Smrt filmovému plakátu?

Při brouzdání internetových vod jsem narazil na krátké video, které slouží jako jakási experimentální náhražka klasického filmového plakátu. Idea je taková, že místo tištěného posteru vystavíte na obdiv displej, na kterém se digitální plakáty mohou střídat jak často se člověku zachce. To samozřejmě není nic revolučního, ostatně podobně koncipované jsou dneska třeba reklamy ve velkoobchodních centrech, hotelech a podobně, kde se na plazmě zobrazují klasické videoreklamy. Čert ví, možná už někde to samé používají na zobrazování klasických posterů. Tohle video bylo zvláštní ještě něčím.

Vzniklo na objednávku lidí od Hallmarku a točeno bylo na RED ONE kameru. Téhle technologii fandím hodně, výjimečně ale nepíšu novinku kvůli ní - ostatně stejného výsledku by se dalo dosáhnout prakticky jakoukoliv videokamerou. Kouzlo nápadu se skrývá v tom, že se plakát hýbe:

Living Movie Poster - Diplomacy from Alexx Henry on Vimeo.

Na 1timstreet o něm mluví jako o revoluci a předpokládají, že by za nějakých pět let mohl být součástí klasické filmové propagace. Zas tak světle jeho budoucnost nevidím, ostatně je tu pár faktorů, které tomu budou bránit - vznik takového "plakátu" bude časově i finančně jistě náročnější a distribuce potřebných zobrazovačů mnnohem dražší. Samozřejmě by se pak ušetřilo jinde (plakáty by se nemusely vozit), tohle jsou ale celkem zásadní negativa, na která každý slyší. Do budoucnosti podobné té v Minority Report, kde na člověka mluví i Corn Flakes, máme ještě daleko.

Narazil jsem na něj čirou náhodou a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby podobný způsob tvorby plakátů někdo zkoušel už předtím. Takže to berte spíš jako kuriozitu, o kterou se chci podělit a se kterou se budeme - dá-li Pánbůh - za pár desítek let vídat v kinech. Ono koukat na pohyblivý plakát má něco do sebe, jenže ty tištěné také mají své kouzlo, nemluvě o tom, že se na nich výtvarník může mnohem víc vyblbnout.