábavní zdroje. VieraCast je první taková funkce v alespoň částečné české lokalizaci - ve čtyřech oknech se tu zobrazí zahraniční Eurosport, YouTube kanály, fotky aplikace Picassa a právě portál Nova.cz, který se momentálně pro "panasoňácké zobrazení" upravuje. Nova si od toho slibuje nárust návštěvnosti v tisících, nehledě na to, že na takové uživatele bude mnohem snazší zaměřit reklamu.

Když jsem něco podobného viděl poprvé právě na nových generacích LCD od Samsungu, byl jsem k tomu dost skeptický. Televize je televize, počítač je počítač, proč tyhle funkce kombinovat? Jenže na druhou stranu: co je lepšího, než usednout na gauč, zapnout bednu, rychle projet hlavní zprávy, počasí a novinky z webu, sledovat přitom sport a pak si vybrat nějakou ušlou epizodu oblíbeného pořadu? Výrobci se snaží udělat centrum zábavy rovnou z televizorů, zatímco momentálně tahle práce zůstává většinou na HTPC nebo na klasickém PCčku. Až bude ve tři centimetry tlustém panelu Blu-ray přehrávač, podobně přizpůsobený počítač, připojení k internetu a kávovar, pak to teprve začne být zajímavé. Osobně proti tomu přestávám mít averzi, ačkoliv jsem byl vždycky spíš fanoušek "jednoho přístroje pro jednu funkci".

A proč ve VieraCastu zrovna Novu? Je to jednoduché - krom toho, že technická kvalita jejich videí je blízká klasickému DVD, je tento portál z hlediska zábavnosti asi nejzajímavější. Navíc vzhledem k tomu, kolik do nováckého webu nateklo mílí, se nějak k divákovi protlačit musí.

Hudební YouTube: Pozdravte Vevo

2009-03-06T16:06:00.002+01:00

YouTube má na hudební videa celkem smůlu. Naposledy se projevila před čtvrt rokem, kdy Warner Music s Googlem nepodepsal společnou smlouvu na on-line distribuci hudebních klipů, načež stáhl veškerá videa obsahující jeho licenční materiál (včetně uživatelských klipů používajících jejich hudbu a videí nahozených samotnými interprety!). YouTube od té doby sice dosáhlo svého a podařilo se mu do streamovaných videí protlačit reklamu, tudíž mohlo přizvat k distribuci zprostředkovatele zajímavého obsahu, tahle reklamní strategie se ale časem neukázala být tak efektivní, jak obě strany doufaly.

Vevo by na to mělo jít trochu jinak, tedy alespoň to tvrdí insideři, kteří o jeho existenci okrajově tuší. Jak? To je zatím předmětem jednání, každopádně se zdá, že YouTube a jeho mateřská společnost Google (mohl bych ještě přihodit prastrýčka Microsofta, že?;) brzy uzavřou smlouvu s Universal Music, která povede k vytvoření streamovacího webu, kde budou ke shlédnutí jejich hudební videa. Pokud se Vevo časem osvědčí, možná se YouTube (tedy Googlu, tedy Vevu) podaří opět navázat kontakt s Warnery a dalšími hudebními vydavatelstvími, díky čemuž by z Veva mohla vzniknout solidní hudební databáze.

Jenže svět, tedy spíš Amerika a ta část světa, která si umí maskovat IP adresu, už jeden takový web má: mtvmusic.com obsahuje tisíce hudebních klipů napříč několika generacemi a soupeřit s ním nebude nic snadného. MTV navíc vlastní obří Viacom, ta samá společnost, která YouTube zažalovala o miliardu dolarů a která vlastní práva na spousty hudebních klipů, které se na YT ani Vevu jen tak neobjeví. Pokud se tedy Vevo vůbec dožije světla světa, nebude to mít jednoduché.
Na druhou stranu: stojí za ním další dva giganti, jejichž společný projekt asi nebude tak snadné potopit...

John Adams a Generation Kill konečně na Blu-rayi

2009-03-06T00:56:00.004+01:00

Ještě nedávno jsem, pravděpodobně stejně jako většina z vás, Johna Adamse neznal. Historie mi nikdy nic neříkala a v té americké jsem plaval tuplem. Jistě, kdo je George Washington jsem tušil, že by se ale pravděpodobně nikdy nedostal tam, kam se dostal, nebýt nenápadného právníka Johna Adamse, to už mi uniklo. Zřejmě jsem ty hodiny dějepisu prospal. Hmm...

Minisérie John Adams vznikla pod producentskou záštitou HBO, která je sama o sobě legendární. Je to vskutu úchvatná podívaná, jinak velmi komorní příběh se totiž odehrává na pozadí občanské války a jak je vidno, do Adamse natekly solidní peníze, aby tehdejší události zrekonstruoval autenticky jak jen to jde. Velkolepé bitvy nečekejte, pořád se jedná hlavně o příběh z prostředí státní administrativy, respektive jejích prvních zárodků, ve velmi decentním množství se však výpravných scén dočkáte tak i tak. John Adams je historická podívaná se vším všady a pyšní se produkcí, která se nemusí stydět ani vedle nějakého dražšího filmového bratříčka.
Na tom ale John Adams nestojí, od čeho se odráží je totiž brilantně napsaný scénář a famózní výkon Paula Giamantiho. Není divu, že minisérie sklidila rekordní množství cen Emmy (a zastínila tak mého tehdejšího favorita In Treatment...), když jí ověnčuji superlativy, není to pro srandu králíkům - Adams je opravdu neskutečně silný televizní zážitek.

Na Blu-rayi se objeví v - pro HBO skoro standardním - kovovém balení (jako Bratrstvo neohrožených), které bude skrývat tři dvouvrstvé disky s 1080p přepisem v 1.78:1 a DTS-HD MA audio-stopou. Bonusy jsou oznámené zatím dva: Facts are Stubborn Things a Who's Who in History (jejich obsah je zatím neznámý, i když podle názvu si, předpokládám, dokážete dost vyvodit). Doporučená cena $79.95, takže na amazonu bude edice k sehnání za nějakých $60. Datum vydání: 6.června.

O Generation Kill jsem se už rozepsal na MovieZone, takže vás odkážu raději tam. Pokud vám ale bude přebývat dalších šedesát babek, neváhejte ani s koupí této minisérie. Ve zkratce: je to pecka.

Bude Prima Cool opravdu Cool?

2009-03-05T17:30:00.003+01:00

O pár řádků níž jsem se nebál hlasitě zasmát názvu nové televizní stanice českého digitálního éteru - Primě Cool. Tahle slovní kombinace si vskutku protiřečí, vždyť "první" kanál TV Prima máme zafixovaný především jako ten, ve kterém se opakují německé seriály, babičkovské telenovely a plagiáty licenčních pořadů. Rozhodně není cool. Mohl by ale její druhý kanál dopadnout lépe? Zapomeňme na hloupý název, tahle stanice hodlá útočit na cílovou skupinu mužů mezi patnácti a pětačtyřiceti lety. Hodlá být skutečně cool.

Alespoň tomu napovídá odhalená programová nabídka. Cool začne vysílat prvního dubna a odstartovat hodlá "pouze" dvanáctihodinovým vysíláním. Tahle skromnost naznačuje, že o programové struktuře Primy Cool se bude přemýšlet, že se tu nebude ždímat obsah vysílacího času z naprostých nesmyslů (také to, že na plnohodnotné vysílání asi nezbyly peníze, ale to už je zas jiná;). Právě spuštěné internetové stránky odhalují pořady, se kterými Cool na mladé lidi zaútočí a pokud by se mě někdo zeptal, řekl bych, že to je zatraceně zajímavá nabídka. O tom, že na ně Prima koupila licenci už se ví celkem dlouho, neboť se tyto informace začaly objevovat na fanouškovských webech nebo na blozích dabérů (jejichž jména se skoro ve všech projektech opakují...), stejně tak se už dlouho ví, že má Prima licenci na Premier League. Jen se nikomu nechtělo věřit, že by se na "Prima 1" něco podobného vůbec mohlo objevit.

Inu, neobjeví, všechny tyhle skvosty se chystají na Cool: vedle Premier League je to oblíbená Teorie velkého třesku (Big Bang Theory), legendární Futurama, epičtí Hrdinové (Heroes), vtipná Heuréka - město divů (Eureka), Angel, Brainiac, Spolužáci (The Class), starý dobrý Top Gear a stále se zlepšující Chuck. Pro začátek zatraceně zajímavá nabídka. Celkem cool.

Co se bude objevovat mezi nimi se samozřejmě dozvíme až v den "D", i tak se ale musí nechat, že se na Primě někdo probral z kómatu a pochopil, na co lidé slyší. Ještě by to chtělo nějakou velkou reklamní kampaň, neboť ti, kteří zmíněné seriály znají, je už zřejmě viděli a ti, kteří o nich slyší poprvé, potřebují drobné pošťouchnutí. Dát dohromady nějaký solidní trailer poskládaný ze všech zmíněných pořadů a poslat ho do kin (Prima by to nedělala poprvé) by vůbec nebylo od věci. Pokud se podaří splácat do nějaké rozumné formy i vatu mezi těmito seriálovými hity, věřím, že Prima Cool bude alespoň chvíli skutečně cool.

Fox - BD a DVD bez bonusů

2009-03-05T16:38:00.002+01:00

V našich videopůjčovnách jste se s tím už mohli setkat - DVD v jejich nabídce je jiné než DVD, které je ke koupi v klasických kamenných obchodech. Jelikož podobné ústavy už dlouho nenavštěvuji, nejsem si stoprocentně jistý, jestli tomu tak je doteď, dřív se ale něco podobného mohlo klidně stát - na disku ve videopůjčovně třeba chyběly bonusy, v rámci edice druhá placka apod. Prostě jiná obchodní strategie pro videopůjčovny a jiná pro klasické prodejny.
Přesně toho teď hodlá dosáhnout 20th Century Fox Home Entertainment. Ve videopůjčovnách bude k sehnání jen disk s filmem a trailery, veškerý přídavný materiál si vyslouží pouze ti, kteří si film koupí v klasické "prodejní" edici. Dostanou pak nejen bonusové dokumenty a komentáře, ale také digitální kopie. Podobně s Blu-rayem, který se ale zatím nevyplácí lisovat v rozdílných verzích - v půjčovnách bude tedy chybět pouze disk s digitální kopií.

Je to samozřejmě strategie pro americký trh, k nám se asi nedostane a to ze dvou důvodů: o digitálních kopiích tu pomalu nikdy nikdo neslyšel a videopůjčovny hromadně krachují kvůli zuboženým DVDčkách z novinových stánků (jak já je nenávidím!).
Studio tak zjevně reaguje na vzrůstající oblibu digitálních kopií, jejichž přikládání k rental diskům je naprosto zbytečné. Zároveň se snaží přimět zákazníky k samotné koupi, jak je známo, klesající prodeje DVD nejsou jen naším problémem, podobná obleva zaplavuje celý svět. Přidaná hodnota je vlastně to jediné, co ještě jakž-takž drží na uzdě nástup VoD a podobných konkurenčních formátů.

První disky, na kterých bude tato strategie uplatněna, se na pultech objeví začátkem března a bude se jednat o takové trháky jako Slumdog Millionaire, Wrestler, Marley and Me nebo Day the Earth Stood Still.

Naší televizi trápí ekonomika

2009-03-02T10:05:00.004+01:00

Že nemá současná ekonomická krize dopad na její fungování, dneska nemůže prohlásit snad žádná z českých televizí. Jediný, kdo se podezřele usmívá, je Barrandov TV, která o víkendech dokonce prodloužila vysílací časy. Barrandovští nováčci se můžou radovat, mají totiž levnější reklamní časy a obrací se na ně větší část reklamního trhu, než se počítalo. Přitom ten se oproti minulému roku scvrknul na nějakých sedmdesát procent své původní velikosti, což znamená, že z něho některé firmy raději odcházejí. Televizní éter se tak rozšiřuje, zatímco reklamy ubývá. Musí se to samozřejmě podepsat na chodu některých televizí, ostatně drby o krachu zpravodajské Z1 se neobjevily bezdůvodně.

S tím, že bude Z1 prodělávat, se počítalo na dalších pět let a mateřská společnost - investiční skupina JaT - se nebála všechny finance pokrýt. Jenže ekonomická situace zet-jedničky se měla v této pětiletce začít zlepšovat, místo toho jí letos čekají krušné časy, dost možná horší než minulý rok. Neobrátili se na ní totiž téměř žádní inzerenti, soukromá televize tak zůstane skoro bez reklam. Uvidí se během jara, každopádně Z1 je momentálně v solidním dluhu (i když JaT prý 80% splatila) a s její budoucností to nevypadá kdovíjak skvěle. Už jsem jednou podotýkal, že za ní stojí majitel, pro kterého je vlastnictví zpravodajské stanice spíš otázka prestiže než peněz, pokud se ale Z1 bude i nadále dařit tak mizerně, dost pochybuji o tom, že to zůstane bez následků. O jejím konci prý zatím nepadlo ani slovo ani během schůzek s investory, propouštět se každopádně bude, stejně tak zaměstnancům trochu ubude na platech. Zároveň se změní programová struktura, vysílat se bude více ze studia, ubude externě točených materiálů (magazíny apod.).

S nižšími platy a horším finančním ohodnocením musí letos počítat překvapivě i česká (a vlastně pořád i evropská) jednička TV Nova. Ta sice zažila velmi silný rok a pro CME je stále největším finančním tahounem (podle kterého se řídí zbytek CME vlastněné Evropy, dokonce se přemýšlí, že se evropská centrála společnosti přesune z Londýna právě na Barrandov), má to ale jeden háček - CET21 vykazuje zisky v dolarech a jelikož česká koruna dramaticky oslabila, v přepočtu se teď zdá, že Nova vlastně "udělala" menší peníz, než rok předtím. Nejen že se na Nově propouští, platy budou sníženy i ředitelům (jelikož na to nemá CME ze zákona právo, jednoduše bylo vedení navrženo, ať si platy o patnáct procent sníží samo) a zrušily se bonusy, televize se zbavuje všech služebních vozů (krom několika drobných výjimek) a chystá samozřejmě i drobné programové změny. Dokonce i s nástupem českého MTV, které má CET21 na starost, to momentálně vypadá bledě. Dvořák si není jistý, jestli se mu podaří televizi dostat do světa ještě letos (přitom se podle původních, i když tenkrát jasně nerealistických plánů, měla objevit na jaře).

Za tím vším stojí právě zmenšování se reklamního trhu, díky kterému do Novy letos nepoteče tolik peněz (těžko říct, jestli televizi pomůže dvacetiprocentní zlevnění reklamních balíčků). Barrandovští za to můžou poděkovat televizi Prima, která udělala ten chytrý tah, že většinu svých inzerentních balíčků prudce zlevnila jako první. Inzerenti se v hojném počtu přesunuli k ní, za následek to ale samozřejmě bude mít i to, že Prima bude plná reklam, což zpravidla (tedy v kombinaci s tak mizerným programem) znamená i úbytek diváků.
Prima mimochodem připravuje svou druhou stanici, za jejíž název si zaslouží hlasitý výsměch: Prima Cool? Ha-ha ha ha-HA! Jak může cokoliv spjatého s Primou být cool, mi vážně nejde do hlavy. Název každopádně velmi vlezlý a trapný.

Tento rok se toho na televizním trhu bude dít hodně.

Liberec in pictures

2009-03-01T16:10:00.006+01:00

Liberecký šampionát právě končí a jelikož jsem se tu poslední dva dny poflakoval, měl jsem příležitost vycvaknout si alespoň hlavní komentátorská stanoviště a televizní zázemí. Není to nic převratného, do přenosáků ani do režie se mi lézt nechtělo, protože jsou tu všichni poněkud nervózní, o těch pár obrázků se ale stejně podělím.
Deset minut před závěrečným ceremoniálem mimochodem vypadla elektřina. Pěkné načasování. Jak podotkla sama Neumannová, kudos České televizi, poněvadž obrázky, které odsud posílala do světa, byly úžasné.

Ještěd

Vesec - komentátorské buňky, kamerová jízda nad stadionem, přenosové vozy.

Foceno za běhu kompaktem, tak nenadávat nad kvalitou;)
Další obrázky kamerové jízdy (mašinka samotná tu vidět není) přihodím později, až najdu kabel od telefonu.

Je poněkud mdlé to Dolby 3D

2009-03-01T13:14:00.001+01:00

V Čechách se pomalu ale jistě rozkoukává Dolby 3D, trojrozměrná digitální projekce filmů, která vedle dalších podobných technologií (Brilliant 3D, RealD apod.) bude během následujících let pomalu ale jistě nahrazovat pětetřicítku v "okoukaném 2D".
Když James Cameron před dvěma lety proklamoval, že do premiéry jeho Avataru budou po světě už tisíce 3D kin, nikdo ho nebral moc vážně. 3D bylo v té době (hlavně na starém kontinentu) pouze záležitostí IMAX kin a i přes nepopíratelné přednosti nebylo moc populární. Teď je ale většině Hollywoodu jasné, že pokud filmaři chtějí dostat diváky do kin, musejí přijít s něčím novým. Dvojrozměrné projekci za pár let odzvoní, s rostoucí uhlopříčkou televizorů a stále větší dostupností projektorů (spolu s nástupem vysokého rozlišení) totiž vzniká v domácích podmínkách prostředí, které se sledování filmů z pětatřicetimilimetrové projekce sice nevyrovná, ale alespoň se jí přibližuje - ono to lidem dneska stačí. Třetí rozměr, se kterým si filmový průmysl pohrává už slušnou řádku let, se zdá logickou odpovědí na volání po něčem novém.
Najednou se Cameronova vize nezdá tak absurdní, naopak - tisícovky 3D kin už ve světě buďto stojí, nebo se ve právě montují, multiplexy digitalizují sály, což s 3D projektory jde víceméně ruku v ruce (jak můžete názorně vidět i u nás) a filmaři se do 3D filmů pouštějí jak o život. Animované filmy už se třeba u Dreamworks v 2D točit nebudou nikdy, do třetího rozměru své postavy vytahuje i Pixar, další studia se opatrně přidávají. Velké blockbustery experimentují s IMAX kamerami (rozdílný proces), což mimochodem odstartoval Temný Rytíř (3D scény budou mít Iron Man 2, Transformers 2, samozřejmě i další Batman atd.). 3D prostě zažívá ohromný boom a dá se očekávat, že po nástupu Avataru se do něj svět absolutně zblázní.

U nás se s digitálním 3D projektorem setkáte v Cinema City Flóra, Pardubice a Plzeň, přičemž s digitalizací samozřejmě počítají i Village Cinemas, Palace Cinemas a Cinestar a počet digitálních sálů bude narůstat. Doteď na digitálu bylo možné vidět jen Cestu na měsíc 3D, což je něco jako zkoušet nový FullHD televizor na záznamu televizní estrády, na zajímavosti "naše" Dolby 3D nabylo až při nástupu psa Bolta. Film "Bolt - pes pro každý případ" je taková drobná předvlna toho, co nás v 3D čeká, opravdová pecka, která má divákům vyrazit dech, budou teprve Monsters vs. Aliens (mimo jiné, samozřejmě), už na psím hrdinovi se ale dá vysledovat, jak vlastně Dolby 3D vypadá v praxi. Nuže?

Asi první, čeho si člověk všimne, ať už se zaměřuje na technické aspekty obrázku nebo ne, je o něco nižší světelnost. Není to kdovíjak tragické, také se mohlo jednat o dočasný problém (třeba ještě nejsou projektory na Flóře pořádně nastavené, čert ví), nicméně snížený jas a hlavně slabý kontrast poznat trochu je. Vlastně by mi to tolik nevadilo, jenže aby člověk viděl obrázek v jeho plné trojrozměrné kráse, musí samozřejmě mít nasazené speciální brýle (jinak ho po chvilce začne pěkně bolet hlava), které dostane u vchodu a ty už začnou dělat divy - je to jak koukat na televizi ve svářečských brýlích. Nízký kontrast, pobledlé barvy a celkově nevýrazný obrázek trochu kazí dojem z jinak velmi příjemného zážitku.

Na Flóře, stejně jako kdekoliv jinde u nás, se totiž promítá z jednoho projektoru, který na klasické plátno posílá 144 snímků za vteřinu, přičemž každý druhý je určený pro jiné oko (rozdílné polarizace). Mozek si z toho dá dohromady trojrozměrný obrázek a divák může valit bulvy, je to ale pravděpodobně nejlacinější způsob, jak kýženého efektu dosáhnout.
Dolby 3D totiž může využít i dvou projektorů, které se vzájemně doplňují ob snímek. Obrázek je pak samozřejmě mnohem jasnější. V těch opravdu dobrých kinech pak můžete narazit i na speciální stříbrné plátno, v tom případě už je obrázek opravdu jak víno. Jenže všechny tyhle fičury stojí peníze a ty u nás samozřejmě nejsou (každopádně se se stříbrným plátnem pravděpodobně v jednom z multiplexů setkáme).

K samotnému třetímu rozměru: Bolt je v 3D komplet, že by jste si toho všímali scénu za scénou se ale říct nedá. Ono je to dobře, při klasickcýh dialozích třeba mírně "vyčuhuje" hlava z plátna, ale dochází spíš k efektu plastičnosti, než ke klasickému "3D zjevení". To je zřejmější při velkých celcích, při záběrech na scenérii, při hlubší kompozici scény apod. Málokdy se v Boltovi objevují záběry, které by vznikly prvoplánově kvůli 3D efektu, na druhou stranu tvůrci využijí každé příležitosti se před divákem vytáhnout. Hlavně úvodní honička je oslňující prezentací toho, co Dolby 3D dovede.

Je zážitek z filmu jiný? Rozhodně. Člověk si připadá fyzicky blíž k postavám, blíž k centru dění a akční sekvence si mnohem víc užívá. Je to krok blíž k divákovi, doslova. Na kvalitách filmu samotného to ale těžko něco mění, nedá se říct, že by z něj člověk byl víc nadšený právě proto, že je v 3D. S podobným názorem jsem setkal, když mi byl představen D-Box ("koukáte na kravinu jako Speed Racer a najednou je vám jedno, že je ten film úplně stupidní, hlavně že to skvěle vrní" - takový pocit jsem rozhodně neměl ani v případě D-Boxu, ani v případě Dolby 3D, nehledě na to, že Speed Racer je geniální;)). Na pocitu z filmu to nic nemění možná také proto, že plátno je mnohem menší než v případě IMAX projekce, která díky velikosti působí mnohem intenzivněji. Doporučuji proto sedět co nejblíž k plátnu. Digitální projekce je dost ostrá, přitom v případě 16:9 není roztažená přes celé plátno (CC navíc nemá maskovací "záclonky"), z větší vzdálenosti se intenzita 3D efektu logicky zmenšuje, takže se nebojte posadit třeba do čtvrté řady. Čím blíž, tím líp.

Nemůžu říct, že bych byl z Dolby 3D úplně unešený, na drouhou stranu nic takového jsem ani nečekal. Velikost obrazu se nemění, klesá jas, stoupá ostrost, vzniká nový rozměr. Prostě něco za něco, technologie zesilující zážitek z filmu, zároveň ale plná kompromisů, nebo spíš dětských nemocí, chcete-li. Doporučím vám jí? Stoprocentně.

ČT připomene české režiséry

2009-01-03T18:39:00.005+01:00

Šedesátá a sedmdesátá léta znamenala pro československou kinematografii jasný vrchol, na České televizi se za nimi proto budeme moct počínaje dnešním večerem v šestadvacetidílné sérii ohlédnout. Následujícíh 26 týdnů proto nezapomeňte každou sobotu v osm hodin večer přepnout na druhý kanál České televize, kde první hodinu poběží pořad Zlatá šedesátá a následovat mu bude tématicky spjatý film.
Dnešní díl Zlatých šedesátek otevře dokument o Miloši Formanovi, který pak uzavře jeho film Černý Petr. Podobně budou koncipované všechny večery a tvůrci nevyvracejí, že by se podobným způsobem mohli podívat také do let třicátých a čtyřicátých.

Pro filmového fanouška je to neopomenutelná záležitost, díky které bude moct nahlédnout do těch koutů našich filmových dějin, kam se zatím nikdo nepodíval a uvidí přitom filmy, které se u nás nedají sehnat na DVD. Je mi jasné, že na Nově běží 10 důvodů proč tě nenávidím s mladým Ledgerem, ale na harddisku by váš rekordér pro české klasiky místo najít mohl. Jako ten můj;)

Blu-ray boom v Británii

2009-01-03T14:39:00.001+01:00

Amerika není jediná, kde stoupá prodejnost Blu-ray filmů. Logika samozřejmě káže, že jde nahoru všude, kde se disky prodávají, jen málokde se ale jedná o tak prudký nárůst. V Británii se totiž oproti minulému roku prodalo o 378% více Bluček, přitom stoupající prodejnost DVD se zastavila na 1.9%. Nejprodávanější film roku je samozřejmě Temný rytíř, kterého se prodalo 281 000 kopií - zas tak úchvatná suma to vzhledem k prvnímu dni (kdy se prodalo 107000 kopií) není, ale potvrzuje rekordy-trhající úspěch Batmana.

Čísla přinesla BVA (British Video Association) ve své výroční zprávě. Otázkou je, jestli jsou do prodeje započítané jen disky koupené v rámci Británie nebo i exporty do jiných zemí. V Británii, která má v Evropě jednoznačně nejnižší ceny, totiž nakupují tisíce lidí ze starého kontinentu - vždyť u nás odtamtud kvůli nižším cenám importují i některé e-shopy, což se jistě dá říct i ve spoustě jiných zemí. Čísla by tedy mohla být značně ovlivněná zbytkem Evropy. V tom případě už by skoro čtyřsetprocentní nárůst nezněl tak dramaticky.

Letem digi-světem

2009-01-02T16:05:00.002+01:00

Minulý rok byl na události v českém televizním éteru neobvykle bohatý - naplno se rozjela digitalizace, do DVB-T se začaly chystat další stanice (některé už to tam dotáhly) a většina televizí zaútočila i na web (stamiliónový projekt Cet21 tn.cz a nova.cz budiž příkladem). Nova skočila do HD, Česká televize se do něj chystá tento nebo příští rok (trochu neobvykle v 720p), Prima přežila rok bez Vyvolených a každému z těchto kanálů se citelně rozrostla rodina - zatímco Česká televize má v DVB-T ještě ČT4 a ČT24, Prima chystá Primu 2 (odpad z odpadu, na to máme koukat?) a Nova od 15. prosince vypustila do free-view i Novu Cinema. Nova Sport a chystaná MTV zůstanou na kabelovkách a jiných placených službách. Prostě je tu najednou šílené množství stanic (vedle zmíněných ještě Public TV, Óčko, Z1 a TV Noe).

Rok to byl silný, až nuladevítka ale ukáže, jestli je vůbec jinak dost konzervativní český divák ochotný sledovat takové množství kanálů. 11. ledna začne vysílat TV Barrandov, která už teď jede ve smyčce ukázky na svou programovou strukturu. Na den D mimochodem slibuje zahajovací pořad, kde se předvede třiašedesát zlatých slavíků. Míň lákavě už zní jen kastrace. Ani komunikované pořady nevypadají bůh ví jak skvěle - počasí "Jak bude" působí lehce úchylně. Suďte je, zjevně licence amerického pořadu, v našem právním prostředí, které se tomu amrickému podobá asi jako klíště žirafě, působí vskutku kuriózně a talk show vedená Janem Saudkem je snad za trest. Nechci soudit dne před večerem, ale doufal jsem v trochu zajímavější nabídku. TV Barrandov každopádně na trh nastupuje připravená s plnou programovou strukturou, což se o většině nových stanic říct rozhodně nedalo. Momentálně zaměstnává asi 70 lidí a další desítky externistů a bude také vysílat v HD - avšak jen na IPTV 802.tv.

Nova své stanice provázala dokonce do takové míry, že na hlavním kanálu zpravuje programy Novy Sport a Novy Cinema, takže víte o co přicházíte i v případě, kdy krom Novy nic jiného naladěného nemáte. Česká televize něco podobného praktikuje také a už dost dlouho, je to chytrý způsob jak si udržet diváka na svých vlastních kanálech.

Ale opravdu jich tolik potřebujeme? Dva komerční hráči a jeden veřejnoprávní českému trhu stačili nějakých patnáct let a nikdo si nestěžoval. Skoro pokaždé bylo na co přepnout - Nova baví, nabízí solidní filmy, Prima zaměstná starší populaci a maminky u žehlících prken svými famózními telenovelami a různými plagiáty licenčních pořadů, "Česká" to pak všechno záplatuje dokumentární a alternativní tvorbou a přízemním humorem. Stěžovali jsme si, že nabídka je u nás malá, jenže ona víceméně odpovídala poptávce. Tento rok se na trhu objeví takové hafo stanic, že člověk nebude vědět, co dřív. Jenže přicházejí pozdě, přicházejí v době, kdy televizi krade diváky internet a to ve velkém. Těžko čekat od generace devadesátých let a nahoru, že po své dvacítce ještě budou sedat k televizi. Maximálně si jí pustí přes DVB-H, které u nás ale naráží na příliš velké množství překážek, než aby se v brzké době objevilo.¨
Vlastní internetové portály pak můžou bý odpovědí jen zčásti. Televize se totiž nejdříve potřebují ještě více přizpůsobit západu z hlediska obsahu, děti odkojené na YouTube Ordinace v růžové zahradě ani Horákovi zajímat nebudou. Nova to zjevně pochopila, Kriminálka Anděl nebo Comeback jsou vykročením správným směrem, ať už si o nich myslíte cokoliv. Barrandov se zjevně bude snažit o něco podobného, jen si z těch ukázek nejsem jistý, jestli se jedná o správné volby. Jen v případě podobně zajímavého obsahu se lidé budou vracet na internet, aby si projeli neviděné epizody, případně se o nich dozvěděli něco více. Úspěch amerického HULU je toho důkazem.

Televizní poplatky za počítač?

2008-11-06T18:18:00.000+01:00

Už se o tom mluvilo několikrát a zřejmě se téma bude na stůl vracet do té doby, než si Česká televize podobný systém opravdu prosadí. Nápad je to vskutku absurdní: naše-vaše veřejnoprávní televize chce prosadit zákon, který by nařizoval majitelům počítače schopného přehrát televizní vysílání, platit klasický televizní poplatek. Jaká je definice počítače, který je něčeho takového schopný? Těžko říct, podle otců této geniální myšlenky je to ten, na kterém si můžete pustit internetovou verzi veřejnoprávního vysílání (samozřejmě vedle těch s televizní kartou). Je to tedy počítač připojený k internetu. Takže, ehm ... asi tak každý.

Sám jsem v domácnosti, kde je k internetu připojeno šest počítačů, znamená to tedy, že v domácnosti, kde koukáme na tři televize (málokdy jsou zapnuté všechny ... vlastně nikdy) budeme platit za šest zařízení, která k tomuto účelu samozřejmě nepoužíváme nikdy? Myšlenka, jak vydělat další peníze na lidech, které televize nezajímá přibližně vůbec, je to vskutku vznešená, z pohledu uživatele je ale naprosto dementní. Můj mobilní telefon je schopný připojit se k internetu a je na něm možné sledovat televizní stream. Stejně tak další dva telefony v naší domácnosti. Playstation je dost možná něčeho podobného také schopný, k internetu se umí připojit i nový Zen, který si chci zanedlouho koupit. Počkat, PSP to teoreticky vzato zvládnout také může, ne? Znamená to tedy, že jen naše domácnost bude platit televizní poplatky za čtrnáct spotřebičů? Máme se takové budoucnosti bát? Televizní poplatek činí 135Kč měsíčně, dohromady by na nás tedy Česká televize vydělala skoro dva tisíce. To je přece naprostý nesmysl.

Samozřejmě jsem se ještě nedostal k firmám a jejich kancelářím, nebo dalším zařízením, kde je množství počítačů (připojených k internetu) několikanásobně větší. Jestli se z téhle myšlenky-spekulace stane myšlenka-návrh zákona, Česká televize si přijde na pár milionků ročně navíc. Motivace je jasná - před nedávnem oznámila škrty v rozpočtu, na příští rok chce operovat s o něco menším kapitálem, takže ruší některé pořady, nebo jim přiškrcuje rozpočet. Pokud jí tedy nějaké peníze opravdu chybí, tohle by byl ideální způsob, jak k nim přijít. Upřímně doufám, že se nic takového nestane. Opravdu nemám náladu vyplňovat lejstra o tom, že na žádném ze svých pěti zařízení připojitelných k internetu nekoukám na televizní vysílání.

MySpace začne vydělávat na pirátech

2008-11-03T13:25:00.005+01:00

Místo toho, aby MySpace bojovalo proti pirátům, na nich radši začne vydělávat. Tak zní nová strategie, kterou společnost hodlá prosadit při uploadování videí porušujících copyright. Pomoct by v tom měl nový systém overlay reklamy (u nás známý třeba z tn.cz), obohacený o speciální porovnávací software. Pokud tedy někdo nahraje nějaký pořad a uploadne ho na MySpace, program do něj automaticky vsadí overlay reklamu, která koresponduje s obsahem - většinou tedy nějaké doplňující informace o pořadu samotném, nebo reklamu na další epizody apod.

Jak na to? Software porovná staré epizody pořadů s právě uploadovaným videem a na základě podobnosti (může pomoct grafika nebo znělka atd.) pak vybere reklamu, která se přes video zobrazí. Zní to jednoduše jak facka, háček je samozřejmě v tom, že k porovnání potřebujete ohromný archiv - zatím ho MySpace zprostředkovala jen stanice MTV (archív pořadů za poslední čtyři roky).

Mně napadá spíš jiná otázka - není to zbytečně složité? Když už se služba rozhodne vydělávat na pirátech, nenabízí se jednodušší systém? Co třeba vybrat při uploadování ze seznamu pořad, ze kterého klip pochází? Jistě, zodpovědnost by padla na uživatele, na kterého nemusí být spoleh, pokud by ale správná volba znamenala pro piráta nějaký bonus, neměl by jediný důvod, proč udávat špatné informace. Vždyť přes to, že je společnost nazývá piráty, jedná se hlavně o uživatele, kteří chtějí sdílet nějaký obsah se zbytkem světa. Jejich porušování zákona není demonstrace schopností, nebo nějaký pokus o pokoření systému, jde jednoduše o touhu podělit se se světem o něco, co se jim samotným líbilo. Vážně by důvod k zaškrtnutí špatné kolonky neměli.

MySpace tímto krokem navíc z pirátství, jak ho samo nazývá, dělá naprosto legální krok. Jak jednoduché! - stačí, aby vedle videa byla reklama a hned je z něj legální obsah. Jinak by na něm přece služba vydělávat nemohla, podílela by se na zločinu. Pokud tedy do DVDripu vložím reklamu na disk samotný a v dolní liště mi poběží informace o edicích, bonusech a cenách, které se konkrétního titulu týkají, už ze mě nebude pirát? Skoro to tak vypadá.

TDVision - 3D v obýváku

2008-11-02T23:05:00.004+01:00

S narůstajícím množství filmů točených pro 3D kina stále většímu množství lidí vrtá hlavou otázka: co s nimi doma? Třeba Cesta do středu Země vypadá v 2D dost příšerně - hlavně proto, že je tu valné množství scén točeno jen kvůli 3D efektu. Jakmile ho sledujete pouze v dvojrozměrné verzi, ztrácí část svého kouzla.
Problém to bude stále častější. Zatím se to možná nezdá tak akutní, vzhledem k tomu, s jak velkým množstvím 3D kin se ale v horizontu tří let po celém světě počítá a kolik filmů se momentálně v 3D točí/chystá, je celkem jasné, že 3D je budoucnost. Je to jako s barvou - jakmile vidíte svět barevně, k černobílé se vrací dost těžko. Filmaři dokonce 3D přirovnávají k podobné revoluci, kterou znamenal příchod zvuku (od toho také "stereovision"). Něco je ale sledovat takový film v kině a něco jiného pak pouštět si ho doma. Divákovi v plnohodnotném zážitku nebrání jen menší úhlopříčka, ale také fakt, že technologie pro zobrazení 3D filmu na televizorech je ještě v plenkách.

Jedním z průkopníků je společnost TDVision, jejichž technologie slibuje 3D efekt (samozřejmě s brýlemi) i na obyčejných plazmách/LCD. Trik je v tom, že brýle a speciální kodek (TDVCodec) odstraňují některé obrazové artefakty, kvůli kterým by byl 3D obraz jinak nekoukatelný. TDVCodec navíc umožňuje uložení filmu na jednom disku DVD/Blu-ray jak v 2D, tak v 3D verzi. Právě díky tomu postupuje vyjednávání TDVision s některými major studii velmi daleko. O žádných podrobnostech se samozřejmě nemluví, takový Disney ale bude muset jednat rychle - TDVision by domácí distribuci jejich 3D filmu Bolt velmi usnadnilo.

TDVision bylo založeno v roce 2001, poprvé jsem o něm slyšel někdy před půl rokem. Už tehdá se společnost chlubila tím, že je schopná dostat 3D do jakékoliv domácnosti (jejich kodek je použitelný i přes satelitní/kabelovou distribuci a další kanály). Jestli se prosadí, samozřejmě ukáže až budoucnost, na SMPTE ale TDVision strhlo velkou pozornost. Jejich technologie přináší opravdu krásně čistý 3D obraz, který nezpůsobuje ani po delším sledování závratě, ani nic podobného.
V této oblasti se prostě jedná o nejvýraznějšího hráče. 3D by mělo znamenat hlavně spásu pro kina, otázka sledování v domácnostech ale bude muset být také vyřešena. Sám jsem zvědavý, jak vypadají současné BD novinky Polární Expres a Cesta do středu Země (pokud alespoň jedno z nich uvidím v 3D, dám vědět). TDVision se doslova nabízí, neboť přinášejí nejzajímavější řešení.

Digitál letí, chytej!

2008-11-02T15:41:00.005+01:00

V pátek se začal z žižkovského vysílače šířit digitální signál, s jehož podporou se nyní digitalizace dostala do více jak padesáti procent českých domácností. Přechod byl víceméně bezproblémový, stejně tak ladění, které v každém domě s digitálním přijimačem muselo následovat. Objevily se akorát dva zádrhely - některé STB si mohly plést kanály České televize, která posílala špatný identifikační signál (to už by mělo být v pořádku). Naopak Nova s Primou neposílala nic - alespoň co se týká EPG. Programového průvodce by obě stanice měly nasadit až během týdne.

Oproti analogovému signálu je to samozřejmě znatelný skok a konečně si nemusíme připadat jak v televizním středověku - tedy většina z nás. Přesto mě kvalita spíš mírně zklamala - komprese je dost znatelná, což je problém hlavně při zobrazování tmavších ploch. Možná jsem trochu rozmazlený kvalitou signálu, který mi do televizoru po kabelu posílá UPC, každopádně digitální signál nevypadá tak dobře, jak jsem předpokládal. Navíc jsem si všimnul, že kvalita komprese je vzduchem proměnlivá - obraz jako by dýchal. Pokaždé, když se nadechne, naroste množství kompresních artefaktů. Takhle ale dýchá každé dvě vteřiny.
Nejdřív jsem si myslel, že je to pouze problém příjimače - díky zesílenému signálu ze Žižkova jsem měl konečně možnost vyzkoušet PlayTV na Playstation. Pak jsem ale zkoumal vysílání i na jiném televizoru v jiné části Prahy s jiným set-top-boxem. Problém tu byl stejný. Nevím, jak jsou na tom CRT televizory, předpokládám, že na těch by problém neměl být tak znatelný, na plazmách mi to ale přijde velmi otravné.

Přibyly také nové kanály - svou frekvenci už má Barrandov TV (vysílá od ledna), Prima si zajistila prostor pro Primu 2 (aneb zachraňte se kdo může!), mládež si konečně může pustit Óčko, manageři zas přeladí na Z1. Nezapomeňme ani na veřejnoprávní kanály - i ty teď naladí mnohem větší množství lidí, tedy nejen ČT1 a 2, ale i 4 a 24. Do volně šířených frekvencí by se ráda zakousla i Nova Cinema, to už je ale otázka vzdálenější budoucnosti.

OPRAVA: Implementace EPG nakonec není na Nově ani na Primě, nýbrž na poskytovateli služby. Obě stanice ho dodávají, všechno vázne na zprostředkovateli - firmě Digital Light. Česká televize má EPG díky tomu, že svůj multiplex provozuje sama.

Na hraně: Mirror´s Edge

2008-10-30T23:14:00.003+01:00

Po dlouhé době demo, které mě zaujalo: Mirror´s Edge od EA Games patří mezi ty hry, které si zapamatujete hned po prvním kontaktu - ať už díky vizuálům, nebo chytlavé hratelnosti.
Ve hře zosobňujete ženského kurýra ve fiktivním velkoměstě. Kurýr to ale není ledajaký, cestu si totiž nezkracuje v temných uličkách, ale po střechách budov. Hlavní náplní hry tedy není nic jiného, než hopsat z jedné střechy na druhou, občas překonat nějakou pevnou překážku nebo hlídku, která na vás mává s pistolí a ... a rychle běhat. O ničem jiném Mirror´s Edge víceméně není, což možná někomu přijde jako dost slabý námět na pořádnou hru, v ten okamžik ale na scénu nastupuje zpracování.

Za postavu hrajete z first-person pohledu, takže je z ní občas akorát vidět nějaká končetina, která zrovna vyrovnává balanc. Je to vzhledem k typu hry trochu neobvyklý přístup, právě díky tomu je ale zážitek z jejího hraní tak intenzivní - některým se z ní může dělat až nevolno.
Běhat totiž z jedné střechy na druhou, skákat přes stometrové propasti a hned na to dělat kotrmelce, vruty, nebo podobné akrobatické kousky, to chce silný žaludek. Je to samozřejmě jenom hra, ale i tak je zážitek právě díky first-person pohledu hodně intenzivní. A to ani nemluvím o soubojích s nepřáteli: váš úkol není zabíjet, ale rychle odzbrojovat. V praxi to znamená, že udělám pár skoků, přihopsám k nepříteli (většinou nějací strážci), kotrmelec, skluz, kop do citlivých partií, nějaká vychytaná otočka, vezmu ho za ruku, se kterou trochu zakroutím, pro jistotu ho ještě jednou kopnu a skolím na zem. Praxe pro spousty akčních hrdinů naprosto běžná, ale rozhodně ne ve first-person formě. Člověk se v tom místy trochu ztrácí.

Ohromné městské scenérie (grafika vykresluje občas do obdivuhodné dálky) ještě umocňují negativní dopad, jaký hra na hlavu a na žaludek má. Jedno se vám bude podivně motat, to druhé bude plavat jak po nepovedeném večírku. Je mi celkem jasné, že někteří si Mirror´s Edge nikdy nezahrají, protože to s jejich vnitřnostmi dělá divy. Nepřekvapuje mě to, sám jsem naštěstí cítil podobné "tlaky" jen minimálně.
Co jsem ale citil byl adrenalin, který mi hra vehnala do žil. Jakmile si člověk zvykne na ovládání, které je celkem intuitivní, začne to být opravdu zábava - postava běhá jak šílená, skáče z neuvěřitelných výšek a pokud vychytáte dopady (které samozřejmě musí následovat několikanásobný kotrmelec), všechno plyne hladce jak v nějakém demonstračním videu. A je to fakt dobrá sranda.
Samozřejmě se najde spousta negativ, mezi které by se daly zařadit hloupoučké hlídky (je jich pět, jsou deset metrů daleko, střílejí na vás a i když stojíte na jednom místě třeba půl hodiny, kulka o vás ani nezavadí), nebo drobné chybky v grafice, pozitiva ale převládají. Ten pocit nevolnosti, když se na poslední chvíli nestačíte chytit okraje budovy a začnete padat do hluboké propasti mezi mrakodrapy, ta satisfakce, když proběhnete kolo bez jakéhokoliv zpomalení. Je to rychlé, živé a zábavné. V tom případě nepotřebuji ani žádný geniální příběh, stačí mi běhat z bodu A do bodu B a jsem spokojený. Napjatě vyhlížím plnou verzi.

P.S.: Demo je k sehnání jak na PSN, tak na XBL.

1000 Blu-ray titulů

2008-10-30T10:41:00.003+01:00

Pro Blu-ray komunitu bezpochyby důležitá událost - katalog nabízených filmů na Blu-rayi dnes dosáhl magické hranice jednoho tisíce kousků. Samozřejmě to nejsou všechno filmy, ale i seriály, dokumenty a koncerty, i tak se ale jedná o značné množství. Oproti minulému roku se počet disků zdvojnásobil.
Je v tom samozřejmě drobný háček - ta tisícovka, na které si momentálně média pochutnávají, není tak úplně tisícovka, jsou do ní totiž dopočítány i tituly, které ještě nejsou v prodeji, ale už mají pevně stanovené datum premiéry (jsou tu tedy započítány i filmy na příští rok).

Trh s Blučky se poslední dobou opravdu hnul prudce dopředu, i když se to některým nemusí zdát. Důležité je, že už filmy vydávají všechna velká studia a do nabídky se prokopávají i naprostá béčka, která se dříve na formát neměla šanci dostat. Právě ta katalog velmi rychle rozšiřují. (Nezapomeňte, že ta tisícovka bere v úvahu pouze americký trh, asijský a další započítané samozřejmě nejsou)

Ve své sbírce mám momentálně víc jak desetinu titulů k sehnání a díky tomu si můžu všimnout i některých trendů. Důležité je, že už se studia nebojí experimentovat s technologiemi a zlepšuje se authoring. Disky s rozšířenou Javou se nenačítají tak dlouho jako dříve, pohyb po menu je rychlejší a pohodlnější. Většina disků má dneska vysokodefiniční audio a obrazová kvalita se svým způsobem ustálila na velmi vysoké úrovni. Podobné úlety jako dříve už se nekonají, pokud dneska koupíte nový Blu-ray, můžete se spolehnout, že bude v pořádku (a pokud ne, softwarový update se na jeho opravu objeví velmi rychle). Teď jen doufat, že se s vánoční sezónou rozšíří počet domácností, které jsou HD ready.

PS3 browser rychlejší než IE7

2008-10-28T14:24:00.003+01:00

Firmware update 2.5 přinesl na Playstation 3 spoustu novinek, obzvlášť přehrávání videa se stalo mnohem pohodlnější (třeba díky možnosti vytvoření indexu scén). U Sony se ale chlubí ještě něčím - několika změnami prošel i jejich internetový prohlížeč.

Ten má teď 2.5x rychlejší JavaScript a nově podporuje i nejnovější Flash. Sice má pořád problémy s některými znaky (brouzdaní českých stránek je občas pěkný hlavolam), každopádně Sony dává najevo, že jim záleží i na drobnostech.
Díky několikaměsíční snaze tak došli k velmi kurióznímu výsledku - podle benchmarku je prohlížeč Playstationu 3 rychlejší než Internet Explorer 7. Sice nepřekonal rychlost Google Chrome, každopádně v Microsoftu by se měli rychle sebrat. Jejich prohlížeč je sice stále nejrozšířenější díky softwarovému monopolu společnosti, zároveň je také nejhorší. Když už ho překoná i herní konzole, něco není v pořádku.

Rodina Pixelova

2008-10-26T20:29:00.005+01:00

Jak by vypadal sňatek mezi klasickým kinofilmem a jeho digitální podobou? Ve třech geniálních kraťasech se tomu pokusí přijít na kloub Mr. Pixel a Mrs. Grain. Dojdou k celkem logickému závěru, k nevyhnutelnému výsledku takového manželství. Rozhodně si ale nenechte ujít ani jedno z jejich smithovských sezení u sňatkového poradce. Je to skvěle napsané a ještě lépe zahrané. První díl tady:

Zbytek na FreshDV.

Filmová noc - víc takových!

2008-10-26T11:12:00.003+01:00

Z pátka na sobotu se ve všech českých multikinech Palace Cinemas konala Filmová noc. Za pouhých 199,- si mohl návštěvník koupit lístek, který ho opravňoval k pendlování mezi projekcema všech těchto multiplexů od šesti hodin večerních po nějakou pátou hodinu ranní, kdy začínaly poslední. Během večera tak šlo v klidu stihnout pět filmů, pokud byl návštěvník šikovný, mohl se vejít i do šestého. Program se víceméně držel standardní denní nabídky, takže mohli diváci navštívit novinky, nebo filmy, které jsou momentálně v kinech (dalo se ale jít i na Temného rytíře...).

Akce to byla opravdu příjemná, člověk tu mohl dohnat věci, kterým by se jinak v kině vyhnul (viděl jsem díky tomu Nestydu, Malé oslavy a dokonce Kozí příběh, ze kterého asi ještě dlouho nebudu spát) a náladu si pak zlepšit třeba na novém Allenovi (Vicky Cristina Barcelona je úžasný film), přičemž nechyběla ani sladká tečka na závěr (Tropic Thunder i napotřetí ve čtyři hodiny ráno super).

Přes počáteční zmatek v programech (dát dohromady projekce pro skupinu lidí s přejezdem přes půlku města není nic snadného) se dala návštěva příjemně přizpůsobit, člověk opravdu mohl stihnout všechno, co chtěl. Dokonce i organizace byla celkem snesitelná, mnohem větší problém byl v návštěvnosti.
Prozíravě jsme začínali v Letňanech, které jsou stranou a těší se menší návštěvnosti než ostatní kina Palace Cinemas (pokud vynechám Hostivař). Jak se ukázalo, byla to výhra, protože ze Slovanského domu i ze Smíchova přicházely zprávy o zaplněných kinosálech, organizátoří prý dokonce posílali návštěvníky do jiných kin. V Letňanech to zpočátku vypadalo klidně, na Nestydu byl sál plný "jen" ze tří čtvrtin. Pak šlo ale rychle do tuhého - na projekcích před osmou hodinou už byly všechny sály obsazené. Od tohoto okamžiku dál platilo: nepřijdeš půl hodiny před projekcí, nesedneš si. Výjimky se samozřejmě našly u starších nebo méně atraktivních filmů (Z Malých oslav se ve velkém odcházelo a vůbec jsem se nedivil, Mamma Mia! byla skoro prázdná, takže jsme se tam ve volném čase na kus filmu vešli ... také bizarní zážitek). Když jsme pak přejeli na Nový Smíchov (někdy po dvanácté), už jsme měli problém najít si místa - Vicky Cristina byla nadupaná až po uši, organizátoři obsazovali poslední místa po jednom a na dveře lepili: Plně obsazeno.

Na Smíchově (ve Slováči podle všeho také) se mimochodem vyhazovalo ze schodů, prý kvůli požární bezpečnosti. V Letňanech si s něčím takovým hlavu nelámali (alespoň jsem žádné vyhazování neviděl) - není divu, trochu to kazilo festivalovou atmosféru, která večer zdobila.
V obou multiplexech, které jsme navštívili, totiž bylo velmi příjemně. Lidé si sice šlapali na hlavy, jak jich tu bylo moc, ale málokdy vidíte mládež rozsazenou po uličkách mezi sály, zkoumající programy a čekající na další projekci. V kinech to vlastně krom Febia nevidíte nikdy. Na projekce se stály fronty!
I díky tomu to byl velmi příjemný zážitek, diváci byli (krom pár alkoholem zlikvidovaných dětí) příjemní a slušní, s projekcema nebyly žádné problémy a mít celé velkoobchoďáky jenom pro sebe, na tom také něco bylo (i když ochranka na Smíchově vyháněla návštěvníky od dětských atrakcí, suchaři jedni!). Příjemná změna.

Nejen proto bych byl pro opakování akce v kratším než ročním intervalu. Chápu, že z hlediska organizace v tom musí být neskutečný zmatek, z hlediska návštěvnosti si ale v Palace museli mnout ruce. Proč něco takového neopakovat jednou za čtvrt roku? Brigádníci si přivydělají, natáhne to diváky do kin, přitom se za tu dobu stačí obměnit program, takže přijdou i lidé, kteří by (jako já) šli i na filmy, které by jinak nenavštívili. Dvě stě korun je rozumná cena a je jí ochotný zaplatit každý, stejně tak nikomu nevadí jednou za pár měsíců držet "spací hladovku". O podobné akce je zjevně větší zájem, než se původně čekalo, o to větší důvod k opakování tu je. Filmová noc je prostě příjemné zpestření, něco, co návštěvě kina vrací ono "jdeme za kulturou", které jí poslední dobou opravdu chybí.

Home Cinema Praha 2008

2008-10-25T17:22:00.002+02:00

Má vůbec smysl Home Cinema letos navštěvovat? Minulý týden nám Pavel Borowiec na tiskové konferenci Blu-ray fóra sliboval, že letošní ročník se konečně ponese ve znamení Blu-ray disků. Po návštěvě Hotelu Diplomat na Dejvické, kde se výstava jako vždy konala, jsem ale takový pocit neměl.

Teda jinak - Blu-ray nosičů, přehrávačů a na ně napojených zobrazovadel tu je k vidění mnoho (nejlepší "výstavku" má jednoznačně Pioneer, Sony se v moc dobrém světle nepředvedlo), oproti minulému roku se toho ale moc nezměnilo. Přibyli sice vystavovatelé, především ti s audiotechnikou, obměnily se modely televizorů a receiverů, ale jinak Home Cinema oproti minulému roku nic nového nepřinesla.
Přitom se úplně nabízí zorganizovat nějaké semináře, porovnávací projekce ... trochu se u toho vyblbnout. Takhle mám pocit, jako bych přišel do lehce roztahaného Datartu, i tady navíc někteří vystavovatelé měli problémy s nastavením techniky (hlavní projekce u Sony byl Spider-man 3 - s podivným frameratem na televizoru a se vteřinovým zpožděním zvuku v reprobednách ...).

Je sice pěkné, že má člověk jednou za rok šanci prohlédnout si tu nejlepší dostupnou techniku na trhu, chybí mi ale onen doprovodný program. Jediná výhoda Home Cinema oproti obyčejným obchodům je v tom, že si tu můžete poslechnout různé sady reproduktorů, navíc s malou časovou prodlevou, takže je můžete srovnávat víceméně naživo. To nejde ani v poslechovém studiu, kde jsou ale zase lepší poslechové podmínky.

Home Cinema se vůbec zaměřuje hlavně na audio, z hlediska videa to není žádná sláva ani přes to, že má každý stánek svůj Blu-ray přehrávač a pouští z něj novinky MagicBoxu. Ten tu měl mimochodem vlastní stánek, kde některé filmy nabízel za nižší než klasickou prodejní cenu.

Pokud tedy během zítřka hodláte navštívit poslední výstavní den, moc toho nečekejte. Některé projekce jsou tu opravdu nezdařené (300: Bitva u Thermopyl v podání přehrávače a televizoru od Sharpu vypadá příšerně), Home Cinema je díky tomu hlavně o příležitosti poslechnout si solidní zvukovou aparaturu (jako minulý rok, i letos je na tom nejlépe stánek Denonu, kde si na zvuku opravdu dávají záležet).

Crusoe - sám na televizním ostrově

2008-10-23T23:21:00.004+02:00

Příběh Robinsona Crusoe asi zná každý, stejně tak všichni vědí, že se jeho ostrovní přítel nejmenuje Sobota. Nemá proto smysl představovat postavy, ani uvádět do děje, mnohem důležitější je, že o slavném hrdinovi právě vzniknul televizní seriál.
Je to dobrý nápad? Těžko říct, síla Robinsonovy postavy spočívá v jeho samotě, o tu se opírá veškeré drama, které kolem ní vzniká. Seriál ale na podobných základech stavět nemůže, musí na návštěvu k Robinsonovi a Pátkovi poslat alespoň občas nějakého živého tvora. To je samozřejmě kámen úrazu.

Předem upozorňuji, že jsem zatím viděl pouze první dvojdíl. Na základě prvních epizod se dá ale velmi často odhadnout, jak bude seriál vypadat (často i co se v něm bude dít), neboť do pilotů televize ládují největší peníz - další díly už bývají lacinější. Navíc je to pořád jen seriál a najde se malé množství takových, které by se epizodu od epizody nějak zásadně lišily.

Co mi hned na začátku přišlo jako velmi vychytralý tah, byla doba, ve kterou na ostrov vstupujeme. Robinsona totiž sledujeme až od okamžiku, kdy je na ostrově plně zabydlený - v korunách stromů si vybudoval sídlo, za které by se nestyděl ani Leoš Mareš, po ostrově přichystal hromadu vychytávek (pasti, různá transportní zařízení ... na co si vzpomenete), vedle kterých McGyver bledne závistí, prostě stačil odbýt takové práce, které by nebyl schopný ani Bořek stavitel za celou svou kariéru. Proč ne, ostatně sledovat hrdinu, jak běhá po holém ostrově a vymýšlí zbraně z kokosových skořápek, by nebyla taková zábava, jako když na své nepřátele mává z balkonu svého velesídla.

Na ostrov totiž připlouvá skupina pirátů - jistě ne náhodou podobná těm z Karibiku. Mají spadeno na poklad, na kterém Crusoe doslova sedí a tak není divu, že mu zanedlouho jdou po krku. Zábavná sebranka, ale nejiskří to mezi nima. Stejně tak ostatní postavy postrádají kouzlo, takový Crusoe rozhodně není typ, který by divákovi uhranul hned na první dobrou. Sice jsem si na něj velmi rychle zvyknul, osobně bych ale ocenil někoho staršího a šarmantnějšího. Takhle to vypadá, že musel na ostrově ztroskotat ve dvou letech při IQ 250, aby vybudoval to, co vybudoval.

Jak už jsem naznačil na začátku, na seriálu je chytré, že nás uvrhne hned do děje. K historii postavy se dostáváme sadou moderně střižených flashbacků, které vyplňují stopáž a zároveň jí "dodávají hloubku". Pro seriálové vyprávění to funguje velmi dobře.
Výprava, která je v případě Robinsona opravdu důležitá, se pohybuje v seriálovém průměru. Hlavnímu hrdinovi budete stěží věřit, že už je na ostrově bůh-ví-kolik měsíců/let, když tu pobíhá v tričku vypraném v Perwolu, stejně tak nepochopíte, jak byl schopný vybudovat některá zařízení, ale to je vlastně jedno. Je jasné, že Robinson Crusoe bude vsázet spíš na lacinou zábavu, než na solidní dobrodružství a podle toho se seriál chová. Spousta špatných digitálních efektů, klišovité postavičky, nesmějí chybět ani úlety jako Pátkův pád z útesu, nebo vlastní výtah do koruny stromů (tomu musím přijít na kloub!). Je to hloupoučká podívaná pro děti a mládež, které chybí inteligentní pojetí a dobrý humor.
Na druhou stranu měl první dvojdíl i přes spousty hloupých míst obdivuhodný spád a dalo se na něj i přes všechna zmíněná negativa dívat. Nejhorší je, že letošní nabídka novinek je tak chudá, že mi nezbývá, než Robinsona doporučit. Tedy pokud máte nervy na lacinou kombinaci Ztracených, Survivora a McGyvera.

Nová reklama Sony Bravia

2008-10-22T17:06:00.002+02:00

Novozélendská reklama na Sony Bravia (která se zřejmě časem objeví i ve zbytku světa) se nese ve stejném duchu, jako její slavné kolegyně. Zakládá si na jednoduchém nápadu, jehož realizace je koordinačně velmi obtížná - ve výsledku ale jako vždy vypadá skvěle. Tentokrát se natáčelo v Indii ("hopíková" verze se točila v San Francisku, králíčci v New Yorku, gejzíry barev ve Skotsku) a hlavní roli si zahrálo barevně gradované domino.

Hudba sice podezřele připomíná tu, která hrála hopsajícím míčkům, ale ono to vlastně nevadí. Ve výsledku je na reklamu radost pohledět - obzvlášť na poslední záběr. HD verze bývaly dřív hostovány na oficiálních stránkách, dneska se mi je najít nepovedlo. Kdyby měl někdo z vás větší štěstí, podělte se o něj...

Import ze zahraničí - nakupujte rychle!

2008-10-22T11:45:00.004+02:00

Pokud si necháváte ze zahraničí posílat filmy (hudbu ... nebo cokoliv jiného) - především pak z amerického Amazonu, měli byste si s nákupy starších titulů pospíšit. Americký dolar totiž nebezpečně rychle posiluje a se zpomaleným růstem síly české koruny se dá očekávat, že zanedlouho budeme platit za jednu zelenou bankovku celou zlatavou dvacetikorunou.

Zatímco ještě během léta bylo nakupování za velkou louží velmi výhodné (cena dolaru byla rekordních 14.50 Kč), dneska se dolar blíží k dvacetikorunové hranici - stoupá tedy v průměru o korunu za měsíc. Některé předpovědi tvrdí, že se ustálí na dvaceti korunách (včerejší zdražení měny měla na svědomí slovní intervence šéfa americké centrální banky), i taková cena by ale byla vzdálená například od ideálu pro český export - ten si představuje cenu kolem šestadvaceti korun. I ta je pro příští rok reálná.

Cena dolaru už klesat skoro jistě nebude, časy hojného nakupování v zámoří se proto nebezpečně rychle krátí. Pokud chcete ještě nahnat nákup Blu-rayů, které se i přes drahou měnu budou stále vyplácet (dolar by musel stát přes třicet korun, aby tomu tak nebylo), v době, kdy je měna ještě pod psychologickou hranicí dvaceti korun za dolar, využijte třeba nové akce 3 Blu-raye za cenu 2. Nic převratného mezi těmi stopadesáti tituly není, ale někdo by si vybrat mohl.

LittleBigPlanet se opozdí

2008-10-21T11:44:00.001+02:00

LittleBigPlanet je jedna z nejočekávanějších her pro Playstation 3. Je to exkluzivní titul a jako takový si během posledních měsíců dokázal vytvořit solidní fanouškovskou základnu. Hype je kolem tohoto titulu v herní komunitě ohromný, Sony proto musela pro jeho premiérový týden přichystat ohromné množství kopií. Teď toho zřejmě lituje, hra totiž musela být na poslední chvíli stažena z oběhu.
Sony muselo svolat několik milionů disků, které už byly v obchodech nebo na cestě do nich. Soundtrack totiž obsahuje písničku, jejíž text by mohl být ofenzivní pro Muslimy (obsahuje dvě fráze z Koránu). Premiéru to o týden opozdí, což po několika odkladech už není nic příšerného, zásadní ale je, že Sony bude muset všechny kopie vylisovat znovu, což bude stát ohromné peníze (milióny budou létat vzduchem).

Pokud už se hra k někomu dostala, bude si moct stáhnout patch, který chybu zalepí - píseň ve hře prostě nebude reprodukována. Otázkou je, jestli by podobným způsobem nebylo výhodnější opravit všechny kopie. Samozřejmě, zatížení serverů by bylo ohromné a Sony by nemělo jistotu, že si patch stáhne každý, podobné "opravování" je ale celkem běžná praxe, která ve finále určitě stojí menší peníze. O tom, že by v úterý z obchodů neodcházela tuna opětovně naštvaných fanoušků, ani nemluvě.

Atraktivita LittleBigPlanet spočívá hlavně v tom, že si uživatelé můžou vytvářet vlastní obsah. Stačí trocha kreativity a vybudujete vlastní level. Nejen to, ten se pak dá nabídnout online a vývojáři LBP slibují, že na těch nejlepších si budou uživatelé moct vydělat - prostě budou pokročilé levely ke stažení za drobný peníz (dejme tomu jeden dolar). Pokud si hra vybuduje tak ohromnou uživatelskou základnu, jak se od ní očekává, budou si moct tvůrci kol vydělat solidní peníze.

Ke hře navíc láká výborný prodejní artikl: Sackboy. Je to hlavní hrdina, kterého při procházení hrou ovládáte, můžete ho různými způsoby upravovat/oblékat a dostávat pro něj exkluzivní materiál (právě ve formě různých oblečků). Je to roztomilý plyšák, který sám o sobě jistě ke hře naláká hromadu hráčů.

nova.cz - Novácký útok na internet skončil

2008-10-20T15:23:00.001+02:00

Televize Nova dneškem zakončila dlouhodobé obsazování strategických pozic na internetu. Vedle zpravodajského (tn.cz) a komunitního serveru (blog.cz) dneska postavila novou verzi portálu nova.cz, který se ponese v duchu zábavy. Restrukturalizace celého nováckého webu vedla především k vytvoření obsáhlého archivu, který by měl časem nabídnout skoro všechnu tvorbu této komerční televize. Bude se samozřejmě jednat o tu, na kterou má televize práva - což je třeba u Koření a podobných reportážních pořadů velmi obtížné (používají se tu "dovezené" reportáže, proto je také na nova.cz zatím nenajdete).

Podle vedení se Nově s portálem tn.cz daří nad všechna očekávání (což v kontrastu s původními představami zní trochu alibisticky, tn.cz mělo být jedničkou, přitom má problémy dostat se do první trojky českého internetu). Všechny reklamy jsou prý vyprodané a přitom se experimentuje s novým způsobem komunikování zákazníků (jako pop-up overlay reklama u videí). Na nováckých serverech se tedy scházejí tisíce lidí, podle průzkumů tu navíc tráví v průměru asi o polovinu delší čas, než u konkurence. Všechna tahle čísla sice znějí dobře, rozhodně ale nenaplňují původní vize a už vůbec neodpovídají množství peněz, které do nich televize, respektive její rumunský majitel, nasypal.

Nova.cz tedy konečně propojila internet s televizí, tedy alespoň do takové podoby, že nás ve zprávách neustále obtěžuje odkazování na tn.cz. Vadí vám to? Zvykejte si, něco podobného se totiž jistě objeví i u pořadů vlastní výroby - od Comebacku přes Kriminálku Anděl po Ordinaci v růžové zahradě nebo Ulici. I tady televize začne protlačovat své online aktivity - na archív nova.cz se bude odkazovat hlavně kvůli exkluzivním materiálům, které se tu objevují už teď (rozhovory, záběry z natáčení, povídání o postavách apod.). Nova.cz tedy krom archivu vytváří jakýsi zábavní portál, jehož úkolem je rozšířit univerzum původní tvorby. Nápad je to jistě zajímavý, i díky jemu vypadá server nova.cz podobně technicky náročně, jako vypadalo (a stále vypadá) tn.cz.

Na první pohled se to možná nezdá, ale člověk si musí uvědomit, že digitalizace tak ohromného množství záznamů je časové, finančně i technicky skutečně velmi náročná. Samotná "rozšiřující" tvorba, která bude opravdu exkluzivní jen internetu, je pak to samé, jako když se točí rozsáhlá reportáž. Pro to všechno musela televize zajistit další tvůrčí týmy.
První den nové verze se ale nese v podobném duchu, jako se nesl první den tn.cz. Člověk se tu vůbec neorientuje, od toho, na co klikne, většionou nedostane to, co si představuje (aneb když se chci dostat k celému dílu Kriminálky Anděl, musím se nejdříve probojovat ukázkama na další díl, samostatné epizody se špatně hledají i přes samotný archiv). Pořady mají své vlastní poddomény, všechny streamy se ale po náhledu na stavové okno "sajou" ze stejného serveru - tedy tn.cz. Kvalita videa ve flashi je velmi příjemná. Viděl jsem testovací verze webu někdy před týdnem a video vypadalo skoro jako klasický PAL - v tomto ohledu Nova nabízí opravdu vysokou kvalitu. Nicméně servery jsou momentálně přetížené, spousta uživatelů se potýká s technickými problémy (mě osobně už Firefox spadnul třikrát), o nepřehlednosti a trochu nelogickém uspořádání ani nemluvě. Je mi ale jasné, že je to především o zvyku.

Ohromný archiv - až se do takového stádia dostane - bude určitě velmi užitečnou pomůckou, to je bez debaty. S tím, jak nám programové oddělení televize zanedlouho začne "cpát" všechny exkluzivity do reklamních bloků a bude nás i nadále nahánět k internetu, se objeví další hromady nespokojených uživatelů, kteří si užívali spíš "jednoduchou Novu": zábava, hromada reklam, zábava. S tím, jak se televize (a teď už nemluvím jen o naší komerční jedničce) učí plavat i v internetových vodách, se tato média začnou nevyhnutelně spojovat, spolupracovat a navzájem se doplňovat. Je to jediný způsob, jak si podmanit i pružnější (tedy především mladou generaci) skupinu diváků, kteří se stále častěji při hledání obsahu obracejí na internet. Osobně mi to vyhovuje a nevadilo by mi, kdyby se naše televize naučily i jiným manýrům zahraničních stanic - třeba na zmiňované overlay reklamy během vysílání už jsem si u amerických seriálů velmi dobře zvyknul, preferuji je před klasickým reklamním breakem. Je dobře, že se náš trh zanedlouho rozšíří o další free-view stanice a budeme si moct vybrat, jaký způsob prezentace nám bude vyhovovat. Už teď je mi totiž jasné, že konzervativní český divák novácké novoty bude brát s velkou rezervou.

Cinerama HD adventure

2008-10-16T20:21:00.004+02:00

O Cineramě už jsem psal několikrát (třeba v rámci článku o restaurování obrazu), domů mi ale její vůbec první domácí prezentace dorazila teprve nedávno. Nebudu se tu rozepisovat o filmu How the West Was Won samotném, to si zřejmě nechám do recenze jako takové, jen jsem se chtěl podělit o zážitek, který je ojedinělý jak v rámci domácího, tak klasického kina. Video na televizoru se na mě totiž usmálo.

Tzv. Smilebox je jediný způsob, jak zachovat zvláštní chování projekce Cineramy - tedy obrazu svítícího ze tří projektorů na zakřivené plátno. Pokud něco takového chcete převést na dvojrozměrnou plochu, samozřejmě se nikdy nevyhnete drobným odchylkám, obrázek se tedy místy může zdát pokřivený. Smilebox tuhle vadu skoro eliminuje: obraz prostě zdeformuje do takového tvaru, aby se v rámci 2D prezentace jevil jako trojrozměrný objekt. Těžko se to vysvětluje, takže jako vždy pomůže hlavně obrázek:

Přesně takhle Cinerama vypadá v televizi a zážitek je to vskutku zvláštní. Jsem zvyklý sedět u zobrazovače i přes poměrně velkou uhlopříčku velmi blízko, během sledování HtWWW jsem ale měl nutkání každou minutou přisednout blíže. Není to dáno jen ohromujícími detaily (každý ze tří pásů byl naskenován v 2K, dohromady tedy dal 6K obrázek, jehož 1080p prezentace je naprosto oslňující), ale právě "účkovým" tvarem. Při jeho sledování jsem měl neustále touhu dostat strany obrazu do svého zorného pole, div jsem se nosem nedotýkal displeje. Místy mě až iritovalo, že nemohu dosáhnout kýženého efektu skutečné projekce, ta trojrozměrnost mi tu vážně chyběla.

V Každém případě si tohoto filmu ve své sbírce velmi cením, je radost se na něj dívat. V HtWWW je nespočetné množství scenérií, člověk si chce sáhnout na ty hory v pozadí a zároveň se diví nad tím, jak malinký může člověk působit v popředí tak monstrózních přírodních krás. Pokud HD znamená pro film v domácích podmínkách finální řešení prezentace filmu, Smilebox tento zážitek ještě zesiluje.
Teď dokonce rozumím tomu, proč se Hollywood tak vehementně tlačí do 3D. Ve světě se instalují 3D sály po stovkách a některá studia (jako Dreamworks Animation) slibují, že už budou filmy produkovat rovnou v 3D. Třetí rozměr, který nabídne plátno z digitální projekce (v sálech se zanedlouho zabydlí 2K a 4K projektory) je to jediné, co zanedlouho dostane člověka zhýčkaného vysokým rozlišením do kina. Je to něco, čeho televizor o jakékoliv velikosti nemůže dosáhnout.

Ale zpět k How the West Was Won. Blu-ray edice domů dorazila v dvojdiskové verzi. Nabízí možnost pustit si film ve Smilebox verzi (která je BD exkluzivní, na DVD není) a v klasickém letterboxu o 2.89:1 (pravda, to moc klasika není) - ta je i na českém DVD vydání. Pro srovnání opět screeny (z hdd):

Všimněte si, že letterboxová verze nabízí o něco větší množství obrazových informací po stranách (jakási kompenzace za neusměvavou verzi), které kamery zachytily, nebyly by ale vidět ani během klasické Cinerama projekce.

Budu se opakovat, ale zážitek je to nevšední vlastně v obou případech. Letterboxová verze je totiž nezvykle širokoúhlá a ani její (technicky nesmírně náročné) "srovnání" jí neubírá na dramatickém efektu.
Pokud si tedy libujete ve svém domácím kinu a chcete zažít ještě něco trochu jiného, kupte si americkou Blu-ray verzi How the West Was Won. Nebudete litovat.

Best Buy razí do Evropy

2008-10-15T08:08:00.003+02:00

Jeden z nejslavnějších řetězců prodejen spotřební elektroniky začne dobývat Evropu. Během příštích pěti let na starém kontinentu společnost Best Buy otevře kolem sta poboček s elektronikou, z nichž ale většina bude v Británii. Tam se také první obchody objeví už příští léto.
Jestli se časem řetězec dostane i k nám, těžko říct. Svého času se o tom spekulovalo, současný trh už je ale zřejmě přesycený.
Vstup Best Buye do Evropy se asi dal očekávat, přesto mě celkem překvapuje - je to pár dní, co společnost vlastnící síť obchodů Electroworld oznámila další ztráty a s tím související zavírání několika desítek poboček, mimo jiné právě v Británii (nám se zřejmě zavírání vyhne, síť je tu stále v plusu). Podle slov výkonných ředitelů není Electroworld schopný konkurovat "integrovaným" elektrům v supermarketech.
Pro Best Buy to možná nebude takový problém, jejich obchody jsou známé tím, že jsou na až směšně ohromné ploše, díky čemuž jsou schopny vydělávat i za silné konkurence. Společnost se navíc chlubí tzv. tajnou omáčkou, což je úspěšný recept "jak na zákazníka". Bude fungovat na Evropana, který je na tom s mentalitou přecejen trochu jinak, než průměrní obyvatelé Ameriky? Toť otázka. Ale měla by - BB Europe chce obsadit 10% evropského trhu.

Indiana Jones na Blu-rayi česky

2008-10-14T22:31:00.007+02:00

Společnost Paramount u nás sice zatím v rámci vysokého rozlišení zastoupení nemá, nebude to ale dlouho trvat a i od nich, stejně jako od dalších pěti z šesti hlavních amerických studií, se díky českým distributorům dožijeme Blu-ray novinek (jedinou výjimkou bude Buena Vista, pod kterou patří Disney). Budoucnost formátu Blu-ray na českém trhu díky tomu konečně začíná vypadat zajímavě, měsíčně by se u nás mělo začít objevovat mezi dvaceti a třiceti tituly, jen do konce roku se bude celkové množství katalogových BD pohybovat kolem dvou stovek. Hlavními taháky jistě bude série filmů Harryho Pottera, akční 300: Bitva u Thermopyl, Já, Legenda, nebo některé klasiky od Kubricka (to všechno během následujících měsíců na Blu-rayi v Čechách vyjde). Osobně ale za jednu z nejžhavějších novinek formátu - ačkoliv filmu sám moc nefandím - považuji Indiana Jonese. Stará trilogie sice v HD zatím nevyšla ani v zahraničí, čtyřku, podle všeho první díl trilogie nové (ano, Lucas i Spielberg se zbláznili), si ale na Blu-rayi bude moct vychutnat i český divák.

Disk Indiana Jones: Království křišťálové lebky se s českou podporou začne objevovat někdy příští měsíc, ale za velmi zvláštních okolností: samostatně se prodávat nebude, koupit ho bude možné jen v bundlu s BD playerem od JVC, který se zanedlouho objeví na trhu. Film sice časem bude dostupný i samostatně, minimálně pár týdnů ale bude fungovat jako lákadlo k přechodu na Blu-ray.

Celkem to dává smysl, jonesovská generace je ve věku, kdy si podobné hračičky může dovolit a hlavně na ní je, jak se u nás formát bude prosazovat. Podobná exkluzivita v rámci bundlu tedy může spoustu potenciálních uživatelů přinutit ke koupi modrého hardwaru. Rozhodně je to větší lákadlo, než Harry Potter - tatínek si kvůli Jonesovi možná novou techniku koupí, dětem ale bude stačit, když mrknou na DVD.
Časem u nás bude mít Paramount (stejně jako Sony, Fox, Dreamworks, Warner Bros. a další) i klasické zastoupení, při troše štěstí se tedy dočkáme i Iron Mana, nebo klasik, které studio momentálně vydává v zahraničí (včetně nově restaurované trilogie Kmotra, která vypadá vskutku úchvatně).

Next Next-gen

2008-10-02T11:00:00.000+02:00

Co přijde po Playstationu 3, Wiičku a Xboxu 360? Tuhle otázku si zřejmě pokládá velká část herní komunity a ačkoliv je to stále vzdálená budoucnost (další generace konzolí se začne objevovat v rozmezí let 2011 a 2014), odpovědi na to, jakým směrem je výzkum těchto přístrojů směřován, máme už dneska. Začneme ale u handheldů, jejichž vliv na herní komunitu by neměl být opomíjen. Jejich budoucnost zatím nezná snad nikdo, takže je mnohem důležitější spíš přítomnost:

Není to tak dlouho, co v Sony představili nové PSP (Playstation Portable). Nese název "PSP 3000" a oproti starší Lite verzi přináší hlavně nový display. Rozlišení a velikost zůstává stejné, naopak jeho světelnost (a tím i viditelnost za přímého slunečního světla) značně stoupla. Druhou důležitou novinkou je integrovaný mikrofón, což z PSPčka dělá víceméně plně funkční telefon (Skype! je jeho softwarovou součástí, je přístupný přímo v hlavním menu). Značně zářivější displaj sice "žere" o něco více energie, Sony se ale podařilo snížit odběr na jiných HW součástkách, výdrž baterie tedy zůstala stejná. Kdy se PSP 3000 objeví na trhu? V Evropě 15. října, v Americe o den dříve za $169.

Jen chvilku poté světlo světa spatří také nová verze Nintenda DS (Nintendo DSi). Premiéru si odbude v Japonsku na začátku příštího měsíce, ve zbytku světa ale až příští rok. Jaké jsou změny tady? Nejdůležitější jsou asi opět nové zobrzovače - oba narostou o 17%. DSi ale přináší mnohem více změn - přístroj konečně dostane podporu přehrávání audia (mp3), na vnější část horního displeje přibude kamerka (640x480), na stranu pak slot na SD karty. Přes to všechno bude přístrojek o něco tenčí. Hlavním tahákem Nintenda je možnost stahovat si hry přímo do přístroje, což je mimochodem směr, kterým se budou ubírat i velcí bratříčci handheldů.

Budoucnost konzolí je zahalena ještě větším oparem, informace o jejich vývoji se ale sem tam objevují. Všichni tři hráči tedy zřejmě ve hře zůstanou, z hardwarového hlediska to pro ně sice není kdovíjak výhodné, zisky se ale nahánějí hlavně softwarově.

Jako první se zřejmě objeví nová verze Wiička, které z grafického a výkonostního hlediska zaostává prakticky za každou konzolí. WiiHD, jak se bude velmi pravděpodobně jmenovat, si zachová klíčové atributy (jako ovládání), z hardwarového hlediska se ale podle všeho bude jednat o značný skok - napovídá tomu už název. V roce 2011, kdy se pravděpodobně objeví, už bude vysoké rozlišení prakticky standart, výstupní rozlišení v HD je tedy skoro povinností. Tvůrci si slibují podobný grafický výkon, jakým disponuje současná generace Xboxu a Playstationu, což jsou podle mě dost velká slova. Každopádně Wiičko se stále prodává jak o život, na vývoj tedy peníze určitě budou. Nesmíme zapomenout, že ani s novou verzí se nezmění cílová skupina, což nejsou ani tak hardcore hráči, jako obyčejní lidé. Na jedoduchosti si systém bude zakládat i nadále. Ze softwarového hlediska přibude jedna důležitá schopnost - online stahování her a sociální síť. Tím disponuje i současná verze, v roce 2011 to ale bude klíčová funkce.

A co svalnatější kolegové? O Xboxu 720 (aka Phoenix) už se šušká velmi dlouho, žádné konkrétní rysy ale spekulace nenabírají. Neví se o něm vážně nic, důležitá tedy bude hlavně rychlost, se kterou přijde. Právě ta Microsoftu tentokrát přinesla výhru nad Sony, které se samozřejmě pokusí o odvetu. Na vývoji Playstationu 4 začalo pracovat už teď - i když proklamuje, že má trojka deset let od prvního modelu, než jí nahradí další systém. Podle všeho dává vývojářům, stejně jako Nintendo, ranné informace o tom, jak bude konzole pracovat a dělá s nimi na designu. Cílem bude dvojnásobný výpočetní výkon (z 2.0 teraFLOPů stoupne na neuvěřitelných 4.0 teraFLOPů) a změna architektury CELL procesoru - hlavně kvůli výrobním nákladům, které v případě trojky převyšovaly tržní hodnotu.

Teď je to především o rychlosti. Analytikové předpovídají, že prodejnost konzolí se za tři-čtyři roky srovná na stejnou úroveň a konkurence bude rovnoměrná, kdo tedy přijde s novinkou jako první a zároveň zapracuje na ceně, ten vyhrál. Teď si ale vklidu užívejte své miláčky, ještě nějaký ten rok je nikdo z obýváků vytlačovat nebude.

České širokoúhlé ráno

2008-09-01T14:06:00.003+02:00

Česká televize dneska ráno začala vysílat v 16:9. Pro majitele širokoúhlých televizorů je to jistě dobrá zpráva, konečně je nebudou obtěžovat roztažené obličeje nebo pruhy po stranách obrazu. Není to ale jediná novinka, Česká televize v duchu zářijových změn obměnila ranní programovou nabídku. Rozhodně k lepšímu, nutno říct.

Díky těmhle změnám je teď sledování ranního vysílání mnohem zajímavjěší. Ke Snídani s Novou se totiž přidává Studio 6 na programu Čt1 a nová verze Dobrého rána. To se přesunulo na druhý kanál veřejnoprávní stanice a byla mu vymezena konkrétní funkce (ačkoliv mnohé zůstává při starém - jen bez Petra Šišky;), je z něj totiž lifestylový pořad. Koncepčně je to ale pořád Snídaně s Novou "po veřejnoprávnu".
Mnohem zajímavější je nové Studio 6. Je to informační servis, tedy jakési rozšířené zpravodajství. Dozvíte se z něj víceméně všechno, co do nového dne potřebujete vědět - od dopravy přes počasí po zprávy, samozřejmě jsou tu i kulturní tipy (ačkoliv ty televizní a rozhlasové jsou sucharsky omezeny jen na veřejnoprávní kanály), prostě všechno, co si člověk pod informačním servisem představí.

Když jsem o těchhle novinkách slyšel prvně, byl jsem celkem skeptický. Nakonec se ale přesuny a změny ukázaly jako rozumné, rozhodně jsou teď dvě nové alternativy místo Snídaně s Novou vítanými přírůstky do televizní produkce. Přepínáním mezi těmito třemi kanály si teď vybere opravdu každý. A pokud se ovladače ujme malé děcko, určitě skončí na Primě, která vsází na pohádkovou jistotu a držák jménem Přátelé.

Nic než utrpení

2008-08-26T23:06:00.002+02:00

Tak, máme to za sebou: televize Prima včera odvysílala první díl soutěžního pořadu Nic než pravda. Dopadlo to svým způsobem podle očekávání, takže se žádný zázrak nekonal. Stranou technického zpracování, které je -jak je u telky z Palmovky zvykem- jaksi fádní, je show i po dramaturgické stránce tak trochu nedomrlá. Ale zřejmě jsme to všichni tušili, už od začátku totiž Nic než pravda vypadala jako pořad bez většího potenciálu - obzvlášť v rukou "rodinné televize". Prima je přece na představení podobného typu moc měkká. Jistě, nebála se Vyvolených, neméně přidrzlé show, která operuje s podobně "jinými" individui (sociálně indisponovaní jedinci se /skrytou/ zálibou v exhibicionismu). NNP to ale dotahuje dál, od soutěžících vyžaduje ohromnou otevřenost, která se z hlediska intimity i na ploše několika minut v klidu vyrovná půl roku s Vyvolenými. Proto je potřeba otázky, pokládané soutěžícím, vybírat velmi pečlivě a s citem. Věřím, že na tom pracuje velké množství expertů, ani ti ale nezachrání základní nedostatek: tahle soutěž je zajímavá až od druhé poloviny.

První otázky, které soutěžící dostane, jsou totiž -mírně řečeno- dementní. I to má své opodstatnění, je potřeba soutěžícího nejdříve dostat do určitého bodu, kdy známe potřebnou část jeho soukromí a pak až se dostane na ty "na tělo". Prvních 5-10 otázek je tedy typu "Bojíte se budoucnosti", nebo "Miluje vás vaše maminka" a podobné nesmysly, které nezajímají ani vesnické drbny. Problém je, že divák nepochopí, že se dramaturg nejdříve potřebuje dostat soutěžícímu pod kůži, divák vidí jen sérii idiotských otázek, jejichž položení a zodpovězení je navíc kratší, než následná diskuze s moderátorem. Ta je paradoxně zajímavější, než sama soutěžní část. Mimochodem, moderátor Petr Šiška (snad si správně pamatuji jeho jméno) se ukázal jako skvělý a pohotový řečník. Zprvu jsem o něm měl pochybnosti, protože vypadá jak záporák ze sequelu Krále Škorpiona, ve skutečnosti je ale vážně šikovný a charismatický. Pořád v sobě má ono "zunovské porozumění" v očích, ale to k tomu snad patří. Každopádně ani on nezachrání problematickou dramaturgickou konstrukci, která odhání diváky.

Nebudu odsuzovat morální stránku celé věci. Na to už jsme zřejmě zvyklí, nebo jí možná radši automaticky přehlížíme. Tenhle pořad ale nepůsobí ani divácky atraktivně - jestli první díl měl být ten z povedenějších, aby lidi nalákal, tak nás čeká dost stereotypní show. Lidé v ní sice brečí, otevírají světu dušičku a přiznávají se k hříchům z mládí, celé to ale postrádá napětí a hlavně prvek zábavnosti.

Kdybych měl jó šťourat a měl mi kdo odpovědět, zeptal bych se, jak se to s tou pravdou vlastně má. Všimněte si, že soutěžící na žádném detektoru ani ničem podobném nesedí. Krátký šot před začátkem soutěže vám akorát ukáže rychlý profil, ve kterém zmíní počet otázek položených soutěžícímu, když na detektoru napojený byl - z toho pravého výslechu tedy víme prd. Otázek dostal třeba padesát. On neví které, ale nějakou z nich dostane znova. Přijde mi to jako podvod na divákovi, my totiž nesledujeme proces nějakého odkrývání, ale jen show nabalenou na vyprofilovaném soutěžícím, jejíž klíčový atribut se skrývá někde v zákulisí. Je to jak koukat na Chcete být milionářem s tím, že soutěžící už zná odpovědi, je jen na něm, jestli chce nahrabat víc peněz. V NNP je podobná situace okořeněná jen o to, jestli chce přiznat, že v mládí onanoval nad obrázkem Karla Gotta.
O tom, že některé otázky se dají interpretovat dvěma způsoby a žádná odpověď vlastně nemusí být nepravdivá (čímž soutěž úplně ztrácí smysl) ani nemluvě.

HD audio? Say what?

2008-08-18T14:48:00.003+02:00

Druhého září spatří světlo světa dlouho očekávaná edice Transformers - Paramount je uvede na Blu-rayi. Právě kolem Transformers ve vysokém rozlišení byl svého času největší humbuk, protože Paramount přešel k HD DVD krátce před vydáním filmu na médiích domácí zábavy. Exkluzivita tak majitele BD playerů ošidila o jeden z divácky nejvděčnějších zážitků roku. HD DVD, formát s technologicky mnohem menším potenciálem, měl už svého času poměrně omezenou kapacitu a Paramount se tak musel rozhodnout, že ošidí HD audio. Tedy svým způsobem - na disku byla "pouze" Dolby Digital-Plus stopa, což je kodek někde na půli cesty mezi SD a HD. Recenze mu udělovaly ultimátní hodnocení s tím, že tohle audio znělo líp, něž je u SD zdrávo. Fanoušci BD na sebe ale nenechali dlouho čekat a ačkoliv experti prohlašovali, že DD-Plus je věrné studiovému masteru a sami by rozdíl nepoznali, vyžadovali BD s "opravdovým" zvukem, tedy PCM (ten už se teď skoro nepoužívá, nahradily ho úspornější standarty Dolby TrueHD a DTS-HD (MA a HR)). PCM umí být bit po bitu stoprocentně věrné studiovému masteru, pro HDčkové Dolby a DTS platí to samé, jen k tomu díky speciálním algoritmům potřebují menší množství místa. Je ale HD zvuk opravdu o tolik lepší, než ten SDčkový? Divili byste se, ale ne tak docela.

Roboti se v omezeném množství kopií dostali k některým recenzentům už teď, dva týdny před příchodem do obchodů, takže se podobná diskuze rozohnila znovu. Zvlášť díky tomu, že na high-def digest došlo k databázové chybě, díky které v HD DVD recenzi kleslo hodnocení (jinak ultimátní) o jednu hvězdičku dolů, zatímco Blu-ray se svým Dolby TrueHD obdrželo nejvyšší hodnocení. Tahle chyba byla později napravena, v recenzi HD DVD tak teď stojí:
"(Reviewer's Note (08/15/08): I originally rated this audio mix five stars, because at the time, I felt it had no faults that I could discern. Also, high-res audio had not yet become standard on next-gen releases. However, Paramount has since released 'Transformers' on Blu-ray with a Dolby TrueHD 5.1 Surround audio track, one that I have feel is, by comparison, superior, and which I also rated five stars. As High-def Digest does not alter old reviews or ratings on past reviews, the five-star audio rating for this HD DVD of "Transformers' will remain as originally scored.)"
Dolby Digital-Plus tedy znělo svého času skvěle, ale objevila se varianta, která podle všeho zní o něco lépe. Nic zvláštního, setkáváme se s tím často a právě od Transformers se to očekávalo. Ačkoliv většina recenzí označila zvuk na Blučku oproti HD DVD verzi jako znatelný pokrok, diskuze nad kvalitativními rozdíly mezi formáty i nadále pokračuje.

Delším studováním podobných diskuzí, které najdete od avs fóra přes hdd-boards po highdefforum (prostě všude) jsem se obklikou dostal ke článku na Home Entertainment s názvem "Signal to Noise". Recenzenti audio-techniky tohoto magazínu se sešli s experty z laboratoří Dolby a DTS, kteří je provedli svými studii, kde se mixuje a jinak upravuje audio-stopa filmových blockbusterů. Taková studia jsou osazena referenční technikou, o které si i ti nejbohatší audiofilové nenechají ani zdát, specialisté prostě musejí pracovat s tím nejlepším. Spolu s lidmi z oboru pak udělali test, v jehož rámci porovnávali rozdíly mezi SDčkovými kodeky Dolby Digital a DTS, PCM masterem, Dolby TrueHD a DTS-HD (MA i HR). Test proběhl v poslechových místnostech, všechny stopy byly přehrány ze stejného HW, signál šel ve všech případech do stejných beden, hodnocen byl ze stejného poslechového místa několika lidmi "naslepo", tedy tak, že nikdy nevěděli, co poslouchají.

Jak dopadl výsledek spolupráce? Hodně zajímavě, někteří posluchači totiž nebyli schopni rozeznat rozdíl mezi SD (tedy Dolby Digital a DTS) a HD (TrueHD a MA). Závěr "exkurze" jasně naznačuje, že už stařičké Dolby Digital a DTS kodeky jsou tak vyspělé, že jsou na poslech přes špičkovou aparaturu skoro k nerozeznání od studiového masteru. Možná tomu nechcete sami věřit, mě samotnému to také vrtalo hlavou (SD audio od HD poznám jak přes drahou techniku, tak přes obyčejná sluchátka, když na to přijde). Musíme ale vzít v potaz dvě stránky celého testu, jednak technickou a jednak psychologickou.

S tou technickou je to jednoduché jak facka. Rozdíl mezi 448kbps kompresí v DD a 640kbps je sice znatelný, tuplem pak rozdíl mezi 448kbps a PCM (kde je datový tok v Mbps, několikanásobně vyšší), nicméně ve studiových podmínkách na poslech není tak velký, jak nám specifikace kážou. Někde přece ten rozdíl být musí! Redaktoři HE a profíci z Dolby a DTS si totiž pouštěli demo-materiály, tedy takové soubory, které jsou referenční a možnosti formátu ždímají do poslední kapky. Pak i 448kbps, minimum pro Dolby standart, který se třeba na českých DVD bohužel objevuje velmi často, zní opravdu výborně. Rozdíl mezi jím a jakýmkoliv HD kodekem (ať už se jedná o DD-Plus, nebo jeho větší -opravdové- bratříčky) se pak částečně umazává opravdu profesionálním přístupem jak k mixu, tak ke kompresi.
V testu samozřejmě běžely jen takové materiály, na kterých mohli lidé z DTS a Dolby předvést to nejlepší. V běžných domácích podmínkách ale situace bývá úplně jiná - authoring SD audia u DVD bývá často velmi špatný, dochází k dalším kompresím a dokonce upsamplingu už komprimovaných stop (aby specifikace zněly lépe). Takový zvuk pak umí znít hodně špatně - projeví se to ztrátou detailů, špatnou lokalizací kanálů apod. Dolby Digital má navíc tzv. normalizaci dialogu, díky které může člověku zvuková stopa připadat horší jenom proto, že je víc potichu. Za normálních okolností tedy SD audio na aparatuře zní hůř, než to vysokodefiniční, ale laik rozdíl skoro nemá šanci rozeznat.

U uživatelů s dražší technikou navíc často dochází k široce diskutovanému placebo efektu (sám ho zažívám dost často, vím, o čem mluvím). Jestliže si takový člověk koupí drahou techniku, očekává od ní výsledky. Když pak pustí Blu-ray a místo Dolby Digital stopy (skoro vždy přítomné) navolí nějakou v HD (její přítomnost ještě nedávno nebyla samozřejmostí...), automaticky očekává, že bude znít lépe. Prostě musí, zaplatil jsem si za to! Slepé testy na profesionální technice přitom dokazují, že nemusí. Ten rozdíl velmi pravděpodobně při dobře udělaném masteru člověk pozná jen při poslechu na technice nad 80tisíc, pro většinového uživatele prakticky nemyslitelná suma za audiotechniku. Jenže to se bavíme o dobrém masteru, což většina těch SDčkových (paradoxně naštěstí) není. Rozdíl je pak mnohem citelnější, zatímco SD stopa bývá ještě normalizována a pak dochází ke kompresi, HD stopa je prostě věrná "předloze", takže i v poslechových podmínkách na soupravách za pár šupů může znít lépe.

Právě placebo efekt se týká i Transformerů. Dolby Digital-Plus (datový tok 1.5Mb/s) zní vážně skvěle, ten desetinásobný rozdíl v toku dat ale někde být musí. Proto většina lidí řekne (vtipně v současných diskuzích bez toho, že by si to mohli ověřit), že Dolby TrueHD zní lépe, než Dolby Digital-Plus. Sami by ale rozdíl nepoznali ani náhodou. Ucho nám to nedovolí, to malé množství neslyšitelných zvuků, které podobná komprese "vyřadí", prostě člověk nemá šanci ve výsledku "najít"
Pointa? Při současném stavu SD audia u DVD (které je portované i na BD) od něj HD formát poznáte vážně na jakékoliv soupravě, řekněme, nad deset tisíc. Z technologického hlediska jsou ale už stařičké formáty Dolby a DTS tak vyspělé, že při perfektním zpracování rozdíl skoro nepoznáte. Vlastně bysme měli být vděční, že podobně skvěle udělané audio je jen na malinkém množství DVD (SW, LotR, Master and Commander...), zatímco HD audio, to opravdu věrné původnímu masteru, bude na všech Blučkách. Pokrok to je, pro běžného uživatele ale stále zůstává nejdůležitější změna v obrazové složce, kterou na první pohled poznáte i na 17´ LCD, když na to přijde.

Z1 stále posílá ošklivé obrázky

2008-08-13T14:27:00.005+02:00

Když jsem minulý měsíc mluvil o "zet-jedničce", jedna z výhrad, které jsem měl, bylo technické zpracování vysílání. Krom kolísavé kvality samotného materiálu, která je samozřejmě daná různými zdroji, je největši problém interlacing. Zajímavé je, že se neobjevuje všude, třeba znělky se s "lajnováním" nepotýkají. Původně jsem myslel, že se jedná pouze o pořady běžící ze záznamu, s interlacingem se ale dá setkat i v rámci živých přenosů.

Krom toho má Z1 problém s pohyblivým textem. Jestliže se pohybuje horizontálně, je absolutně nečitelný, což bylo viditelné třeba dneska, když si Z1 připravila důležité upozornění:

Obrázek je pořízený z CRT televizoru telefonem, poněvadž jsem byl líný zapínat počítač, každopádně jak interlacing, tak nečitelný text (nahoře) jsou na něm dostatečně viditelné.
Interlacing poznáte vlněním na okrajích pohybujících se objektů. Pokud by muž na obrázku pohnul prudce rukou, řádkování by se objevilo jako stopa za jeho pohybem. Právě díky tomu jsou pohyblivé objekty ve vysílání Z1 nečitelné.

A tak se už podruhé ptám: kdy se to změní? Interlacing je v podstatě amatérská chyba, které se zbaví už ve střižně každý profesionál.
Nabízí se možnost, že je to dáno providerem (v mém případě UPC), o tom ale dost pochybuji - už proto, že některé klipy má Z1 v progressive scanu a popravdě si nejsem jistý, jestli lze vůbec proces obrátit. Každopádně si myslím, že je to vážně hloupá chyba, které si už dávno měl někdo všimnout.

Čeká nás krušné čtvrtletí

2008-08-12T23:37:00.000+02:00

Už v listopadu se mluvilo o tom, jak důležitá bude pro Blu-ray poslední čtvrtina roku 2008. Jistě, tenkrát se mluvilo o rozšíření HD formátu všeobecně, protože se ještě nepočítalo s koncem HD DVD, každopádně důležitost roku 2008 pro vysoké rozlišení odchodem "rudých" jenom vzrostla. Počítají s tím jak prodejci HW, tak prodejci SW - na poslední čtvrtletí se chystají velké reklamní kampaně, nehledě na to, že studia připravují atraktivní tituly. Stačí kouknout do kalendáře mediatory - na poslední tři měsíce se chystá spousta velkých a důležitých filmů, ke kterým se během příštích týdnů jistě přidá ještě pár klasik z TBA sekce. Studia si navíc uvědomují důležitost implementace nových technologií, právě v posledním čtvrtletí nás proto čeká zatím největší nával BD-Live disků.

Produkce proto jede naplno. Z hlediska hardwarového prodeje na tom Blu-ray ještě není bůh ví jak skvěle, třeba šéfové Panasonicu ale hlásí naprostou spokojenost. Poptávka je vyšší, než čekali, takže musejí rozšiřovat produkční linky. To samé platí o lisovnách disků. Prodej formátu v posledních týdnech značně roste. Sice kopíruje křivku prodejnosti DVD, ale nenápadně stoupá, což s příchody velkých filmových titulů nebude nic výjimečného. Už teď má BD desetiprocentní podíl na trhu. Je to celkem málo, nezapomeňte ale, že ještě nedávno jsme se radovali z šesti až sedmi procent.
Se stoupající prodejností a jejím značným náůstem, chystajícím se na příští tři měsíce, souvisí i zpráva o Cinramu, kterážto firma bude mimo jiné lisovat Temného rytíře. Cinram už teď nestíhá odpovídat na zvyšující se poptávku, ještě tento měsíc proto hodlá navýšit produkci o čtvrtinu. Není divu, jejich výdělek z lisování BD se oproti minulému roku zčtyřnásobil, začež může Cinram děkovat hlavně Universalu a jeho novým objednávkám.

Přípravy na "předvánoční" sezónu můžeme zpozorovat i na našem trhu. Distributoři jsou si vědomi, že tyhle Vánoce jsou klíčové nejen v zámoří, ale i u nás. Odhodlali se proto konečně k prvním velkým krokům - mluvím hlavně o MagicBoxu, jehož BD katalog bude v brzké době značně rozšířen o populární filmy jako Harry Potter, 300, nebo Já, Legenda (a spoustu dalších). Ano, po letních prázdninách nás čekají nefalšované filmové žně. Možná se opakuji, ale jestli čekáte na vhodný okamžik k přechodu na vysoké rozlišení, je to právě teď.

Vratný HD král

2008-08-11T16:13:00.007+02:00

MagicBox sliboval nástup dalších českých titulů v HD už v květnu, konkrétně Vratné láhve, Obsluhoval jsem anglického krále a kolekci Svěrákových filmů. Zatímco na tu si budeme muset ještě chvilku počkat, jeho Láhve a Menzelův Král se k nám chystají už brzy: oba filmy dorazí 29. září do vdeopůjčoven a 8. října pak do prodeje.

Obojí je určitě reprezentativní materiál - Svěrákovy filmy jsou technicky vždycky zpracované na výbornou, Menzel má zase zajímavou výpravu a (asi ve dvou scénách) pěkné vizuály. Zrovna Krále velmi rád vynechám, Vratné láhve si ale nenechám ujít. I když je to spíš taková svěrákovská sázka na jistotu, než jejich další pořádný film.
Minimálně Svěrák je zřejmě připravený vyrazit i k sousedům, viz jazyková výbava:

Vratné láhve
Bonusy:
· Film o filmu
· Vystřižené scény
· Zkrácené scény
· Foršpany (pro ty, kteří nevědí - to jsou trailery;)
· Fotogalerie
· Storyboard
Zvuková verze/formát: česky DTS-HD 5.1, německy DTS-HD 5.1, polsky DTS-HD 5.1
Obrazový formát: 1080p High Definition /16:9/1.85:1
Titulky: české pro neslyšící, anglické, německé, polské, slovenské

Obsluhoval jsem anglického krále
Bonusy:
· Ukázky z natáčení v Lucerně
· Trailer
Zvuková verze/formát: česky DTS-HD 5.1
Obrazový formát: 1080p High Definition /16:9/1.85:1
Titulky: české pro neslyšící
Délka: 137 min.

Covery se shodují s těmi pro DVD. Anglický král je mimochodem vybaven pěkně bídně. Ani bych se nedivil, kdyby si ho nikdo nekoupil. Zas taková sláva to nebyla, aby za ní lidé dávali 799,-.

Blu Batman

2008-08-08T10:22:00.002+02:00

Nový Batman je konečně v kinech i u nás, distributor nám ale moc velký důvod radovat se nedal. Zatímco ve státech je Temný rytíř film s největší IMAX otvíračkou všech dob, u nás se musíme spokojit s klasickou 35mm kopií. IMAX se nekoná.
Což je škoda, jak je známo, Christopher Nolan nového Batmana zčásti natočil právě na formát IMAX, který má jiný poměr stran (1.44:1) a vyšší rozlišení než klasický kinofilm (2.35:1). V těch několika scénách točených na IMAXovských 65mm proto v klasickém kině nevidíte obrázek tak, jak ho Nolan komponoval (nehledě na to, že ho nevidíte v 3D), ale ořezaný. Já vím, mít jeden film ve dvou formátech je trochu uhozené, ale k natočení celého filmu ve 3D by bylo potřeba mnohem víc peněz a celý proces by samozřejmě byl obtížnější. Zatím se tedy spokojme jen s několika scénami.

Chris Nolan slíbil, že hodlá právě takové scény protlačit i na Blu-ray edici Temného rytíře (která vyjde někdy na začátku prosince). Jak toho docílí? Samozřejmě nebudou v 3D, ale rád by zachoval alespoň aspect ratio. Formát IMAX má poměrem stran velmi blízko k 16:9, na Blu-rayi proto těch šest scén točených jinou technologií bude ořezáno jen lehce, aby sedly do full-screenu klasických widescreen televizorů. Zbytek filmu pak bude opět v 2.35:1. Těžko si představit, jak něco takového bude fungovat, každopádně je prima vědět, že se dočkáme nejlepší možné prezentace.
Už na BD Batman začíná (na MovieZone si můžete přečíst mojí recenzi, krom toho i recenzi Gotham Knighta) je jako bonus tzv. IMAX Prologue, prvních šest minut filmu, které jsou právě v 16:9. Obrázek je to jak víno a proti trailerům samozřejmě pojímá mnohem větší prostor scény (viz pirátská kopie).

Batman bude držet ještě jedno formátové prvenství. Jako první titul od Warnerů totiž zřejmě bude BD-Live enabled. Pokud mu tohle prvenství uteče díky nějakému jinému filmu (od Warnerů mě ale žádný nenapadá), rozhodně bude prvním diskem, který v rámci BD-Live přinese sociální komunity (sdílené sledování apod, nikdo vlastně neví, co si pod těmito sliby představit). Warneři mají každopádně důvod cpát do Batmana co největší množství technologií. Jelikož v kinech trhá rekordy, na Blu-rayi se dost možná bude jednat o zatím nejúspěšnější disk v historii. Narozdíl od Speed Racera tedy máme jistotu špičkového Blu-raye.

N@va a její HD YouTube

2008-08-05T11:06:00.004+02:00

Na Nově se moderátoři v rámci zpravodajství každým dnem učí nové a nové manýry. Jen ať se vyhrajou, mají k tomu nejmodernější zpravodajské centrum ve střední, ne-li celé Evropě. To by bylo, aby ho nevyužili. Také jako první volně dostupný kanál vysílají v HDčku (ano, už je opět dostupné), takže by člověk čekal, že minimálně ty zprávy budou za něco stát. Jenže jak říkám, jejich tvůrci se neustále přiučují novým fintám a zdá se, že poslední dobou u nich vítězí lenost nad kreativitou.

Nemluvím teď o ohavných grafických příspěvcích, které už mají moderátoři i v živých vstupech (což je mimochodem hrůza, protože zjevně nikdy nevědí, kam grafiku vložili - takže netuší, kam koukat), mluvím o používání archivních videí. TV Nova už vysílá spoustu let a za tu dobu v rámci vlastního zpravodajství stačila nastřádat solidní archiv obrazových materiálů. Ještě nedávno je ve zpravodajství používala ve velkém, kompletní digitalizace workflow ale mnohé změnila. Většina archivu totiž zůstala na betách a k digitalizování dochází postupně, takže pro moderátora je mnohem obtížnější vytáhnout starý záznam a provést digitální přepis. I to je jeden z důvodů, proč podobných "vzpomínkových videí" ve zprávách ubylo.

Jenže občas jich potřeba je, občas moderátor nemůže o něčem jen mluvit, musí to i ukázat. Dám jeden příklad za všechny: Nova vyráží do terénu, protože jí zavolal nějaký lojza, který hodlá vystěhovat sršně, co se mu zabydlely na půdě. Akce proběhne jakž-takž hladce a moderátor hned na to začne rozvádět, co by takový sršáň dokázal napíchat na člověku za škodu. A teď to přichází: "podívejte se třeba na tohoto člověka, kterého napadl roj vos".
Křišťálově čistý obraz nahradí podivná mozaika barevných kostiček. Chvilku přeostřuji, abych krátce před střihem na další video zjistil, že se jednalo o nějaké (dvě;) nohy. Vpravo dole pak vyjela výmluvná lišta s nápisem "Zdroj: YouTube".

Nováci tuhle taktiku používají čím dál častěji. Proč se obtěžovat s hledáním ve vlastních archivech, když na YouTube stačí zadat dvě slova a výsledek nám gigant servíruje na stříbrném podnosu?
Proč? Protože to slavné HD vysílání -co HD vysílání, i to SDčko- pak jde hodně rychle do kopru. Změť kostiček je i na malém CRTčku skoro nekoukatelná, na LCD pak člověk pomalu nemá šanci poznat, o co vlastně jde. On by nebyl takový problém, kdyby sem tam moderátoři použili nějaké video z YouTube, ostatně zvykli si na to hlavně díky tvorbě příspěvků na tn.cz, kde na kvalitě nezáleží. Jenže oni je používají vážně hodně často a navíc se nevyhnuli jednomu ošklivému zlozvyku: těch slavných pár pixelů roztáhnou do fullscreenu. V praxi to pak vypadá takhle: stáhnou video, které už při svém rozlišení nějakých 400x300pixelů vypadá mizerně, upscalují ho do 1920x1080, což pak jde zas dolů do SD vysílání, tedy PALových 720x576. Se stoupajícím počtem HD ready televizorů v našich domácnostech, z nichž je většina 768p, pak v příjimači dojde k upscalování onoho PALu o dalších 200 vykreslovacích řádků. Když se pracuje s kvalitním zdrojem, je to celkem jedno. Když se ale pracuje s videem z YouTube? Výsledek jsme viděli všichni: je to hrůza.
Důležité je, že jsou nejmodernější v Evropě ...

iDNES.tv - připojujeme se

2008-08-01T14:03:00.006+02:00

(Do kalendáře přibylo děvět titulů a tři cover-arty)

Internetová televize iDNES.tv spustila testovací vysílání. Na programovou nabídku se později podíváme v samostatném článku, nejdříve se krátce mrkneme na technickou stránku projektu. iDNES.tv slibuje video kvalitativně blízké standardu PAL, přirozeně jsem se tedy zajímal hlavně o nejvyšší kvalitu vysílání a o to, jak tahle internetová televize vypadá třeba i na klasické obrazovce.

Stream aktuálního vysílání v té nejvyšší kvalitě vyžaduje přibližně 1.5Mb/s připojení - jak vidíte na NetMeteru vpravo dole, množství stahovaných dat umí vyskočit i ke 200KB/s, většinou se ale drží lehce nad stovkou.
Jak je pak vidno podle nahozených vlastností, nejvyšší kvalita vysílání má rozlišení 500x376, což je od PALu ještě hodně daleko (720x576). Vzhledem k audiu (šílená WMA komprese na 48kbps) se zřejmě nepředpokládá, že by divák chtěl (třeba hudební) pořady také slyšet v nějaké rozumné formě. Zvuk zní mizerně i z repráčků notebooku, sluchátka jsem pro vlastní bezpečí ani nezkoušel.
A jak je na tom tedy video? Ani tady se žádná sláva nekoná. Datový tok je moc nízký na to, aby byl obrázek pěkně ostrý a za pohybem nevznikal závoj kompresních artefaktů. I na malém CRTčku je ta komprese znát. Logicky, vždyť se stále jedná o internetový stream. Podle tiskového prohlášení jsem alespoň v high nabídce (pro nižší připojení je tu ještě normal a low) čekal kvalitu, která bude vypadat opravdu dobře. Zvlášť, když si iDNES na technetu zveřejnilo článek, jak takové vysílání poslat z PC do televizoru.

Pokud nehodláte streamovat aktuální vysílání a chcete mrknout na některý z archivních pořadů (na druhém obrázku tentokrát v rozlišení "normal"), začne se celý soubor automaticky stahovat. Sice nevyužije vašeho připojení (mě stahování jelo jen kolem třístovky), ale k tomu, abyste na pořad chvilku koukali a následně přetáčeli dopředu, to stačí.

Žádné překvapní se tedy nekoná, iDNES své telce moc velké datové toky nenechalo. Ono je to logické, lidí s menším připojením u nás stále přebývá, přesto jsem ale v drobný zázrak po velkých slibech tak nějak doufal. 4:3 mi navíc vzhledem k internetovému publiku nepřijde jako rozumná volba (špatnou synchronizaci zvuku ani nezmiňuji, doufám, že to je jen problém testovacího vysílání).
Ne, že by na tom všem tak záleželo - stejně je důležitý hlavně obsah, nižší kvalitu mají lidé se streamem spojenou automaticky. Důležité tedy bude hlavně to, co nám iDNES.tv nabídne, o tom ale až v příštím článku.

Batman Begins Limited Edition Giftset

2008-07-28T10:43:00.005+02:00

Batman Begins vyšlo už před pár měsíci na HD DVD a uživatelé Blu-raye si na něj museli ještě pěknou chvilku počkat. Na vítězný formát film přichází v okamžiku, kdy pokračování - Dark Knight - trhá rekordy v kinech a šplhá na první pozice žebříčků nejlepších filmů všech dob. Limited Edition Giftset jedničky je proto spíš jedna velká reklama na dvojku, než balení, které by geekům přineslo satisfakci.

Na přebalu je 3D karta, stejně jako byla u českého DVD před pár lety.

Z hlediska bonusů také nedošlo k velkým změnám. Pár HD exclusives, jinak to samé.

Pochopili jste správně, po otevření je v balení klasická warnerovská BD krabička, což je asi největší zklamání.

Hlavní balení (na obrázku vlevo dole) se navíc velmi špatně otevírá, takže po několikátém přístupu můžete počítat s tím, že se vám na některých místech natrhne.

Krom Blučka samotného je tu slevenka na lístek do kina (ne, u nás opravdu neplatí;), pět pohlednic na kvalitním tvrdém papíru a dva komiksy.

Ty přinášejí další zklamání. Jsou sice pěkně udělané, ale v obou případech se jedná jen o jednu scénu - o tzv. Prologue, prvních šest minut filmu, které už pár měsíců kolují internetem. Na BD je Prologue v HD, komiks převypravuje tu samou scénu a druhá knížečka - opět formou komiksu, jen tentokrát pomocí storyboardů a fotek - dělá to samé.

A to je všechno. Na Giftset se hlavně díky balení s 3D kartou pěkně kouká, ale špatně se do něj leze a vevnitř je stejně kulový. Stojí to za $33? To posuďte sami, já jen podotknu, že samostatný film vyjde na $18 (asi 270kč)...

Futurama bude high-def

2008-07-27T21:37:00.006+02:00

Poslední ze tří celovečerních filmů Futuramy vyjde v listopadu nejen na DVD, ale vůbec poprvé v historii i ve vysokém rozlišení - Foxové chystají Blu-ray edici. Bender´s Game vyjde 4.listopadu, pokud ale BD nepřehráváte na PC, přestaňte se radovat - Foxové jsou zárukou regionálně zablokovaného disku.

Jestli se film objeví i v Evropě, toť otázka. Na DVD v Británii zatím oba dva díly vyšly a BD verzi by jistě spousta fanoušků uvítala. Sice patřím mezi ty (jestli vedle mě vůbec někdo takový existuje), kteří za pořádný HD demo materiál považují spíš živé filmy, než jejich animované kolegy (digital2digital transfer je prima, ale množství detailů, které nabízí realita, je přece o něčem úplně jiném;), každopádně nová Futurama by mohla na Blučku vypadat skvěle.
Ne že by na tom záleželo. Tenhle seriál je sranda k potrhání v jakékoliv podobě.

Spolu s cover-arty dohozeno do kalendáře.

Knight Rider 2008 - KITT se vrací

2008-07-27T16:12:00.006+02:00

Knight Ridera zná asi každý, takže pochybuji, že by bylo tenhle seriálový hit potřeba představovat. Ne každý ale ví o pokračování, které se chystá na tento rok a které přináší Knight Industries do nového milénia. Že je absolutní nesmysl, aby tahle cheesy show z osmdesátých let dneska ještě fungovala? S tím naprosto souhlasím, jelikož se ale na podzim chystá seriál nové generace a někdy na rok 2010 je dokonce v pre-produkci celovečerní film, v Hollywoodu si zřejmě myslí něco jiného.

V únoru si v Americe odbyl premiéru pilot (dvě epizody smrštěné pod jeden název), kterým NBC chtělo zjistit, jestli vůbec trh podobný seriál přijme. Ratingy byly (bohužel) dostačující na to, aby televizní stanice dala Knight Riderovi zelenou, pravděpodobně na podzim nebo na začátku příštího roku se proto dočkáme kompletní sezóny.
Pilot to byl přitom mizerný až běda. Pokud si chcete sestavit osobní žebříček nejhorších seriálů tohoto roku, KITT by v něm měl figurovat společně se Sarah Connor Chronicles na prvních pozicích. "Mič Bjúkenen" už samozřejmě auto neřídí (ačkoliv si tu Hasselhoff střihne trapné cameo), celý tým byl omlazen o kamenné tváře neznámých mladíků a legendární Pontiac Trans America tvůrci vyměnili za Ford Mustang, takové to auto, které když vidíte na ulici, řeknete si: "Tak tenhle muscle-car by si KITTa nikdy zahrát nemohl". A přece.

Zápletka byla mizerná, stejně tak omlazená mytologie kolem původu auta. Celý pilot působí jak dlouhá reklama na Ford (Forda tu řídí každý, na jiné auto při honičkách nenarazíte, KITT samozřejmě netvoří žádnou výjimku), efekty jsou mizerné i na nízkorozpočtovou televizní produkci, scénář hloupý jak jen to jde a herci ... i nafukovací panny by role zvládly lépe.
Nic tu nefunguje, vůbec nic.

Každopádně seriál se líbil dost na to, aby se producenti "snažili" i nadále.
Nějakých změn jsme se přecejen dočkali. Scénář a výkonnou produkci si vzal na starost Gary Scott Thompson (ten se stejně tak postaral o Rychle a zběsile 3: Tokijská jízda), který chce Knight Ridera prý trochu usměrnit. Pilot se mu nelíbil, což se nebál přiznat ani médiím, takže když fanoušci zaslechli zprávy o tom, že seriál sice bude ctít pilotní díly, ale vydá se kompletně novým směrem, začali se oprávněně (?) těšit. Jak to dopadne se dozvíme až s příchodem nových epizod, jak by to dopadnout mohlo napovídá tahle ukázka.

Posuďte sami. Zatím to vypadá, že tvůrci akorát vylepšili technickou stránku projektu a s ničím jiným se k lepšímu nepusunuli. Thompsonem slíbené novinky zjevně zahrnují KITTovu schopnost transformace, asi nejdementnější nápad od dob TKR. Jak moc cool nový KITT je nebo není je hodně subjektivní záležitostí, znám pár lidí, kteří řeknou, že je to oproti původní verzi naprostá pecka. Osobně ale celou resuscitaci projektu beru za jeden velký omyl, který dostal druhou šanci jakousi náhodou.
Uvidíme v Praze, pilotní díl v ní totiž končí.

Vtipné.

Back to Fear

2008-07-27T13:55:00.003+02:00

Včera ráno mi přišla esemeska, která (krom toho, že mě vzbudila) pravila: "fear itself-soo goood!". Při čtení tohoto náročného textu jsem si uvědomil, že bylo trochu nefér odpálit Fear Itself tak, jak jsem ho odpálil. Narozdíl od ostatních seriálů, které jsem na mediatory zmiňoval, totiž vzniká bez jakékoliv kontinuality a každý díl hovoří opravdu jen za sebe, ne za seriál jako celek. Sice tu zůstává koncept tragických (a v mnohých případech i šokujících) konců, ale kvalitativně se Fear vykyvuje víc, než jeho ostatní kolegové. Je to pochopitelné, každou epizodu režírují celkem slavní režiséři a každý přináší svůj vlastní styl. Sice pod tlakem rychloprodukce dochází ke kompromisům a ne vždy se režisérovi zadaří, hororoví tvůrci se tu ale celkem solidně profilují - a občas dokonce poznáte jejich styl, aniž byste věděli, o koho jde. Rozhodl jsem se proto podívat na Fear Itself po jednotlivých epizodách, spíš než jako na celek. Zřejmě nezmíním všechny (ačkoliv by to nebyl problém, sedmý díl byl odvysílaný předevčírem), ale člověk si podle toho zřejmě udělá mnohem lepší obrázek.

Zajímavé je, že nejvíc mi v hlavě utkvěla epizoda ze všech nejhorší - tedy pokud vynechám první, ta se o tento prestižní post celkem statečně pere. Jmenovala se "New Year´s Eve" a na režisérskou židličku se v jejím případě usadil Darren Lynn Bousman, nechvalně proslulý hororovou sérií Saw (druhý, třetí a čtvrtý díl). Právě v tomto případě mě jeho styl doslova praštil do očí, nešlo ho přehlédnout. Brutální střih, dvojexpozice, zrychlené záběry prostřihané flashem (za patřičných zvukových efektů, samozřejmě), střihy přes rychlý švenk ... Bousman snad ani nic jiného neumí. Pravda je, že za tento techno-styl skrývá svou neschopnost vybudit jakoukoliv atmosféru, což se odráží ve výsledném feelingu celého filmu/seriálu - brutální scény se sice postarají o trochu toho postrašení, jinak ale jeho horory působí podivně odtažitě, nedostanou se člověku pod kůži. "New Year´s Eve" je přesně ten případ, navíc trpí v rámci Fear Itself jedním z nejslabších scénářů (tedy i závěrečnou pointou). V sousedství vybouchne továrna s chemikáliemi, po městě začnou pobíhat zombies a hlavní hrdinka se přes tento zmatek potřebuje dostat z bodu A do bodu B. Je to nuda, je to špatně natočené a celých padesát minut se tu nic, prostě vůbec nic neděje.

Absencí atmosféry trpí i poslední díl (7.), tentokrát od Mary Harron (Americké psycho). Hlavní roli tu ztvárnil Brandon Routh, novodobý Superman (supermanské prokletí vskutku existuje, ani Routh se z této role už nikdy nevykroutí, navíc ho moc režisérů nechce...tedy tenhle rok má v postprodukci pět filmů, ale po dvou letech rádiového ticha). Asi první, co člověka napadne je, že by se měl Routh nechat ostříhat, protože s patkou vypadá jak přerostlý teenager. Ale o co jde: Routhův hrdina se s manželkou přistěhuje do zvláštní sousedské komunity, která si žije tak trochu po svém - v rámci udržení dobrých vztahů a mravů se tu občas používají i středověké techniky. což se mu samozřejmě nezamlouvá, jenže utéct odtud dost dobře nejde. Ať už proto, že manželce, zaslepené těhotenstvím, se tu moc líbí, nebo proto, že komunita má své vlastní způsoby, jak si sousedy udržet.
Harronové epizoda je typická vykrádačka (od začátku do konce), což je v případě Fear Itself celkem běžné. V tom ale není problém, ten tkví hlavně v absenci skutečného napětí nebo zmíněné atmosféry. Epizoda vypadá spíš jako romantika na špatném místě ve špatnou chvíli, protože Routh a Shiri Appleby tu jen chodí sousedstvím a buďto na sebe pohazují romantické kukuče, nebo se mračí na diváka způsobem "něco tu není v pořádku, ale co to může být?...". V případě epizody "Community" to ale nefunguje, napětí ani strach z neznáma (správcová, hodná to paňmáma, ve skutečnosti ješitná čarodějnice, hrůzu nenahání ani trochu) se nedostavuje.

Naopak taková epizoda "Eater" překvapila velmi mile. Co ze začátku vypadá jako velmi laciný příběh (policejní stanice, nová policistka, do cely na noc přichází několikanásobný vrah - kanibal, který měří dva metry a má hlas jak démonická verze Dona LaFontaine) se velmi rychle změní v brutální a nesmírně dramatickou podívanou. Stuart Gordon (Re-Animator) tu sice využívá profláklých technik jako nakloněné záběry, širokoúhlé close-upy, všichni protagonisté se tu ukrutně potí a celá stanice působí strašidelně prázdně (a zeleně...), o tom ale horory přece jsou. Souboj slabé policistky a uprchlého vězně, který navíc ovládá podivnou magii, je velmi intenzivní. Sice se člověku zprvu nezdá, že vězeň za slov "uzu-zizi-zaza" vykouzlí to, co vykouzlí (beze srandy), ale to v tísnivé atmosféře velmi rychle scénáristům odpustíte. Eater se velmi rychle stává tou lepší stránkou Fear Itself.

To samé platí o "Family man" (Ronny Yu, režisér Fearless nebo Freddy vs. Jason), o kterém už jsem se zmiňoval. I tady dochází k záměně identit, i tady vede konec k happy-endu, aby na poslední chvíli šokoval děsivou pointou. Ta je takovou vizitkou Fear Itself, podle ní seriál poznáte pokaždé. Kolísavá kvalita se od podobného seriálu dá očekávat a ačkoliv jsem si pár výborných epizod užil, stále převládají ty slabší. A i kdyby tomu bylo naopak, Fear Itself by pořád stahovaly ke dnu právě ony slabší díly. Kdyby na konci sezóny někdo vytvořil seznam separující nepovedené epizody, určitě by vám Fear Itself doporučil kdejaký fanoušek hororů. Kdyby, samé kdyby.

Matrix na Blu-rayi!

2008-07-26T17:02:00.005+02:00

...konečně.
Když už člověk dorazí z nepovedené dovolené, není nic lepšího, než když na něj doma krom pár pěkných filmů (na poštu dorazil Batman, takže berte Prahu radši obklikou;) čeká také novinka, o které se spekuluje pěkných pár měsíců: Matrix se chystá na BD. Tentokrát s oficiálním datem a cover-arty. Ale nakupujte v Americe, evropské edice jsou jen v samostatných krabičkách, žádná ultimátní kolekce se tu konat nebude. Velká škoda, žádné překvapení.

P.S.: Na óčku právě reprizují "jak já to vidím" s Terezou Kerndlovou. Její klip "Have Some Fun" je jeden z nejhorších, co jsem kdy viděl. Bacha na něj;)

Speed Racer na BD-25!

2008-07-17T13:05:00.005+02:00

Nový film sourozenců Wachovských byl sice finanční propadák, ze kterého se bude Joel Silver pár měsíců oklepávat, navíc sklidil velice rozdílné kritiky, osobně ho ale řadím do nejúžasnějších filmových zážitků tohoto roku. Já vím, je tam infantilní děcko a opice, které spolu pořádají halucinogenní jízdy (za což by někteří jistě rádi označili celý film). Jedno se ale musí nechat - Wachovští mají stále nápadů na rozdávání a do Speed Racera jich vložili nespočet. Není to ale jen o inovaci (celý Speed Racer je z hlediska narace takovou malou revolucí), ale i o tom, s jakou pečlivostí Wachovští komponují, jak do sebe všechno zapadá, samozřejmě i o tom, jak skvěle vypadají triky a jak výborně si kameraman poradil s prací před green-screenem. Mohl bych vychvalovat i dál, ostatně nad závodním finále se rozplývám pokaždé, když na něj padne řeč. Ale to už je všechno stejně na vašem posudku. Proč to říkám - Warneři ohlásili Speed Racera na Blu-rayi.

Jistě, vypadá to vznešeně - třídisková edice. Jenže Blu-ray je z těch tří disků jen jeden, samozřejmě ten filmový. Ostatní jsou DVD - na jednom je hra, na druhém digitální kopie (pro iPod apod.). To všechno by bylo ještě pochopitelné, vždyť 50GB je dost místa jak pro bonusy, tak pro solidně odprezentovaný film. Ty, kteří se těšili, že Speed Racer posune limity formátu zase o kousek dopředu, ale zklamu - Speed Racer je na 25GB, tedy na jednovrstvém BD.
Těch 25GB pak film musí sdílet se třemi bonusy. Ještě pořád to není taková katastrofa, vždyť na jednovrstvých discích už vyšlo spousta filmů, navíc s MPEG-2 kompresí a stejně vypadaly solidně. Jenže nezapomeňte, že Speed Racer má přes dvě hodiny a je plný bit-ratově náročných scén.
Aby toho nebylo málo, Warneři si pro nás přichystali další zklamání - špičkový soundtrack filmu dostane na disku jen SD stopu v podobě Dolby Digital 5.1. Žádné HD audio se nekoná!
Speed si tak zadělává na jedno z největších BD zklamání tohoto roku.
Osobně bych přivítal spíš pořádnou jednodiskovku, než nějakou pitomou DVD hru, kterou stejně nikdo nikdy hrát nebude. Zklamání, Warneři, zklamání.

Titul přibyl do kalendáře.

PSN Video Store s regiony

2008-07-17T01:57:00.009+02:00

Když jsem dneska ráno zapínal Playstation s tím, že vyzkouším přes americký účet Video Store (dále jen VS), trochu jsem narazil. V Playstation Store se mi nabídka videozáložky neobjevila, což jsem původně přisuzoval buďto pomalejším serverům, cache, nebo vlastnímu připojení (UPC poslední týden dělá co může, aby mě vytočilo do ruda...). PSN totiž doteď žádné územní omezení nemělo. Sice máme americký, evropský, nebo třeba japonský Store, každý s jiným obsahem, na každý se navíc musí člověk přihlašovat z jiného účtu. Žádný z nich ale uživatele nikdy neomezoval, takže se Evropané můžou přihlašovat na americký a Američané zas na japonský (pokud se v té hatmatilce vyznají;). S VS se ale na PSN nově objevilo regionální kódování.

Nikdo netušil, jestli vůbec něco podobného v silách Sony je, zvlášť, když neblokuje herní přístupy. PSN VS ale nakonec regionálně blokovaný je a dostanou se na něj jen uživatelé s americkou IP adresou (moc velký IT znalec nejsem, ale změnit IP u PSka asi bude problém...). Ono je to logické, ostatně regiony z DVD nezmizely a přetrvávají i na Blu-rayi, i když v omezené míře. Kdybych měl divoce tipovat, dokonce bych řekl, že jsou regiony na VS dílem Foxů, kteří s nimi dělali čachry i na BD. Jestliže chtělo Sony začít s velkým katalogem, nezbývalo než se podřídit smlouvám. S distribucí filmů jsou všeobecně větší problémy než s distribucí her, pro Sony to navíc určitě znamená mnohem větší zatížení serverů, což by mohl být další důvod pro rozdělení trhů.

Video Store je každopádně slíbený i pro Evropu a jsem si jistý, že na smlouvách už se horlivě pracuje. Vzhledem k tomu, že Čechy mají vlastní Store, se služby jistě dočkáme brzy také.
Podle zahraničních zkušeností trvá stažení SD filmu kolem půl hodiny. Jak SD, tak HD jsou v AVC, kvalitativně je to proti fyzickým nosičům samozřejmě kompromis. SD verze vypadají jako na UMD, HD je zřejmě v 720p (zatím nepotvrzeno), PSko každopádně obojí automaticky přepočítává do FullHD.
Nabízí se také teorie, že Sony čeká s příchodem VS do Evropy kvůli jazykové podpoře. Jak to bude s titulky se neví, je ale dost možné, že až se objeví, spustí Sony i BD-Live podporu dodatečně stahovatelných překladů, která figuruje v BD-Live dotaznících. Věřím, že to by mnozí přivítali víc, než VoD samotné. Uvidíme.

UPDATE: Samé špatné zprávy. Ačkoliv v Sony slíbili, že Evropa bude následovat hned po Americe, podle nejnovějších informací se Video Store tento rok nedožijeme. Zjevně tedy problém není ani technického rázu, ani se neřeší jazykové bariéry, jako spíš licenční potíže. Tak se zdá, že se pořádného VoD ještě chvilku nedožijeme ...

Seriálové novinky: The Cleaner

2008-07-17T00:19:00.004+02:00

Seriálů o drogách, ghettech, narkotických odděleních nebo o obyčejných policistech, kteří se potýkají s lidmi závislými na návykových látkách, není zrovna málo. Navíc je většina z nich dost kvalitní (jeden případ za všechny: The Wire) a vzhledem k tomu, jak je většinou látka náročná (ani komediální Weeds není podívaná pro všechny), tak se jí producenti v rámci mainstreamu poslední dobou radši vyhýbají. The Cleaner (doslovný překlad "Čistič" se moc nehodí, ale výstižnější název mě nenapadá) se tedy odvážně vydává vstříc menšinovému diváctvu, v zádech navíc nemá moc silné produkční zázemí (v CBS se umějí postarat o slušné propadáky jako Jericho, Cleaner zatím působí z hlediska produkce velmi podobně), takže ho na první pohled zřejmě s radostí přehlédnete. Byla by ale škoda nevěnovat mu trochu pozornosti. Nevšímejte si nudné synopse (agentura, která se stará o to, aby se závislí dostali do léčebny) a radši si na padesát minut sami vyzkoušejte, jaké to je být "čističem".

Benjamin Bratt (detektiv z Catwoman, v poslední době stojí za zmínku hlavně role v Soderberghově Guerilla a Andromeda Strain z produkce bratrů Scottových) tu hraje lidskou trosku, člověka, který ještě nedávno neměl žádnou budoucnost. Když mu manželka rodila první dítě, ležel někde na ulici zfetovaný do němoty. V ten den uzavřel s bohem smlouvu - když mu pomůže z tohoto průšvihu, bude za něj dělat "andělskou práci". Na papíře to zní pekelně přitaženě za vlasy, Brattův William je každopádně obyčejný chlápek, který se ve chvíli nouze obrátil na Boha. Asi jako každý. Nedostal odpověď, neroztáhla se nad ním obloha, nebojte, náboženství vám také nikdo nebude cpát. William se z toho ale dostal a v posledních několika letech to Bohu oplácí - stará se o ty, kteří pomoc potřebují stejně, jako kdysi on sám. Má k tomu vlastní tým sestavený z lidí, kterým sám pomohl. Setkávají se v zapadlé dílně a jsou to zajímavé (ne tolik zvláštní, ale charakterově opravdu zajímavé) existence, které mají skvělý dramatický potenciál. Tihle lidé si pak občas odskočí tam, kde je jich třeba. William podotýká, že tohle není žádná zábava, tohle není klasická práce v pravém slova smyslu (i když za ní občas dostanou zaplaceno), ale něco, co je potřeba dělat.

Když už se na ně tedy někdo obrátí, začnou problémového člověka hledat a následně vymýšlí plán, jak ho dostat z průšvihu do léčebny. Nečekejte žádné akční koláže jak z Leverage, i když tvůrci výborný smysl pro tempo rozhodně mají. Je to čistá improvizace, překvapivě ale v Cleanerovi nejde ani tak o katarzi jako takovou, jako spíš o to, co jí předchází a v co vyústí. Jestliže William udělá něco dobrého, automaticky to pro něj neznamená, že bude odměněn, ačkoliv se vás tvůrci po celou stopáž snaží přesvědčit o něčem jiném. Vlastně se právě díky tomuto "povolání" dostává akorát z průšvihu do průšvihu, kteréžto karty jsou odkryty hlavně u něj doma. Tam to kvůli téhle misi dvakrát neklape, obzvlášť děti nemají pro Williamovu víru žádné pochopení. Manželka (krásná Amy Price-Francis, možná jí znáte jako Hankovu milenku z Californication) to tiše trpí, ale vidíte jí na očích, že moc dlouho už zřejmě nevydrží. Tahle špinavá práce prostě leze do života, zvlášť když jí věnujete jeho valnou část.

The Cleaner je špičkové drama, zaskočilo mě doslova nepřipraveného (na konci prvního dílu nebylo k slzám daleko). Trochu mu škodí scénáristická doslovnost (monology s Bohem se nám snaží skoro až násilně poodhalit historii postavy, stejně tak některé rodinné rozhovory, to je ale jistě problém hlavně prvního dílu), každopádně postavy si velmi rychle oblíbíte (William je drsňák, který už od života o moc větší mizérii čekat opravdu nemusí, jeho kolegové /v čele se sexy Grace Park z BattleStar Galactica/ pak i přes své vlastní problémy nepostrádají na sympatičnosti), což je všechno, co je u podobné látky potřeba. Jako velký ateista jsem se dost bál náboženské stránky, ale Williamova víra je do příběhu zakomponována zkušeně nenásilně a jenom posilňuje drama, kterým si díky tomu postava prochází.

Sony na E3 - přepis

2008-07-15T22:19:00.005+02:00

Prezentaci Sony jsem sledoval rovnou živě (díky gamespotu). Do online místnosti jsem vstoupil v tu pravou chvíli - Jack Tretton zrovna zapnul demo Little Big Planet. Nebylo to ale obyčejné demo - jelikož si v LBP můžou hráči budovat levely sami, Tretton vstoupil do takové interaktivní mapy, ve které mohl prezentovat novinky přímo během hraní. Se svou postavičkou tak proběhl levelem, ve kterém shrnul prodeje hardwaru a jejich očekávaný vývoj a nové ceny pro zaběhlé herní tituly.
Prezentace:

Poté přišlo na scénu PS2, stále nejprodávanější herní konzole všech dob. Tretton připomíná, jak velkou softwarovou podporu konzole stále má, načež spouští prezentaci her pro rok 2009.
Playstation 2 bude v prodeji nově za $299 v bundlu s Lego Batmanem (což je hra, ne skládanice;) a Justice League: New Frontier DVD.
Na řadu přichází prezentace Playstation Network (PSN). Tretton připomíná nový facelift. Od roku 2006 bylo staženo přes 180 milionů souborů, což na podzim bude možnéi přes PC.
Je představen nový herní titul: Ratchet and Clank Future: Quest for Booty (Insomniac Games) - exkluzivně pro PSN. Je to nový typ hry - měla by být kratší a levnější. Těžko říct, jestli se pro něco podobného hodí používat pojem "nový typ hry", ale co...
Další videoprezentace odhaluje i jiné herní tituly pro PSN - Crash Commando, Pixel Junk Eden, Pain: Amusement Park, Flower, Siren - Blood Curse, Rag Doll and Kung Fu...

Prezentace GT-TV (Gran Turismo TV). Přes tuto službu bude možné sledovat nejen závody kolem celého světa (třeba japonské Super-GT), ale i automobilové pořady včetně britského Top Gear! To vše na PSN s novým GT5 od 1.srpna.
Konečně Tretton začíná mluvit o PS Home. Mluví o už dříve zmíněné integraci multimediálního obsahu, podotýká, kolik herních vývojářů se podílí na exkluzivním obsahu (EA, Activision, Lucas Arts), načež je puštěna videoprezentace. Od posledních obrázků a videí vypadá Home mnohem lépe ... vlastně vypadá výborně.

PSN Movie Downloads. Sony konečně přináší VoD pro Playstation 3 (smlouvy stihlo uzavřít se studii Sony, Fox, MGM, Lionsgate, Warner, Paramount, Disney). Filmy a pořady stáhnutelné jak v SD, tak HD. TV seriály od $1.99 za epizodu, filmy od $5.99 do $14.99 za kus. Integrace do PS-Store - nahoře v PSN je přepnutelná složka Video Store. Filmy jsou přenosné na PSP.
Seznam filmů vypadá na začátky HODNĚ obsáhle. MovieDownload funguje podobně jako PS-Store, před koupí se na kartě dozvíme všechny důležité informace (navíc je možné přímo streamovat trailer).
PSN Movie Downloads je překvapivě dostupné v US už DNES! Čekejte další update, datum pro EU zatím neznámé.

Na řadu přichází PSP. V prodeji bude nový balíček se stříbrným PSP slim, Ratchetem a Clankem (Size matters) a National treasure 2 na UMD, to vše za $199.
Další nové hry na PSP: Resistance: Retribution. Hra vypadá velmi podobně jako první Resistance na PS3. Další tituly: StarWars: Force Unleashed, Madden 09, Loco Roco 2, NBA 09, Super Stardust Portable, Patapon 2...

Na konci měsíce bude nově dostupné Life with Playstation, v jehož rámci byla mimochodem uzavřena exkluzivní smlouva s Googlem.

PS3 přichází na trh v nové verzi. 80GB balení za stejnou cenu ($399) s novým SKU (lehčí, méně hřeje, méně žere...). Trocha hypeu kolem developmentu her, což následuje videoprezentace novinek - Little Big Planet, druhé Motorstorm a Resistance, Resident Evil 5...
God of War III přichází na Playstation 3! O tom už se spekulovalo hodně dlouho a fanoušci v příchod GoW na konzoli opravdu doufali. Alespoň malá náplast přes ránu způsobenou včerejší "zradou Final Fantasy".
Trailer:

Další herní novinky ve zkratce: MAG, online střílečka pro až 256 hráčů! Premiéru si odbývá trailer na inFAMOUS. Ta hra vypadá božsky!
Trailer:

Toť vše. Moc překvapení se nekonalo, ale to po včerejšku asi už nikdo nečekal. Trailery průběžně doplním, určitě se později vrátíme k některým tématům (minimálně k Movie Download Service) a podrobněji je rozebereme.

Microsoft vrací úder

2008-07-14T22:10:00.005+02:00

Xbox Live se na podzim dožije kompletní renovace, Microsoft se se svou konzolí zaměří na sociální síť, evropský trh a multimediální software. Nestačí? A už jste slyšeli, že Final Fantasy XIII bude první díl série, který nebude exkluzivně na Playstationu? Tušíte správně, hra totiž vyjde souběžně jak na soňácké mašině, tak na Xboxu.

Pro herní komunitu je to celkem velký šok. Spekulace o FF na XB už sice internetem párkrát proletěly, ale lidé jim nedávali moc velkou váhu. FF přece patří jenom na Playstation, říkali. Jenže u Square Enix si myslí něco jiného a rozhodli se, že třinácté Final Fantasy vyjde i ve verzi pro Xbox 360. Důvod? Množství prodaného hardwaru. Playstation 3 holt nemá dost velkou uživatelskou základnu, pro SE se tento trh stal moc malý a málo atraktivní. Na závěr jeden uživatelský komentář: "This is possibly Bigger than Jesus. " ... to jen abyste pochopili, co něco takového pro konzolisty znamená.
S uživatelskou základnou souvisí i další novinka z E3. Xbox snižuje ceny a nasazuje nové modely. Hodlá se zaměřit hlavně na Evropu, ve které dlouhodobě ztrácí nejen vůči Wii, ale i Playstationu 3. S dravější cenovou politikou hodlá opět dobýt evropská herní doupata.

Poslední zpráva není o moc méně zajímavá. Jak už jsem avizoval na začátku, Xbox Live se dožije kompletně nového interface. Ten bude v 3D, přinese novou verzi avatarů (podezřele připomínajících Mii z Wii) a širší implementaci Netflixu, který chystá rozšíření katalogu o dalších 10 000 titulů (dohromady jich tedy bude přes dvacet tisíc). Sledování filmů z Netflixu bude možné i v rámci komunit (až osm uživatelů najednou), což zas podezřele připomíná koncept Home. V rámci X-box Live budete moct sdílet fotografie, hudbu a další soubory, stahovat filmy a sledovat je ve virtuálních místnostech. Váš avatar bude nejen obličej, ale rovnou celá postavička, jejíž vzhled bude samozřejmě kompletně na vás. V rámci her se pak bude pro avatary odemykat exkluzivní obsah.
Je jasné, že Microsoft se s Xboxem hodlá zaměřit na tvorbu sociálních komunit. Je to trochu prudká změna oproti současné politice - konzoli profilovaly hlavně first-person střílečky a akční tituly, kde se lidé sice také předháněli v rámci Live, ale nevznikaly "neherní" sociální komunity, kterým teď MS dává zelenou (hlavně smlouvou s Netflixem a jeho implementací do Live). Videa z Netflixu jsou v SD, zbylý menší katalog pak v HD (ten MS hodlá rozšířit o cca 700 titulů).
Nový vzhled:

Je to jistě reakce na úspěch Wii a strategii PSN, jehož Home většinu podobných funkcí avizuje už dva roky. Microsoft byl holt opět rychlejší, uvidíme, jak bude Sony reagovat zítra. Ostatně soňáci slíbili, že Movie Download Service ohlásí na E3, otázkou teď je, jaká mají v rukávu skrytá esa. Pokud žádná nemají, měli by se strachovat. PS3 sice upevňuje svojí pozici na trhu (v Japonsku je Xbox prakticky mrtvý, v Evropě a Austrálii PS3 už dlouho vede, jen v Severní Americe Sony stále prohrává), cenový propad (o $50), nové verze a podzimový megaupdate všech zmíněných novinek by ale mohl situaci opět obrátit. Playstation teď navíc ztratil jeden důležitý exkluzivní titul (je to horší, než kdyby ztratil exkluzivitu MGS4, který prudce navýšil prodeje), zítřejší tiskovka by tedy radši měla přinést něco opravdu bombastického, nebo bude veselo.

P.S.: Nový trailer z E3 zde. Ta hra vypadá neskutečně, a to jsem předešlými díly nedotčený.

Komisař Rex je zpět

2008-07-14T21:46:00.002+02:00

Událost letní sezóny? Pro někoho určitě ... ne. Na Novu se vrátil oblíbený psí detektiv. Herecké obsazení je skoro kompletně nové, inteligentního chlupáče si střihnul už bůh-ví-kolikátý vlčák (pardon, německý ovčák), koncept je ale pořád stejný. Pekelně složité případy neřeší detektivní elita, nýbrž studený psí čumák. Tentokrát navíc s italským štábem a zanedlouho i v italských reáliích.
Podívejme se na první díl - největší drama (pokud vynecháme konečné dilema "vzít, či nevzít čokla pod vlastní ochranné křídlo?") vzniká v okamžiku, kdy je podezřelý na útěku. Nasedá no motocykl a ujíždí parkem. Zatímco detektivové se courají k autu, zvířecí rek Rex se pouští do čtyřnohého pronásledování. Během toho se dozvíme několik věcí - Rex má v hlavě kompletní mapu městského parku a perfektně zvládá práci se zahradní technikou. Navíc je neunavitelný. Zločince samozřejmě chytí sám, aby ho pak detektivové už jen dorazili. Napětí v takové honičce nevzniká žádné a to bohužel platí pro celý seriál. Postavit do hlavní role zvířecího hrdinu je totiž něco, co nemůže fungovat dlouho. Komisař Rex přežil sám sebe a je s podivem, že mají o něco podobného lidé ještě zájem.

V době kriminálek z Las Vegas, New Yorku, Miami a zanedlouho třeba z Anděla; v době, kdy případy řeší čísla (Vražedná čísla), mikroskopy (CSI), masoví vrazi (Dexter), upíři (Moonlight), nebo labilní detektivové (Life), je chlupatý miláček v roli detektiva to nejméně atraktivní téma, k jakému se vracet. Už ani ty znuděné důchodce nemůže bavit sledování smutného pohledu nejlepšího přítele člověka, obzvlášť pak to, jak s ním komunikují lidé kolem - vrazi z něho mají strach, detektivové ho mají za modlu a mluví s ním jak senilní babička se svou snídaní. Odpověď z něj samozřejmě nevypáčí, ale navzájem si perfektně rozumí. Přes polovinu stopáže pak tvoří záběry na psa, kterak kroutí hlavou, střihá ušima, vrčí, štěká, nebo se oblizuje. Tohle roztomilé pomrkávání na emociálně slabší diváctvo před pár lety možná ještě fungovalo, dneska je ale i naprosto obyčejný divák napumpovaný adrenalinem z áčkové americké produkce (ta německá, nutno podotknout, rozhodně nezaostává, viz. Klaun a Kobra 11) a tohle hloupé a pomalé řešení případů už ho nezajímá. Pokud si navíc chce užít nějaké scénáristicky laciné dojemné příběhy, skočí třeba za sestřičkou Stefanie, nebo do naší Ulice. Rex je něco mezi tím a výletem do psího útulku, něco, co dneska nemá šanci uspět. Jeho nasazení do prime-timeu nerozumím, stejně tak nechápu, proč se za chlupatým monstrem vrací Nova a ne třeba Prima, která staré díly reprizovala jak o život. Rex by si měl skočit do Srstkova Chcete mě?, aby se konečně dozvěděl krutou pravdu: NE!

P.S.: Nový hlavní hrdina (ten lidský) vypadá jak Jerry Bruckheimer po plastické operaci!

Seriálové novinky: Leverage

2008-07-13T15:28:00.001+02:00

Když před pár lety přišel Steven Soderbergh s Dannyho parťáky, znamenalo to pro film příjemné osvěžení. Podobný skupinový buddy film tu dlouho nebyl a kupodivu se ho nikdo ani později nesnažil napodobit. Snad proto, že se Soderberghem na Parťácích spolupracovala skoro každá větší hollywoodská hvězda. Pozice následovníka tak zůstala na dalších dílech, které daly dohromady trilogii, každopádně podobně laděných filmů najdete ve videopůjčovnách poskromnu a žádný z nich nemá šanci zazářit tak oslnivě, jako tým George Clooneyho. Tohle "prokletí" se snaží prolomit kupodivu až seriál. Možná vám to tak na první pohled nebude připadat, ale Leverage má všechny atributy Dannyho parťáků a po dlouhé době je to první dílo, které se jim v mnohém přibližuje. Samozřejmě nedosahuje jejich kvalit, ať už kvůli nižším produkčním nákladům, nebo menší koncentraci hvězd. Seriál je to ale velmi zajímavý.

Jeho hlavním hrdinou je předčasný důchodce, člověk, který dříve pracoval jako likvidátor pojistných událostí. Nutno podotknout, že byl nejlepší v oboru. Z rodinných důvodů ale práce nechal, takže teď žije sám a nedělá pro jistotu vůbec nic. Jednoho dne na jeho dveře zaklepe majitel jisté společnosti, které byly zcizeny důležité dokumenty. Konkurence by je samozřejmě mohla využít ve svůj prospěch, což by pro jiné firmy mohlo znamenat brzký bankrot. Ředitel se tedy obrací na člověka, který má všechny předpoklady k zajištění zcizených materiálů. Není to sice zločinec, ale jako likvidátor pojistných událostí si dříve tykal se spoustou lumpů a navíc se vyzná v zajišťování citlivých dokumentů. Po chvilce přemlouvání se tedy Nate Ford (Timothy Hutton) vydává zpět do terénu. Než se ale pustí do loupeže, musí sestavit tým plný profesionálů - přidává se k němu počítačový expert, mistr bojových umění, šikovná atletka a posléze i nadaná herečka. Co takový tým pod vedením vychytralého člověka dovede? Budete se divit, společně totiž sehrávají mistrné zločinné akty, na které je díky týmové souhře radost koukat. A jak divákovi zřejmě brzy dojde, ačkoliv tomu tak původně nemělo být, tenhle tým se dá velmi rychle dohromady i na další akci. Jelikož je ale jejich zaměstnavatel na té první podvede, příští díly už nebudou o loupení na zakázku, ale o loupení od velkých firem pro "malé" lidi, pro jejich oběti. Cena? Žádná. Náš tým neloupí jen pro své zaměstnance, kousek koláče si vždycky ukousne i pro sebe. Od bezohledných velikánů krade z principu, když si to firma zaslouží nějakou křivárnou.

Ze zatím zmíněných seriálů na mediatory je Leverage první, který mě alespoň trochu zaujal. Buduje na chytré zápletce a lišáckém pošťuchování hlavních hrdinů, kteří přes drobné neshody dovedou dirigovat akci dokonalou jak vystoupení předního světového orchestru. Podobnost se sérií Dannyho parťáků je nevyvratitelná, pokud ale budete ignorovat hudbu (která je vážně na chlup stejná), nebudete to Leverage zazlívat. Sice zprvu jede ve stejných kolejích, ale brzy si začne šlapat vlastní cestičku.

Hlavně se nenechat zmást prvním dojmem. Herci vypadají jak z béčkové maďarské koprodukce a také tak hrají, expozice je navíc trochu krkolomná a zprvu nezaujme. Během druhé poloviny se ale všechno rychle spraví, seriál dostane tempo a pak šlape jak hodinky. Dokonce ti nesympaticky vypadající herci (krom Christiana Kanea a Saula Rubinka jako šéfa společnosti asi neznáte nikoho) začnou dobře hrát. V okamžik, kdy se náš tým vydává na odvetnou akci a jeho členové už vědí, že budou i nadále spolupracovat, se z Leverage stává inteligentní zábava. Působí netuctově, což na ní možná oceníte nejvíc. Z letošních nováčků jeden z prvních favoritů, který by to, pokud se bude držet té vlastní cestičky, mohl dotáhnout i dále. Dokonce je celkem jasné, kudy by se mohla ubírat hlavní zápletka, ačkoliv o ní v prvním dílu není ani zmínka - boj proti nějaké nadnárodní společnosti prohnilé od sklepa až na půdu, jejíž ředitel bude zosobněn nějakým charismatickým hercem bez špetky svědomí, se přímo nabízí. Něco takového by se určitě zamlouvalo i více lidem.

SpursEngine a DVD 2.0 - zázrak od Toshiby

2008-07-02T01:26:00.010+02:00

Přezdívají mu "Blu-ray killer" a je to poslední z technologických zázraků, který vyšel z laboratoří Toshiby. Ta SpursEngine prezentuje jako pomstu za HD DVD, tato technologie má totiž spasit klasická DVDčka, zpomalit nástup VoD a absolutně zlikvidovat Blu-ray. Co se za názvem SpursEngine skrývá a jaký má tato technologie potenciál?

Nejdůležitější je samozřejmě vědět, jak celý tenhle zázrak pracuje, takže pro začátek trocha techniky:
Budete se zřejmě divit, ale SpursEngine vznikl na základě Cell procesoru. Jinými slovy: Blu-ray má padnout díky technologii, která ho dostala tam, kde je dnes. Původní Cell processor totiž funguje jako výpočetní jednotka Playstationu 3, je to společný vynález Sony, Toshiby a IBM. Zatímco Cell v PS3 vzniká 65nm technologií, má 8 jader a běží na frekvenci přes 3Ghz, Cell, na kterém pracuje Toshiba, má pouze 4 jádra a běží na frekvenci kolem 1,5Ghz. Navíc bude vyráběn 45nm technologií, díky čemuž bude vyžadovat menší množství energie (mluví se o 10-30W), sníží se tím i cena. Tolik k technice, teď ta pro nás důležitější - praktická - část.

SpursEngine budeme potkávat také pod názvem Quad Core HD Processor a jak už napovídá obrázek, jedná se o zařízení, které zpracovává video. Aby jsme pochopili následující text, musíme se podívat pár měsíců zpět, kdy velmi rychle po zrušení formátu HD DVD Toshiba oznámila DVD 2.0, poslední pokus o obsazení zásadní pozice na trhu domácích zábavy. DVD 2.0 není nová technologie zápisu na média, ale nová technologie výroby hardwaru, který média čte. S příchodem DVD 2.0 se sice očekává, že na disku přibudou nějaké softwarové funkce, ale narozdíl od HD technologií bude disk stále plně kompatibilní se všemi starými DVD přehrávači. Pokud ale DVD strčíte do přehrávače 2.0 (nemusí to být nové DVD, můžete si vybrat jakýkoliv disk ze své sbírky, třeba ten úplně první), přístroj se postará o upsampling do vysokého rozlišení. Nedá se to přímo označit za HD, neboť rozlišením nespadá do žádné normy, každopádně přehrávače DVD 2.0 budou upscalovat SD DVD do hybridního 960p.

Výsledky jsou podle všeho úchvatné a odborníci z prvních prezentací odcházeli unešení (viz. obrázek). DVD 2.0 dokáže z jakéhokoliv DVDčka ve vaší sbírce udělat film, který vypadá jak na Blu-rayi. Klasické upscalingové přehrávače se s tím nedají srovnávat, Toshiba vyvinula nové, podle vlastních slov revoluční algoritmy, které jsou schopné nevídaných výsledků. To všechno samozřejmě díky technologii SpursEngine, která krom jiného algoritmy obsahuje, a díky obrovskému výpočetnímu výkonu Cell procesoru. Upkonverze samozřejmě probíhá real-time, stejně jako další softwarové úpravy nedokonalého videa.
Technologie SpursEngine na Cell čipu neslibuje jen real-time zpracování videa, ale také real-time 3-D animaci snímaných objektů. Na nové řadě notebooků Qosmio, které přinesou SpursEngine jako první, bude integrovaná kamera. Ta zachycuje výrazy v obličeji a v Cell procesoru je pak zpracovává do 3-D animovaných objektů. Díky tomu navíc můžou různé grimasy ovládat přehrávání multimédií. Tady ale snímací schopnosti SpursEnginu nekončí, to samé totiž technologie dovede při snímání gest rukou. Třeba překřížením ukazováčků může divák stopnout běžící film, nebo mávnutím ruky vypnout celý notebook. Technologie by měla pracovat do vzdálenosti 3.3metru.

Ještě není jisté, zda SpursEngine na stand-alone přehrávačích bude obsahovat obě z posledních funkcí (Face-recognition a Gesture control), každopádně podle prvních testů je technologie velmi funkční a vpravdě praktická. Co si budeme povídat, není nic lepšího než vypnout celý domácí multimediální systém mávnutím ruky z postele. Toshibě právě na této technologii hodně záleží, notebooky s QC HD procesorem a SpursEngine technologií si odbudou premiéru někdy během léta až podzimu a kupodivu budou neskutečně levné:

... jejich cena se bude pohybovat kolem směšných $1500!
SpursEngine navíc podporuje už tak dost výkonný Intel Core 2 Duo (v Qosmiu bude nová generace, pro kterou ještě nebyly zveřejněny rychlosti jader) ve výpočetních pracech při encodingu nebo střihu videa ("co trvalo hodiny zabere deset minut").
Přítomnost Cell procesorů v notebooku ale přecejen má jednu nevýhodu - i přes zlepšení výrobních technologií je procesor stále velmi náročný co se energie týče a jeho zapnutí by snížilo životnost baterie notebooku ze čtyř hodin na čtyřicet minut. SpursEngine proto bude možné používat jen po zapojení přístroje do napájení, jinak je Cell vypnutý. Proto je také v noteboocích přítomná grafická karta, o jejíž práci by se jinak procesor postaral.

Toshiba nehodlá SpursEngine integrovat jen do svých notebooků a DVD přehrávačů, technologie se objeví i v nových řadách televizorů a v budoucnu v dalších spotřebičích. Možnosti video-processingu jsou totiž díky silnému výpočetnímu jádru téměř neomezené. SpursEngine nedokáže jen upscalovat DVD a standartní vysílání, ale i jinak pracovat s obrazem - jako třeba pokročilé zoomování (které se jistě hodí při sportovních přenosech).

Nás zajímá hlavně to, jaký bude mít SpursEngine dopad na trh s filmovými nosiči. DVD 2.0 je za dveřmi, DVD Forum už ho schválilo a jeho nástup se dá čekat ještě během tohoto roku. Krom toho DVD Formu 11.června schválilo tzv. DVD Download DL. Nikdo neví, co přesně to může znamenat, ale podle názvu se pravděpodobně bude jednat o funkci podobnou BD-Live, která by se na DVDčkách mohla objevit. Opakuji - poradí si s ní přehrávač 2.0, ale disk bude nadále přehrávatelný i na starších playerech.
Útok Toshiby s DVD 2.0 by mohl být dost znatelný, všechno ale bude záležet na tom, jestli se od "HD válek" poučila. V jejich rámci byla totiž jednou z příčin pádu sólová jízda společnosti - Toshiba nenechala hardware vyrábět nikoho jiného a na trhu si vytvořila monopol. Podobný přístup by mohl pro DVD 2.0 znamenat brzký konec, Toshiba sice má pořád podporu DVD Fóra, které drží v hrsti všechny studia, to ale automaticky neznamená, že by se někdo z velkých hráčů (Sony určitě ne, Warner a Disney stěží) chtěl na distribuci a podpoře technologie podílet. O výrobcích HW už ani nemluvě, ti by si sami podráželi nohy a navíc většina z nich spadá i pod BDA. Toshiba tak zřejmě opět zůstane sama. Bude prodávat výborný hardware, který prodlouží život DVD, ale zřejmě nepřinese nic víc, protože nebude mít nikoho, kdo by se podílel na tvorbě 2.0 obsahu.

SpursEngine každopádně zůstane naživu. Jeho cena v SA playerech bude zřejmě velmi nízká a díky tomu dostane zákazník něco, po čem jistě touží od okamžiku, kdy spatřil HDTV vysílání - svou DVD kolekci v úchvatném HD, aniž by musel obměňovat disky. Blu-ray to jistě zpomalí, ale těžko naprosto zastaví. Na to už je trochu pozdě.
Technologie SpursEngine slibuje ohromné změny ve videotechnice a videoprocessingu. Otázkou zůstává, jak dlouho bude trvat ostatním výrobcům, než přijdou s něčím podobným. Sony má přece v Playstationu několikrát výkonnější výpočetní systém a Cell procesory se zanedlouho budou jistě využívat i jinde. Toshiba se ale svých algoritmů určitě nevzdá a tak by mohla být jedinou spásou našich starých DVD kolekcí v době domácího HD kina. SpursEngine je bezpochyby technologický zázrak, který přináší upscalovací výsledky, jaké si nikdo z nás netroufnul představit. Bude zajímavé sledovat jeho vývoj a to, jak se ho Toshibě (ne)bude dařit prosazovat. Ne, že bych fandil konkurentovi BD, ale jako přestupní technologie při nedostatku HD titulů by mohl SpursEngine zpracovávající stará DVD fungovat skvěle.

Playstation Trophies: update už zítra

2008-07-01T18:11:00.007+02:00

Fanoušsci Playstationu teď asi odpočítávají poslední hodiny do příštího firmware updatu, zatímco X-boxáři pomalu ztrácejí argumenty v diskuzích na téma X-box vs. Playstation. Zítřejší firmware update (2.40) totiž přináší dvě novinky, po kterých herní svět touží už od prvního dne, kdy se Playstation objevil v krámech: Playstation Trophies a XMB-in-game.
Obojí Sony slibuje už dlouho a pro herní komunitu jsou to velmi zásadní funkce. XMB-in-game je možnost spuštění základního křížového menu přes hru, tedy jako jakýsi overlay, díky kterému kvůli vstupu do menu nemusíte hru vypínat. Znamená to mimo jiné, že si během hraní můžete vytvořit hudební playlist a poslouchat vlastní hudbu, chatovat s přáteli, nebo upravovat nastavení (třeba pokud chcete během hraní připojit bluetooth headset). V XMB-in-game můžete projíždět i soubory uložené na harddisku (ačkoliv pouze jako thumbnails) a když už člověka něco nebaví, může si skočit rovnou do jiné hry - aniž by musel tu současně běžící manuálně vypínat (to samozřejmě udělá sama, celý proces přepnutí z jedné hry do druhé tak zabere mnohem méně času). No a samozřejmě si během hraní můžete kontrolovat vlastní trofeje a trofeje kamarádů.

Pro člověka, kterého hraní her zatím minulo, to bude zřejmě těžko pochopitelná funkce. Sám jsem jí zprvu moc nerozumněl, každopádně Playstation Trophies by mohlo konečně zastínit slavné X-box Live. Zjednodušeně řečeno je to jistá forma sociální interakce, hráči trofeje používají ke srovnávání vlastních herních výkonů. Určitý postup ve hře pro člověka s gamepadem v ruce znamená odemknutí nové trofeje, díky kterému se dostává do dalšího levelu. Takové trofeje pak hráčům slouží k chlubení se vlastními výkony, ale také k odemikání různých bonusů mimo hru - ty budou zřejmě on-line a ve formě videí, herních plug-inů, nebo podobných drobností.

Tady ale interaktivita nekončí, možná naopak začíná. Live od Microsoftu se zanedlouho začne krčit v rohu, protože to, co přinese integrace Trophies do on-line herního světa PSN by mohlo znamenat drobnou revoluci. Alespoň si to myslí někteří pozorovatelé, PS-Trophies totiž bude integrované do připravovaného Home. Řeči o tom, jaké má tato služba zpoždění, stranou - během E3 se jistě dozvíme víc, důležité teď je, jak bude služba s Trophies fungovat.

Odemknutmí konkrétních trofejí totiž hráč bude získávat ve virtuální realitě Home jisté body, které mu zajistí vyšší sociální postavení, nebo jiné výhody. Jinými slovy: vedete druhý život s avatarem v Home a chcete, aby ten život za něco stál? V tom případě hrajte a odemykejte trofeje, díky nim se totiž avatarovi otevřou nové možnosti. Na detaily si opět budeme zřejmě muset počkat na E3 (za čtrnáct dní), podobná interakce by ale mohla - krom většího počtu herních závisláků;) - přinést do herního světa opravdu malou revoluci, oproti které budou komunity na X-box Live blednout závistí.

Vyloučená samozřejmě není ani interakce v dalších on-line službách na PSN - od slibovaného Movie Download Service přes PS-Store k nově ohlášenému Life with Playstation, tady všude může hráč získávat otevíráním trofejí jisté výhody, nebo služby zdarma - což určitě platí i o Home, se kterým bude zbytek služeb také úzce provázán. Vzniká tak ohromná on-line komunita, která nemá obdoby nejen v herním světě, ale ani v dalších platformách. Kdo ještě říká, že budoucnost není on-line?