Většinou horor, občas komedie: Supernatural

Na Supernatural (česky Lovci duchů, momentálně běží na Prima Cool s dost odpudivým dabingem) už jsem stačil pět ódy na MovieZone a podle ohlasu v diskuzi se nedá říct, že by se jednalo o neoprávněné nadšení. Ten seriál má neskutečně vzestupnou tendenci a ačkoliv nejnovější - podle všeho poslední - řada po dlouhé době prokazuje kvalitativní stagnaci, pořád je to jeden z nejlepších seriálů, které americká televizní produkce dokázala v posledních letech vyplodit. Což samozřejmě nemůže brát vážně nikdo, kdo viděl pouze první série.

Co je na Supernaturalu tak skvělého? Těží z neotřepané dějové linky (fungující na pozadí těch největších hororových klišé) a hravosti tvůrců. Nic víc ke slávě prakticky nepotřebuje. Supernatural velmi opatrně balancuje na hranici vážného seriálu a seriálu parodického, který si utahuje snad z veškerých hollywoodských postupů, z kultovních filmů a dokonce z televizní produkce.

Tuhle skoro až komediální stránku, kterou po dlouhé době připomněla nejnovější epizoda (S5E08), vždycky zastře hlavní děj, jehož vážnost logicky převažuje. Zpravidla ale platí, že čím větší filmový fanoušek, tím víc ocení, s jakou hravostí se tvůrci do podobných epizod pouští. Vezměme si za příklad zmiňovanou poslední epizodu. Sam a Dean, hlavní postavy celého seriálu, jsou uvězněni ve falešném světě tzv. Trickstera, tedy postavy, která dokáže vytvářet dokonalé iluze prakticky čehokoliv, tedy svým způsobem ovládat realitu.

Sam a Dean se ocitají v nemocničním prostředí, načež zjišťují, že se z nich staly hlavní postavy praštěného lékařského sitcomu. Pár minut na to už jsou z nich soutěžící v japonském pořadu "Nutcracker" (jehož pointu, předpokládám, není potřeba rozepisovat;), pak pro změnu protagonisté reklamy na prášky proti pohlavním chorobám, pak kriminálky CSI, pak Knight Ridera (!!!) ... jak  říkám, neskutečně hravá epizoda.

Nejkrásnější na ní je právě to, jak si režisér, scénáristé i zbytek štábu perfektně utahují ze zaběhlých žánrových stylů. V alternativním CSI si Sam a Dean v noční scéně neustále nandavají a sundavají sluneční brýle, přičemž vrhají významné pohledy do dálky, do nebe, nebo do mrtvoly (Horacia z CSI Miami pozná i seriálový analfabet). V sitcomu z nemocničního prostředí má sestřička dramatický proslov o Samových pocitech z operace (za slzopudné hudby), v reklamě zas postavy vzpomínají, jak jim bylo předtím, než jejich organismus napadla zákeřná nemoc ... jsou to krásně provařené postupy, ze kterých si Supernatural dělá patřičnou legraci. Při Samově převtělení do Deanova vozu á la Knight Rider už jsem slzil smíchy.

Přitom celou epizodu uzavírá odhalení jedné z nejdůležitějších postav posledních několika sezón, která přináší důležitý dějový zvrat. Takhle to bývá ve všech epizodách, které nějak parodují subkulturu, utahují si ze zaběhlých tvůrčích postupů, nebo jednoduše citují z filmů. Podobných odkazů najdete napříč pěti sériemi Supernaturalu nepřeberné množství a všechny fungují naprosto dokonale. A pak, po legraci zabalené ve vážném hávu: BUM. Zvrat jak poleno.

Na seriálu je obdivuhodná nejen dějová linie, která se za poslední dvě a půl sezóny rozrostla do nepředvídatelných rozměrů. Jsou to právě takovéhle drobnosti, které z něj dělají zábavu o několika rozměrech. Bezduché vyplňování stopáže mezi začátkem a koncem sezóny se nekoná. Děj se neustále hýbe kupředu a když už odpočívá, jsou to odpočinky stylové. Viz tato epizoda nebo ta, kde se Sam a Dean nechávali zmlátit postavou, kterou hrála Paris Hilton. Koho hrála? Norského boha, imitujícího celebrity ... a zrovna imitoval Paris Hilton. Sledovat prototyp celebrity, jak jízlivě komentuje tento fenomén (a fenomén čivav!), je k nezaplacení. Stejně tak Supernatural jako takový.