Warner se přesouvá do 6k

Trvalo to více jak půl století, než si filmová studia uvědomila, jak důležitá je pro ně archivace filmových kopií. Do té doby něco jako rozsáhle archivy prakticky neexistovalo a filmové negativy byly ponechány na pospas osudu. Není divu, že devadesát procent němých filmů se proto ztratilo jednou provždy. Větší iniciativa k uchování kopií ve stabilních podmínkách vznikala až na konci čtyřicátých let, přičemž největší kroky udělalo MGM a The American Film Institute v letech šedesátých a sedmdesátých.
Víceméně by se dalo říct, že myšlenka rozsáhlých filmových archivů vznikla až s příchodem televize a o několik desítek let později začala být brána mnohem víc vážně, když se objevily první možnosti opětovně využít kopie k produkci v rámci domácí zábavy. Studia si uvědomila finanční potenciál, který se skýtá i ve starých filmech a v osmdesátých letech začaly první velké restaurace původních negativů (o něž se mimochodem z nemalé části zasloužili také Spielberg a Scorsese, když si uvědomili, že ani jejich pár let staré filmy nejsou koukatelné).

Tzv. remastering obrazu je dneska celkem běžná věc. K dalším postprodukčním úpravám musí dojít skoro pokaždé, když vychází nějaký větší film, jehož původ se datuje několik desetiletí zpět. Původní negativ byl dříve opravován pouze chemicky, digitální technologie ale dneska dokáže zachránit mnohem větší množství obrazových informací a s filmovým pásem dokáže divy.

Nedávno třeba skončil proces remasteringu trilogie Kmotra, který trval víc jak dva roky. Původní negativy, které byly leckdy v opravdu mizerném stavu a musely se doslova skládat dohromady z různých zdrojů (film byl archivován v různých částech na několika místech), se pomocí Spirit Datacine a Filmlight Nortlight naskenovaly v rozlišení 4k. Poté se v digitální podobě kopie načetla do tzv. Yarbrough’s Baselight system, kde došlo k barevným korekcím a vyčištění od veškeré špíny, prachu a škrábanců. Některé scény byly upravovány natolik, že dneska vypadají lépe, než při původním releasu v kině - to třeba ty, které byly točeny několikrát za různých světelných podmínek. Dnešní technologie povolují dohnat to, co se nedalo srovnat ani chemicky v laboratořích při vyvolávání filmu.
(Se zvukem v případě Kmotra nebyly problémy, protože byla před jedenácti lety vytvořena výborná analogová kopie, která nepotřebovala další úpravy, všeobecně je ale práce se zvukem ještě složitější.)







Veškerý naskenovaný materiál vyžadoval 160TB diskových prostorů (jen pro porovnání - stominutový film ve 4k DI vyžaduje kolem 8TB). Výsledný restaurovaný obraz byl nahrán pomocí Arrilaser na 35mm kopii (Kodak Vision 2242). DVD vyjde v září, o BD se spekuluje.

Při vydávání na formátu VHS, pak na DVD a teď na Blu-rayi, však není jediná překážka stav negativů. Může to být i formát, v jakém je film prezentován. Takový Ben Hur (r.1959) byl natočený v ohromujícím 2.76:1, což je obraz, který je na starých 4:3 televizorech skoro nekoukatelný.

První DVD edice proto sice byla "širokoúhlejší", než je zvykem, ale stejně nectila původní poměr stran. Když studio Warner Bros. vydávalo 4-diskový release s novým remasteringem, obraz už sice byl v původním 2.76:1, přesto je však na okrajích (nejen po stranách) mírně ořezán. Uvidíme, jak bude vypadat na Blu-rayi - už na DVD to je úžasný pohled.
(Původní kopie Bena Hura z r.1925 byla mimochodem nalezena v českém filmovém archivu)

Nedávno jsem o tom hovořil v rámci článku o Cineramě - opět Warneři jsou studio, které na disky přinese neobvyklý jev - tzv. Smilebox. Ten bude na televizorech simulovat efekt Cinerama projekce filmu How the West Was Won. Tato technologie už byla jednou použita a to pro dokument Cinerama Adventure, Warneři ale v posledních měsících pracovali na jejích úpravách, aby dosáhli ještě přesnější prezentace.

Gone with the Wind (Jih proti Severu) byl v šedesátých letech také prezentován na plátnech Cineramy, ačkoliv samozřejmě uměle upravený - obraz byl ořezán, aby dosáhl potřebné šířky. V rámci prezentace film ztratil hodně ze svého barevného podání (Technicolor - přenádherná technologie!) a Cineramě ke slávě bohužel nepomohl. Každopádně když vznikala re-edice (opět Warneři, opět nádherné čtyřdiskové vydání, které můžu jen doporučit, dá se u nás sehnat velmi levně!) pro DVD, tvůrci narazili na nemalý problém - aby se dosáhlo barevného podání, byl film natáčen na tři filmové pásy, které dají barvu až když jsou dohromady. Teoreticky by všechny tři měly mít stejný obraz, jen v jiných barvách. Praxe ale vypadala jinak - když se postava hnula, purpurová barva mohla předběhnout azurovou, čímž samozřejmě došlo k efektu rozostření. Každé políčko proto muselo být digitálně synchronizováno. Na takových, ale samozřejmě i ostatních potřebných (retuše atd..) pracích se podílelo sto lidí víc jak třičtvrtě roku - přes to celý proces zabral jen polovinu času, jakou by zabralo fotochemické čištění.

Ačkoliv filmoví fanoušci remasterovaný obraz většinou uvítají a jsou z něj nadšení, existují i extrémní případy, které vyvolávají přesně opačnou reakci. Nejznámější a nejextrémnější je samozřejmě kauza Hvězdných válek. Ty už se dočkaly několika úprav (97´ pro Speciální edici a kino re-release ke třicátému výročí; později pro DVD), v jejichž rámci Lucas sice remasteroval obraz tak kvalitně, že vypadal jako nový, zároveň ale změnil efekty a dokonce vyznění některých scén! Dnešní generace proto vlastně neví, jak původní SW trilogie vypadala, protože se každou edicí vzdaluje své původní podobě (ta na DVD sice na základě fanouškovského škemrání vyšla /ačkoliv Lucas říkal, že původní verze už neexistuje/, ale v naprosto mizerné edici, dokonce bez anamorfického obrazu...). Další podobná kauza vznikla opět na Lucasově rybníčku - THX 1138. Nebo třeba E.T. Mimozemšťan (zbraně by se přece dětem nelíbily!)













Podobné změny jsou ale stále obvyklejší a netýkají se jen remasterovaných filmů, ale i odlišných edicí.

V poslední době se mluví hlavně o problému vysokého rozlišení vs. filmového zrna. Spousta laiků si bohužel filmové zrno, které ve vysokém rozlišení u starších filmů vyniká o něco více, plete s klasickým videošumem. Stěžují si na horší barevné podání, menší ostrost atd. Samozřejmě, že něco takového není problém transferu, nýbrž původní podoba filmu. To ale běžnému divákovi nevysvětlíte, proto se spekuluje o tom, že by studia filmové zrno v budoucích remasterech odstraňovala. Filmy pak budou samozřejmě vypadat nepřirozeně nově, to je ale bohužel to, co každý od high-definition materiálu očekává.

V běžné praxi bylo zvykem, že se původní materiál pro další úpravy a následnou archivaci skenoval v 2k rozlišení. Poslední dobou se prosazuje dokonce 4k (viz. Kmotr nebo Blade Runner), studio Warner Bros. které je bezpochyby leaderem ve vydávání starších filmů v nových edicích na DVD/BD a nejčastěji pracuje na nových remasterech, teď udělalo další krok vpřed.
Film, který teď čeká na kompletní restauraci obrazu, je Cukorova klasika A Star is Born z r.1954 a Warne Bros. Motion Picture Imaging ho hodlá skenovat rovnou v 6k. Tedy v rozlišení, které už se teoreticky rovná fyzickému rozlišení 35mm políčka. Je to vůbec první snímek, který se v tak ohromném rozlišení skenuje (4k byla doteď nejvyšší hranice) a Warneři samozřejmě hodlají tak kvalitní kopírování nastolit jako vlastní standard. Výkonní producenti počítají, že z technologického hlediska by podobná kopie měla vydržet minimálně dalších sto let, než bude opět zastaralá.
Takový proces je samozřejmě velmi drahý a Warneři na Star is Born hlavně experimentují. Měl by zabrat 4-6 měsíců, přičemž je velmi pravděpodobné, že se Cukorova filmu dočkáme i na Blu-rayi.

WBMPI se v posledních několika měsících postaralo o kolekci filmů Dirty Harryho (viz. obrázek), Bonnie a Clyde, Cool Hand Luke, nebo zmiňovaného How the West Was Won.